Do jejích uší dolehla hrozně hlasitá hudba, zamračila se a otevřela oči. Bylo jí hrozně špatně, ale vypnout budík ještě zvládla. Bylo pět hodin ráno, spala asi tři hodiny a myslela si, že bude zvracet. Díky tomu, co všechno včera vypila, začala přemýšlet o zrušení svatby. Když se představila v bílých šatech, jak zvrací na kněze, nebyla moc klidná. Přece by nemohla vrávorat k oltáři s kocovinou. Překulila se na bok a stočila se do klubíčka, aby ji aspoň nebolelo břicho. Nechtěla to zkazit, ale nedalo se nic dělat, až přijde její matka oznámí jí, že musí svatbu jednoduše odříct. Nebo by se Harry s Ginny mohli vzít sami a ona by si aspoň splnila svůj sen vdát se sama a být jedinou nevěstou. Chtělo se jí křičet, ale i přes to všechno, nelitovala včerejška. Najednou někdo zaklepal. ,,Dále," řekla slabým hlasem Hermiona. Ve dveřích se objevila Ginny v bílém županu. Usmála se na ni a sedla si na kraj postele.
,,Něco pro tebe mám," pravila Ginny.
,,Budete muset zrušit svatbu, je mi vážně špatně..." Ginny se zasmála a podala jí lahvičku.
,,Tušila jsem, že se ti bude hodit."Hermiona se napila. V tu chvíli, kdy jí tekutina protekla krkem, ucítila sílu. Všechna nevolnost zmizela a navíc se cítila odpočinutá.
,,Mám tě tak ráda," řekla dojatě Hermiona a objala Ginny.
,,Sim tebe, to by pro druhou nevěstu udělala každá."
,,A jak je to vlastně časově? Stíháme?" zeptala se vyděšeně Hermiona.
,,Svatba je za sedm hodin, žádný stres. Pojď, dáme si snídani. Mamky jsou už hodinu vzhůru. Cathy a Fleur ještě spí." Hermiona vstala, oblékla si oranžový župan a následovala Ginny.
,,Tak co, zlatíčko?" zeptala se maminka, která už seděla u stolu vedle paní Weasleyové.
,,Dobrý, jen se dneska vdávám," zavtipkovala Hermiona.
,,Tak co si dáte, děvčata?" zeptala se Molly.

Přemístili se do nového domu Fleur a Billa. Rozhodlo se, že oslava bude u nich na zahradě, což Hermiona zprvu vítala, protože se na zahradu teoreticky vejde málo lidí. Jenže pak zahradu uviděla. Ve skutečnosti to nebyla jen zahrada, ale i sad. ,,Rone, kolik je vlastně pozvaných lidí?" zeptala se Hermiona.
,,Neboj, jen pár," uklidnil ji Ron, políbil ji a odešel.
,,Mio, honem!" zavolala na ni Ginny. ,,Chce tě tvůj svědek."Hermiona vyběhla po schodech za Lenkou do pokoje, kde se mohly převlékat a připravovat.
,,Chtěla jsi mi něco?" zeptala se Hermiona.
,,Sedni si, Mio. Jako svědek jsem se cítila povinna ti pomoci s tradicemi. Takže, půjčuji ti své modré náušnice, neboj kamínky jsou vážně malé. Takže první dvě položky jsou splněny. Pak ti daruji nový stříbrný náramek. Minci o levého střevíčku... A starou věc jsem nevěděla, jestli ti náhodou něco nedá tvoje mamka, takže tu nemám."
,,Lenko, to je tak krásné! Moc děkuju, všechno je tak krásné. Zatím jsem ani neviděla své šaty, Ron zaúkoloval Molly, aby mi nějaké vybrala. Prý je to nějaký jejich zvyk."
,,Tak to doufám, že vybrala hezké šaty."

