Jejich dech se zklidnil, položil hlavu na její hrudník a snažil se netřást. Hermiona ho pevně objala a hladila ho po zpocených vlasech.
,,Tohle bylo..."
,,...Neskutečné..." dokončila za něj Hermiona. Chvíli mlčeli, ale pak si Remus sedl, Hermiona se také napřímila a políbila ho na rameni. ,,Co se děje?" zeptala se.
,,Nechtěl jsem ti ublížit, říkal jsem, abys odešla," řekl tiše.
,,Ale tys mi neublížil."
,,Byl jsem necitlivý, muselo tě to bolet."
,,Nebolelo, bylo to nádherné," zašeptala než ho políbila na krk. Remus si lehl a stáhl jí k sobě, přivinula se k němu. Políbil ji do vlasů a tiskl k sobě její křehké tělo.
,,Jsi úžasná," zašeptal. Hermiona se jen pousmála a zavřela oči. Remus je také zavřel.

,,Taky nemůžeš usnout?" zeptala se Hermiona po pár minutách.
,,Pořád na to musím myslet, byl to tak silný zážitek," odpověděl. ,,Neměla bys už jít?"
,,Ty mě vyháníš? Vždyť budou teprve dvě..."
,,Nevyháním, nejraději bych tě tu chtěl napořád. Pokud je tak brzo, pak máme spoustu času." Hermiona se otočila na břicho, aby Remusovi viděla do tváře. Chvíli se jen tak dívali druhému do očí.
,,Zničil jsi mi košilku," řekla nakonec Hermiona.
,,Omlouvám se. Jak to můžu odčinit?" zeptal se. Hermiona se pousmála.
,,Však já něco vymyslím."

Vyčerpaně leželi vedle sebe, drželi se za ruce a přemýšleli. Oba věděli o čem, ani nemuseli slyšet hlas toho druhého v hlavě.
,,Začíná svítat," prolomil ticho Remus.
Hermiona na něj pohlédla a zeptala se: ,,Vyháníš mě?"
Remus mlčel, zadíval se do stropu a pak hlesl: ,,Možná ano, ale ne proto, že bych chtěl."
,,Chápu," řekla Hermiona velice klidným hlasem na to, jak byla uvnitř rozervaná.
,,Nechci, abys tuhle noc pochopila špatně. Nebyly v tom city, bylo to jen pobláznění smyslů," pravil Remus.
,,Jistě, samozřejmě. Co jiného? Ty máš Doru a já Rona. Prostě jen něco fyzického, byli jsme oba mimo z toho úplňku."
,,Ale nechci říct, že se mi to nelíbilo. Jen jsem nechtěl, abys to pochopila..."
,,Jo, já vím. V pořádku," skočila mu do řeči Hermiona.
,,Přeci jen ten úplněk dělá svý, hlavně nic neber vážně z toho, co jsem řekl."
,,Nápodobně," zasmála se Hermiona, ale chtěla se rozbrečet, protože všechno myslela vážně, ale věděla, že to nemůže přiznat. Takhle to bude navěky promlčené.
,,Hlavně se nesmíme prořeknout kvůli takové hlouposti." Věděl, že nazývat tak krásnou noc hloupostí je hřích, ale nemohl jinak. Nedokázal si přiznat, že by ty city byly pravé. Hermiona vstala a oblékla si Remusovu košili.
,,Ta košilka je už nepoužitelná, jen ve té tvé košili přeběhnu. Vrátím ji, ale nechci běhat po domě nahá."
,,Jistě, já to chápu. Ani ji nemusíš vracet, klidně ji vyhoď."

Vyšla schody ze sklepa. Všichni ještě spali, takže proklouzla do ložnice nepozorovaně. Košili schovala a šla se osprchovat. Chtěla to ze sebe smýt, ale i tak cítila pořád jeho doteky. Rozplakala se, schoulila se do klubíčka a nechala na sebe téct horkou vodu. Cítila se špatně, nejen, že podvedla svého manžela, ale navíc se jí to líbilo. Byla to tak nádherná noc, že další by vyměnila za všechny noci s Ronem. Nebyla necitelná, jistě, nikdy by mu to nepřiznala, Ron ji miloval, to Remus ne. Sám řekl, že pro něj ta noc neznamenala nic duševního. Bylo to pro něj jen fyzické, navíc, mohla si za to sama. Přišla za ním, když byl na tom špatně, nerozhodoval se jako normálně, rozhodoval se jako zvíře, jako vlk. Měla to přece čekat, že ráno zapomene na všechno, co na té noci bylo krásné. Ron byl jistota, Ron byl ten, který si ji vzal v dobrém i ve zlém, to s Ronem měla tu nejkrásnější noc strávit. Možná to bylo jen tím, že to bylo něco zakázaného, něco špatného a tím tak vzrušujícího, byl to nový zážitek. Nic víc. Ale proč to tak bolelo? Hermiona to nechápala, byla zmatená ze sebe samotné a z Remuse. Bylo těžké se tvářit, že to pro ni nic neznamenalo. Oblékla se do pyžama, které jinak nenosila a přešla zpátky do ložnice. Lehla si vedle spícího Rona. Věděla, že neusne. Bylo toho tolik, o čem musela přemýšlet. Hleděla na svého manžela, jak spí s otevřenou pusou. Byli si souzeni, nic víc, nic míň. A nelitovala toho. Byl hodný, určitě ji miloval, i když se někdy chovala urážlivě. Nic pro ni ta noc neznamenala, jen si to vsugerovala. Byla na tom špatně, úplněk, hádka s Ronem. Příležitost dělá zloděje, rozhodně by se to jindy nestalo. Na minutu zavřela oči, viděla jak Remus sedí na posteli s hlavou v dlaních a přemýšlí. Otevřela oči, nechtěla ho vidět, nechtěla na to myslet, chtěla zapomenout na to nejlepší, co v životě zažila.