Ron naštvaně třískl dveřmi, Hermiona se slzami v očích stála uprostřed pokoje, jednou rukou se opírala o stůl, kde byl další kompot. Tentokrát se nechtěla hádat ona, Ron byl celý den na rybách a nic nechytil, přišel domů k večeři a naštvaný sám na sebe, začal křičet na ni. Odešel do  lesa. Hermiona si sedla na židli a napila se vody, v tu chvíli by si nejraději dala nějaký rum. Už jí to nebavilo, chtěla něco podnikat, ale Ron vybral tak šílené místo na svatební cestu, že to ani nebylo možné. Ano, chtěla k moři, ale klidně mohli do hotelu v horách nebo kamkoliv jinam. Neměla to místo ráda, nechtěla tu být další čtyři dny. Na Rona to místo taky působilo, byl nevrlý, protože se mu nic nedařilo a vylíval si zlost na Hermioně. Takhle ho neznala, byl vždycky hodný až uťáplý a najednou na ni křičel kvůli kompotům, za které ovšem mohl jen a jen on. Nechtěl pochopit, že ona uprostřed lesa, asi těžko najde nějaký kus masa. Přála si, aby líbánky skončily a oni zase byli v pořádku. Takhle si to prostě nepředstavovala, hodně věcí překousla jen kvůli Ronovi, ale tohle ji dorazilo. Věděla, že ji chtěl vzít do panenské přírody plné krás, ale vzal ji do nejhoršího, nedepresivnějšího, nejdeštivějšího místa na celé planetě. Čekala, že se k ní po svatbě bude chovat jako princ, který ji občas vezme do restaurace, půjde s ní do kina, bude s ní vařit, koupat se nahý v jezeře, zpívat jí a povídat si s ní o všem, co ji trápí. Zatím se tak nestalo, půl dne spal a druhou polovinu se snažil chytit rybu, popřípadě si stěžoval, že tu nic není k jídlu a že už mu ty kompoty lezou krkem. Věděla, že je ještě brzy na to hodnotit manželství, ale přece jen už si myslela své. Vstala a vydala se do kuchyně, najednou se jí podlomila kolena a ona spadla na zem. Nedokázala pochopit, co se to děje. Mírně přivřela oči, aby se dokázala soustředit. Cítila na svém těle doteky, tak jemné, tak dychtivě rozechvělé. Zavřela oči úplně a uviděla Remuse, nahnul se k ní, aby ji políbil na krk, chytil její ruce, aby se nemohla nijak bránit. Nechtěla, aby to někdy skončilo, začal jí rozepínat knoflíčky od halenky. Pohladil ji po vlasech, políbil na tvář. Dával si na čas a tím Hermionu doháněl k šílenství. Najednou, někdo jiný než ona, ho od sebe odtáhl se slovy: ,,Dnes ne, Remusi." Ležela na zemi a zrychleně dýchala, otevřela ztěžklé oči. Probrala se až za pár minut, došlo jí, co se stalo a styděla se za to, že cítila něco, co bylo jen mezi Remusem a Tonksovou. A nejvíc se styděla za to, že se cítila tak dobře. Stoupla si na trochu třesoucí se nohy a nalila si další skleničku ledové vody, hodila ji do sebe, aby jí přešla horkost. Celá omámená a zmatená, došla do ložnice a lehla si. Bylo to tak zvláštní, cítila jak na Nymfadoru žárlí, a to ji děsilo. Snažila se všechny ty myšlenky zahnat, protože netušila, jestli by je Remus mohl slyšet, nebo ne. Ron přišel a beze slova si lehl k ní. Ani jí nepopřál dobrou noc a usnul, Hermiona ležela otočená zády k němu. Počítala minuty, protože už chtěla být pryč. Smutně pozorovala stíny za oknem a snažila se neplakat. Došla si pro knížku, kterou měla již skoro celou přečtenou. Ve dvě ráno vstala, z kufru vzala Remusovo tričko a přemístila se k Doupěti.