Zavřela za sebou dveře a opřela se o ně zády. Zavřela oči, na tu malou chvíli chtěla zapomenout na všechny ty špatné věci, které se kdy staly. Tenhle moment si nechtěla nechat ujít. Utápěla se v okamžicích, které s Remusem strávila. A dnešní noc byla nezapomenutelná. Věděla, že ještě dlouho nebude moct usnout. Otevřela oči, vyzula si balerínky a rozběhla se do ložnice. Vylezla na postel a začala skákat, chtěla tu chvíli vychutnat. Nemyslet na to, jak to bude všechno ještě těžké a kolik nejistoty bude v dalších týdnech cítit. Nakonec se položila na postel a vydechovala. Nedokázala tomu uvěřit, v jedné chvíli byla na dně a najednou se objevila naděje. Měla pocit, že její život se mění k lepšímu, ale nechtěla to zakřiknout, takže tu myšlenku zaháněla. Šla si udělat čaj, sedla si na okenní parapet a sledovala, jak celé město spí. Jen v pár oknech se ještě svítilo. Mávla hůlkou a spustilo se rádio. Hrála tam hudba, která měla v lidech vzbudit odvahu v těchto těžkých časech. Představila si konečnou, rozhodující bitvu, kde bude stát vedle lidí, které zklamala. Možná, že hned u ní bude Molly, která ji chtěla brát jako svou dceru. A ať už ji přehlíželi, nezajímali se o ní, i přes to všechno byli pro ni rodina. Pan Weasley do ní vkládal důvěru. Ginny ji brala jako kamarádku. A hlavně ztratila nejlepšího přítele - Harryho. Bylo jí líto, že nemůže stát při něm, když se blíží rozhodující boj. Chtěla mu být nablízku a pomáhat mu, takhle na to byl sám. I když ho možná podceňovala, možná, že ji nikdy moc nepotřeboval. Týden poté, co odešla od Rona, navštívila své rodiče. Všechno jim vysvětlila, bylo to klidnější než očekávala. Přeci jen, byla jejich jediná dcera. Před svatbou jí sama maminka řekla, že se nemusí vdávat. Věřili jí, chápali ji, i když s ní možná nesouhlasili - neřekli proti jejímu činu nic. Od té doby u rodičů nebyla, bála se, že by kvůli ní byli v nebezpečí. Nevěděla, zda všechno půjde tak snadno jak by si přála, ale zatím to vypadalo, že nebude její život až tak špatný. A to zatím stačilo. Zatím Hermioně stačilo hledět na hvězdy a snít o dni, kdy všechny své emoce bude moct říci v jediném doteku jeho ruky. Kdy Remus bude vědět, že mu důvěřuje natolik, že do jeho rukou složí svůj život. Že život s ním bude na hraně, protože každá jeho chyba ji roztříští na malé kousky a každá jeho omluva, milé slovo nebo jen jemný dotek všechno spraví. A ona to chtěla risknout už proto, že mu naprosto důvěřovala a chtěla, aby to věděl. A přijde den, kdy ucítí jeho lásku prostupovat každou buňkou svého těla. Znovu bude cítit bezpečí a smysl toho všeho, co se stalo.