Za ty dny, kdy byl Remus pryč, Hermiona proplakala každou noc. Bylo jí čím dál víc špatně, často zvracela, ale nevolnost nebyla ničím proti tomu, že ji Remus nechal samotnou a navíc jí řekl, že nechce kvůli ní ztratit Nymfadoru. Tajně po nocích četla knihy pro těhotné, čím víckrát si přečetla slova jako mateřství, matka a miminko, tím víc cítila zodpovědnost za to malé, které zřejmě rostlo v jejím bříšku. Už si dokázala představit, že by vychovávala dítě, dokonce i jako svobodná matka. Dávalo jí to sílu, protože měla důvod, proč všechny ty problémy vydržet... Remus jí chyběl, ale držela své myšlenky daleko od něj, ani on se neozval. Ale ona se cítila jinak. Když na sebe hleděla v zrcadle, připadala si krásná kvůli tomu děťátku. Samozřejmě, že měla stále obavy, ale vždy sebrala všechnu svou odvahu a přešla to. Nechtěla být zbabělá, chtěla být dokonalou matkou a jestli to znamenalo se zbavit špatných návyků, chtěla to zvládnout. Celé dny pila džus a jedla jen zdravě, ale někdy v noci dostala chuť na čokoládu. Dokonce za dva týdny přibrala kilo a půl. Ještě se necítila jako slon, ale vstávalo se jí mnohem hůř. Bolela ji záda a někdy lýtka. Přišlo jí, že příznaky se dostavily předčasně. Přeci jen první měsíce by měly být v klidu, aspoň si to vždy myslela. Ale doufala, že čím víc nevolnosti bude na začátku těhotenství, tím míň jí bude špatně potom. Ron a ani ostatní si nevšimli, že by došlo k nějaké změně a ona jim to nehodlala říct. Ani až to bude potvrzené, sice celé dny přemýšlela, jak to vyřeší, ale nic jí nenapadalo. Nechtěla Ronovi lhát. Její dítě si zasloužilo otce, ale ona si nezasloužila manžela, který ji nikdy nepodvedl.

Seděla na kuchyňské židli a míchala třetí čaj. Přisedla si Nymfadora.
,,Mio, víš, jak já si to užívám, že tu Remus není?" usmála se Tonksová.
,,To chápu, taky bych potřebovala pár dní Rona nevidět," řekla Hermiona.
,,Sim tebe, u tebe se očekává, že budeš mít dítě, ale za to Remus se k tomu vůbec nemá," začala si stěžovat.
,,To nemůžeš vědět, třeba dítě chce..."
,,Ne, ne, bavili jsme se o tom a hrozně se tomu vyhýbal. Přeci jen by měl chápat, že nechci mít děcko až v padesáti."
,,Možná, že se na to ještě necítí."
,,Jo, to je přesně ono, on se na to necítí a navíc je teď složitá situace, když se blíží válka... Bla bla, tak teda nevím, proč spolu jsme."
,,Protože tě miluje a čeká na dobu, kdy bude dobrým otcem pro vaše dítě," řekla Hermiona.
Tonksová se zarazila, chvíli jen tak přemýšlela a pak pravila lhostejným hlasem: ,,Možná." Hermioně bylo nepříjemné takhle si povídat s přítelkyní svého milence, přišla jí to o to větší zrada. Smutně pohlédla na Nymfadoru, která nevěděla, co s ní Remus dělá zatímco ona spí. Udělalo se jí ze sebe samotné špatně, když pozorovala jak Tonksová myslí, že by ji Remus nikdy nepodvedl. A byla to pravda, nikdy by ji nepodvedl, kdyby se nestalo tolik hloupých náhod.
,,Za dva dny se Remus vrátí, posílal sovu," řekl pan Weasley už ve dveřích.
,,Škoda, ještě pár týdnů tam zůstat mohl," zavtipkovala Tonksová, ale nezasmála se, řekla to vážným  hlasem.

Harry s Ginny vešli do kuchyně, drželi se za ruce a Ginny se chichotala jako dvanáctiletá. Hermiona se zašklebila, ale tak, aby ji nikdo neviděl. Vstala od stolu a odešla do ložnice, Ron se zrovna sprchoval. Lehla si na prázdnou postel a položila si obě ruce na břicho. Snažila se správně dýchat a naladit se na dobrou náladu. A rozhodla se. Nebude Ronovi lhát, pokud bude děťatko Remuse, odejde z Doupěte, nechá se rozvést a vychová dítě sama, ať už si Remus říkal co chtěl, ona lhát svému manželovi nechtěla. A pokud bude dítě Rona, pak ho vychová s Ronem. Už nikdy nebude s Remusem, protože bude zodpovědnou matkou.
,,Matkou," pomyslela si a usmála se. Hormony začaly pracovat rychle, mateřský pud naskočil sám od sebe a ona si nedokázala představit, že by se jejímu dítěti něco stalo. Remus se měl vrátit za dva dny, menstruaci měla dostat ve stejný den a den musela počkat s testem.
,,Pro jistotu počkám déle," rozhodla se. Přemýšlela o tom, jestli to bude chlapec, nebo dívka. Začala bříško v pravidelných intervalech hladit. 