Do pokoje vešla Fleur. ,,Připravena na líčení?" zeptala se mile.
,,Jistě." Když si sedla k zrcadlu, cítila se tak zvláštně. Všechno vycházelo. Měla se vdávat s kamarádem z dětství. Jen pár lidí na svatbě. Bude vypadat nádherně, cítila to. Věděla, že se její sen splní a ona bude konečně šťastná. Fleur na její tvář nanášela make-up, pudr... Dnes už žádné rudé rty, už bude navěky věků jen Ronova. Už bude stále jen jemná a poslušná. Čím víc se v tom utvrzovala, tím víc ji to děsilo. Najednou se jí navěky zdálo jako moc dlouhá doba. Ale s Ronem to bude pohoda, bude dobrá manželka, on jí pomůže, ujišťovala se. Byl přeci tak hodný...
,,Hotovo, už by ses měla obléct," řekla Fleur.
,,Jenže nevím, kde jsou šaty," pravila Hermiona.
,,Tak, Mio, už nesu tvé šaty. Fleur ti pomůže se zapínáním," pronesla slavnostně Molly a nechala je v pokoji samotné. Hermiona vzala do rukou obal a rozepnula ho. Šaty byly bílé, měly zvláštní střih. ,,Až si to oblékneš, bude to vypadat lépe," ujistila ji Fleur. Pomohla jí se zapnutím a Hermiona se prohlédla v zrcadle. Překvapeně na sebe zírala. Šaty na ní mírně plandaly.
,,Trošku retro, ale to teď letí..." řekla Fleur, aby ji podpořila. Hermiona na ni vyděšeně pohlédla.
,,Ale takhle to nemělo být," řekla zoufalým hlasem. Fleur ji objala.
,,Přeci nezáleží jen na šatech."
,,Uuu..." zavyla Hermiona a smutně se znovu prohlédla. Obula si střevíčky a sešla dolů.
,,Všichni připraveni na přenesení?" zeptala se Lenka, která měla mnohem krásnější šaty než Hermiona. Vlastně... Všechny měly lepší šaty než ona!
,,Zlatíčko, přeneseš mě? Já to neumím," řekla Hermionina maminka. Hermiona ji chytila za ruku.
,,Zavři oči," doporučila jí a přenesla je. Všechny ženy a dívky se objevily před kostelem, kde stál Fred.
,,Už jsou všichni v kostele, první jdete vy - družičky, pak Ginny s taťkou, který za chvíli i s panem Grangerem přijde, a pak ty Mio," řekl. Všechny ostatní si šly sednout do kostela. Hermioně bylo špatně, byla vyděšená a mírně zklamaná z šatů. Najednou přišel její táta.
,,Vypadáš krásně," řekl, aniž by si jí pořádně prohlédl.
,,Tati, já se bojím..." hlesla Hermiona.
,,Neboj, držím tě," pravil táta. Začala hrát hudba, vyšly družičky, po chvíli Ginny a teď byla na řadě ona. Kolena se jí klepala, zavřela oči.
,,Jdeme, zlato?" zeptal se jí otec. Otevřela oči a přikývla. Vešla do kostela a první, co jí napadlo, bylo, že v téhle zimě hodinu nepřežije. Šla uličkou, prohlížela si lidi, bylo jich tam hrozně moc. Znala jen málo z nich, a o to víc se bála. Snažila se jít vyrovnaně, vzhlédla a uviděla usmívajícího Rona. Pokusila se o úsměv, ale nevěděla, jak moc se jí to povedlo. Tatínek jí předal Ronovi a přetočili se k oltáři. Nedokázala kněze poslouchat, už to, že neomdlela byl úspěch. Uteklo to rychle, najednou mu už slibovala věrnost a oddanost. Navlékl jí prsten a ona jemu... Políbili se... Mělo by se něco stát. Něco jako, že najednou bude láska dávat větší smysl. Zoufale se přehrabovala ve svých pocitech, ale nic nového kromě příjmení nenašla. Ale usmívala se, byla šťastná. Nemohla popřít, že není šťastná. Ale proč se musela utvrzovat? Měla by si tím být jistá. Pohlédla na Ginny, zářila. Nic nepředstírala, Ginny byla doopravdy nadšená.

Vyšli z kostela, všichni jim gratulovali. Přenesli se na Billovu zahradu, kde byla hostina. Hrála tam hudba, všichni si povídali.
,,A nyní první tanec novomanželů!" zvolal pan Weasley. Ron přišel pro Hermionu, pro Ginny Harry. Všichni se rozestoupili a pozorovali je. Hermiona se snažila usmívat, točila se a vnímala tóny písně, kterou určitě znala, ale nyní si nemohla vzpomenout na název. A najednou ucítila hroznou bolest, ztratila sílu v kolenech a spadla na zem. Ležela a přemýšlela o tom, co se děje. Otevřela oči.
,,Hermiono, jsi v pořádku?"
,,Co se ti stalo?"
,,Mio, Mio, slyšíš mě?" Vzhlédla se slzami v očích.
,,Moje noha," špitla.
,,Šlápl jsem na ni. Asi jsem jí zlomil palec," zahuhlal Ron provinile.
,,Přeneste ji do domu, já najdu lektvar," nabídl se Remus a odběhl pryč. Ron s Harrym ji přenesli do prázdného pokoje, položili ji na pohovku.
,,Počkám tu s tebou, zlatíčko," řekl Ron.
,,Ne, Rone. Nechci, abys mě takhle viděl, běž, zatancuj si se svou mamkou a s Ginny. Vážně, počkám tu sama." Harry ještě rozsvítil, aby tam měla světlo a odešli. Ležela a přemýšlela. Ze zahrady byla slyšet hudba, lidé se dál smáli a bavili. Jako kdyby se nic nestalo. Přiběhl Remus s lektvarem.
,,Omlouvám se, že jdu pozdě, nemohl jsem ho najít," pravil omluvně.
,,Nevadí, aspoň jsem měla chvilku pro sebe," usmála se Hermiona.
,,Napij se, ale nečekej, že to bude bezbolestné," upozornil Remus. Hermiona se napila, hned ucítila prudkou bolest, chytila Remusovu ruku a kousla se do rtu. Z očí se řinuly další slzy. Ozvalo se tiché křupnutí a bolest ustala, otevřela oči a vydechla.
,,Dobrý?" zeptal se. Hermiona se usmála.
,,Jo, děkuju..."
,,Tak, asi ti sem zavolám Fleur, aby ti pomohla s líčením... Máš rozmazanou řasenku," pravil Remus.
,,Ještě nechoď, musím sebrat sílu se tam vrátit," pravila upřímně Hermiona.
,,Vždyť jsi za to nemohla..."
,,No jo, jenže to já se válela po zemi."
,,Tak dobře." Ani jednomu nedošlo, že se stále drží za ruce.

,,Připravena?" zeptal se Remus po chvilce, kdy oba mlčeli. Hermiona se na něj smutně podívala. ,,Jednou tam stejně budeš muset jít, čeká na tebe tvůj manžel," pravil a pousmál se.
,,Tak dobře." Remus vstal a pustil jí, Hermiona se narovnala a koukla se na svou nohu. Sundala si střevíček, palec byl v pořádku, ale silonky byly od krve. Byla už příliš unavená to řešit.