Celá v černém vešla do obrovské haly, necítila se vůbec dobře, protože se celou místností ozývalo jen její klapání podpatků. Zastavila se u recepce, pohlédla na muže v obleku a tiše zašeptala jméno, na které byl napsaný pokoj. Odpověděl jí stejně tichým hlasem a mile se usmál. Poděkovala a zamířila k výtahům, zmáčkla tlačítko jedenáct, jízda se jí zdála nekonečná. Byla už rozhodnutá, nechtěla Ronovi lhát, nechtěla. Vyšla z výtahu a vydala se dlouhou potemnělou chodbou, moc hostů nyní neměli. Byla zlá doba a většina lidí byla na venkově nebo v menších městech. Ona se také bála, jak o své rodiče, tak o přátele. Připadala si jako vdova, černé šaty po kolena, černé silonky a černý klobouk, kterým zakrývala vlasy. Jako by šla na pohřeb, také takový měla pocit, pochmurná nálada ji drásala. Stoupla si před dveře, za kterými už čekal Remus. Chvíli jen tak zírala před sebe a rozmýšlela se, jestli tam vůbec má vstoupit. Mělo cenu s ním mluvit o tom, jak to bude dál? Stálo to za tu další lež? Neměla jít doopravdy k Lence Láskorádové, neměla snad být tam, kde slíbila, že bude? Věděla, že by měla přestat myslet na muže, který byl zadaný. Měla milovat Rona a být věrná. Měla se otočit a odejít, aby neviděla jeho tvář... Přesto zaklepala a vešla. Prošla chodbou, nezouvala se. Seděl v křesle v malém obývacím pokoji. Sundala z hlavy klobouk. Jak ji uviděl, vstal a došel k ní. Bez jediného doteku rukou ji políbil na čelo.
,,Jsem rád, žes přišla přes všechny ty obavy," řekl. ,,Dáš si něco k pití?"
,,Kafe," řekla Hermiona a posadila se do křesla. Položil před ní šálek a sedl si naproti ní.
,,Přemýšlel jsem," pravil Remus.
,,Já taky," hlesla Hermiona.
,,Jsi vdaná, Ron by byl nešťastný, Dora by mě zabila, že jsem ji podváděl - navíc s někým, koho zná."
,,Jenže já lež nenávidím, hrozně mě to užírá. Vždycky, když se na Rona podívám, vidím muže, který si mě vzal a kterému lžu do očí každý den, každou minutu. Nemůžu s ním ani spát, a to nemyslím jen sex, myslím to, že vedle něj neusnu, protože mě zabíjí, že on v klidu spí, protože mi věří. A i když je naše manželství jiné než jsem si představovala, on za to nemůže. To já měla vědět, co chci. Měla jsem mu na rovinu říct, že chci ještě trochu žít a ne být zavřená v jednom domě se všemi jeho příbuznými." Remus na ni chvíli tiše hleděl a pak sklonil hlavu, aby se zamyslel. Nastalo ticho, tedy ticho v místnosti, v jejich myšlenkách to všechno křičelo.
,,Vím, že je těžké předstírat, že mezi námi nic nebylo. Také mám výčitky, když mě Nymfadora políbí a usne vedle chlapa, který ji nemůže učinit šťastnou. Nejen, že jí lžu, ale ani se necítím na to mít dítě, přitom jsem ve věku, kdy už to ode mě každý očekává, že ji požádám o ruku, koupím nějaký nádherný dům a budu s ní mít tři děti, které budou všechny po ní a že se usadíme jako dokonalá a bezchybná rodina. Ale nechci jí kazit sny, protože tak to má být. Mám se oženit a mít s ní děti. A ty máš zůstat s Ronem, který tě miluje."
,,Myslíš, že to jinak být nemá? Myslíš, že se prostě musíš oženit?" zeptala se sotva slyšitelným hlasem.
,,Jistě, protože takhle je to správné. Ty máš manžela, já budu mít manželku. Protože já už jsem starý na to cestovat po světě a chodit na koncerty a opíjet se tvojí krásou, už se musím stát zodpovědným za všechny své činy. A ty jsi sice mladá, ale už jsi vdaná a máš muže, který tě má rád."
,,A proto mu nechci lhát, protože mě má stále rád," řekla Hermiona.
,,Také už nechci lhát, máš pravdu. Už bychom se neměli vídat, musíme na sebe zapomenout. Nechci, aby ses kvůli mně cítila špatně," pravil Remus a vstal. Vydal se ke dveřím, Hermiona seděla a věděla, že ho musí nechat odejít, aby to konečně skončilo. Vstala a běžela za ním, už stál u dveří, když se otočil. Přitiskla ho ke dveřím a políbila ho.
,,Zůstaň," zašeptala zoufalým hlasem. ,,Kvůli tobě budu lhát klidně celému světu." Bolelo to, když to říkala, protože věděla, že je slabá na to ho nechat odejít a raději by se upsala ďáblu než aby ho ztratila. Chvíli na ni jen nešťastně hleděl a pak ji objal a začal líbat na krku. Oba si předávali svou bolest a strach, že by někdy nebyli spolu. Vzal ji do náručí a odnesl do ložnice. Položil ji na postel a vyzul jí lodičky.  Až při svítání zavřeli oči.