Nevrátil se sám, z krbu vylezl i Snape. I hned všechny přejel nepříjemným pohledem a odešel do svého pokoje. Remus se sice na všechny usmíval, ale na Hermionu ani nepohlédl, ani to od něj nečekala. Dokonce se už necítila ani raněná, necítila ani zklamání, věděla, že to tak bude.
,,Tolik jsi mi chyběl," řekla Nymfadora a objala ho. Hermiona se zamračila a odešla se posadit.
,,Byl to náročný týden, ale aspoň máme dostatek lektvarů, kdyby se někomu něco stalo," pravil Remus.
,,Pojďte si všichni sednout, máme tu chlebíčky, udělala jsem i bábovku," zašvitořila Molly. Všichni si posedali, začali si povídat, bylo to tak hloupé divadlo.
,,Mio, dáš si víno?" zeptal se Harry, protože seděla hned vedle něj.
,,Ne, děkuju, Harry." odpověděla Hermiona.
,,Ginny?" otočil se ke své manželce.
,,Samozřejmě, že si dám."
Remus si sedl tak, aby nebyl naproti ní a ani blízko. Hrál to velice dobře, sama mu věřila, že si nikdy nebyli blízcí. Tolik by se chtěla napít vína. Chtěla se opít tak, aby se celý svět motal. Nechtěla na Remuse myslet a udělala by proto cokoliv.
,,Zoufalé," pomyslela si o své situaci a svém chování.

Hermiona se nenápadně vytratila, sedla si venku na schody. Na kterých si několik nocí povídala s Remusem. Byly to krásné noci a nyní z nich zbyla jen bolest. Terasa byla najednou tak prázdná.
,,Příjemný večer, že? Všechny ty lži o tom, jaká jste jedna velká rodina," uslyšela za sebou velmi známý hlas.
,,Nestěžuju si," odpověděla Hermiona, ale už to, že nebyla s ostatními a raději seděla venku za ni říkalo něco jiného.
,,To bych od vás ani nečekal. Vy budete vždycky jenom tiše trpět a doufat, že si toho někdo všimne a zachrání vás od toho zmrveného života, který jste si vybrala, i když jste měla na víc."
,,Děkuji, tohle jsem vážně potřebovala slyšet," ušklíbla se Hermiona, ale její hlas byl smutný.
,,Nechápu, proč si hrajete na to, že jste silná."
,,To samé já nechápu u vás," opáčila Hermiona a otočila se k němu.
,,Takže je to jakási hra, kdo z nás dvou si nalhává víc, že všechno zvládá?"
,,Asi ano," zamyslela se Hermiona.
,,Pak vyhráváte."
,,Ráda vám prvenství přenechám, myslím, že mi šlapete na paty."
,,Jste dneska nějaká nabroušená."
,,Za to vy jste trochu vyšel ze cviku."
Snape se zamračil a pravil: ,,Zasedla jste mi mé místo."
,,Místa je tu dost, sedněte si vedle mě. Mohli bychom si popovídat."
,,Nebuďte směšná, Grangerová."
Potěšilo ji, že jí tak řekl.
,,To byl vtip, dokážete si nás dva představit normálně si povídat?" zeptala se. Snape jemně zvedl koutky úst, ale jen na půl vteřiny.
,,Z toho by byla další válka."
,,Víte, myslím si, že by to skončilo hůř než válkou. Minimálně by to způsobilo apokalypsu."
,,Ach, vy jste dnes tak vtipná. Přeji vám průměrně dobrou noc," řekl a odešel. Hermiona se pousmála a zavrtěla hlavou. 

Dva dny kolem sebe chodili beze slova, bez jediné myšlenky, bez jediného znamení, že k sobě něco cítí. Hermiona menstruaci nedostala, ale pro jistotu další dva dny počkala. Přišel den, kdy si do rukou znovu vzala krabičku. Byla už noc, zamčená v koupelně zatím co Ron spal, začala číst návod.
,,Tak a teď mám tři minuty počkat," pomyslela si pro sebe. Za pár vteřin se objevil první, kontrolní proužek a teď už měla jen počkat než se tam objeví druhý. Bylo to zvláštní, i když s tím počítala, protože některé příznaky byly téměř jisté, stejně byla neklidná. Teď to mělo být potvrzené, vlastně už na 99,9%. Vteřiny jako by se zastavily, ručička se skoro vůbec nepohybovala. Utíkalo to tak pomalu, že nevěděla, jestli je vůbec možné, aby čas vnímala o tolik jinak než normálně. Cítila jak divoce jí buší srdce, snažila se zhluboka a pravidelně dýchat, ale přílišným snažením se uklidnit se jí začaly třást ruce, ve kterých držela test, který zatím nic neukazoval, pořád jen jeden proužek. Také, že ještě zbývalo dva a půl minuty. Možná o trochu víc. Tikot hodinek slyšela v uších jako bubny, přitom většinou jejich tikot nevnímala. Oči jí začaly těkat z jednoho rohu koupelny na druhý. Měla pocit, že omdlí. Musela vstát a začít chodit, ani na test nepohlédla. Pět kroků dopředu, tři doprava a zase zpátky. Znovu se prošla a pak ještě pětkrát, pak se posadila a podívala se na hodinky. Ještě dvě minuty.
,,To není možné," pomyslela si nevěřícně, tohle nebylo možné, protože chodila snad deset minut. Začala si poklepávat nohou, aby se trochu uklidnila. Utíkalo to šíleně pomalu. Poslední minuta...Třičtvrtě minuty...Půl minuty...Čtvrt minuty...Deset...Devět...Osm...Sedm...Šest...Pět...Čtyři...Tři...Dva...Jedna...Pohlédla na test.