Probrala se ze mdlob, pevně ji svíraly dvě paže. Otevřela oči a uviděla znepokojeného Remuse. Seděla o něj opřena, nadechla se a chladný vítr jí vrátil aspoň trochu síly.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se vystrašeně Remus. Hermiona se pousmála a zeptala se: ,,Jak je tobě?"
Remus zasmušile přiznal: ,,Až moc dobře, jak jsem tě objal, převzal jsem z tebe sílu. Mnoho síly, proto jsi omdlela."
,,A z toho jsi tak nešťastný? Z toho, že jsem ti aspoň něčím pomohla?"
,,Ale za takovou cenu..."
,,To nebyla žádná cena. Víš, nevím, co se stalo a jak se to stalo. Mnoha věcem, co se před pár minutami udály, nerozumím. Ale buď si jistý, že toho nelituji. Cítila jsem tvé pocity, vnímala tvé myšlenky a má mysl byla zastřena něčím tak čistým a prvotním."
,,Mohlo se ti něco stát, nemusela ses už probrat."
,,Ne, Remusi, ty to nechápeš. Kdybych ti nechtěla předat sílu, tak by se to nestalo. Já vím, je to zvláštní, ale já svolila k tomu všemu a věděla jsem, že to snesu."
,,S tímhle by se nemělo hazardovat," řekl Remus. ,,Tolik jsem se bál, že jsem ti něco udělal."
,,Remusi, byla to jedinečná chvíle, nedokážu ji popsat, ale bylo to něco tak intimního, že na to nikdy nezapomenu. A řekni, že ty snad ano...?" Remus se zahleděl do země.
,,Ne, nezapomenu na to, byl to silný zážitek, nikdy jsem nic podobného nezažil," přiznal.
,,A řekni, přes všechnu tu bolest, bylo to krásné?" Remus se kousl do rtu a zamračil se, poté tiše zašeptal: ,,Ano."
,,Tak proč jsi tak skleslý?" Remus na ni pohlédl a pak jí mlčky podal ruku. Hermiona ho nechápavě chytila.
,,Protože tohle by se nemělo stávat," problesklo její hlavou. Překvapeně na něj koukla a pak si pomyslela: ,,Myslela jsem, že to šlo jen, když jsi byl emocionálně na stejné vlně jako já." 
V hlavě uslyšela znovu jeho hlas: ,,Ne, Hermiono, když jsi mě poprvé chytila za ruku, stalo se něco mnohem víc než jen empatie... Došlo k nějakému spojení." Hermiona na něj vyděšeně pohlédla a její myšlenka k němu zněla: ,,Myslíš tedy, že i když se pustíme... Pořád se uslyšíme?" Remus pokrčil rameny, oba se zhluboka nadechli, zavřeli oči a pomalu se pustili.
,,Tak co?" pomyslela si Hermiona plná očekávání a strachu.
,,To není možné," uslyšela Remusův hlas ve své hlavě. Otevřeli oči a pohlédli na sebe, zkontrolovali, že se nedrží za ruce.
,,Je to něco úplně jiného, než když ti někdo vstoupí do myšlenek, je to mnohem silnější, také to cítíš?" pokračoval Remus.
,,Ano, je to jako kdybys byl součástí mě samotné. Remusi, co to znamená?" Remus kroutil hlavou.
,,Nevím... Nedokážu to pochopit."
,,Neměli bychom to brát jako špatnou věc, o to silnější bude naše přátelství," napadlo Hermionu.
,,Hermiono, není to jen o myšlenkách, sama jsi přiznala, že to také cítíš... Asi už vím, co se stalo."
,,Není to přeci nic hrozného, je to souznění, pochopení..." uklidňovala ho Hermiona, ale nedokázala se usmát nebo aspoň povolit svaly.
,,Ano, je to souznění... Ale souznění s vlkodlakem. Bylo to pro mě jako pro člověka nesnesitelné a najednou ses objevila, chytila mě za ruku a chtěla jsi mně pomoct... Došlo ke spojení."
,,Snad ti nevadí, že jsem ti chtěla pomoct?"
,,Jsem vlkodlak, pokud je má teorie správná, budeš cítit většinu mých pocitů, které jsou silné. Budeš tedy cítit mou bolest," jeho myšlenka k ní došla slabá, za to cítila jeho strach o ni.
,,Neboj se, já to zvládnu. Zvládneme to, nebudeš na svou bolest sám."
,,Jsi tak odvážná, ale přece tě nemůžu nechat trpět."
Hermiona se zasmála a pomyslela si: ,,Je na tom přeci velké pozitivum, už se tě nemusím bát dotknout, teď už budeme propojeni pořád." Remus se pousmál, ale jen na krátkou chvíli než zase na jeho duši padl smutek.
,,Už svítá," pomyslel si. ,,Měla by ses vrátit za Ronem a já za Dorou."
,,Slib mi, že se tím nebudeš trápit. Je to dar, to co se nám stalo."
,,Bojím se, Hermiono. Doufám, že to propojení zmizí."
,,To ať tě ani nenapadne," řekla již nahlas. ,,Chci ti předávat sílu, ať už to bude trvat den nebo roky."
,,Musím jít, přemístím se do Londýna a snad na Příčné nebo Obrtlé najdu něco, co by nám pomohlo."
,,Jak chceš, ale věř, že něco tak vzácného se nestává denně. Jsi můj přítel, kterému jsem porozuměla a bylo to úžasné," řekla Hermiona a krátce ho objala.
,,Opatruj se," zašeptal Remus než zmizela.