,,Vezmeš si mě?" zeptal se Ron s prstýnkem v ruce. Hermionina tvář se naplnila překvapením, usmála se a okouzleně pravila: ,,Ano." Na ruce se jí třpytil prstýnek. Objali se a políbili. Vždy věděla, že to tak má být. Byli si souzeni už od začátku. Ne, že by se jí Ron tak líbil, ale bylo to tak dané. Už dávno nevěřila na to, že by existoval dokonalý princ, který by se objevil a její život by se od základu změnil. Byla si vědoma toho, že tohle je ten nejlepší muž, kterého by si mohla vzít. Některé věci prostě nešlo ovlivnit. Nemohla po něm chtít ještě zámek, služebnictvo a místnost, která by patřila jen jí, kde by byly tisíce knih. Musela se spokojit s tím, že ji někdo miloval. Chtěla se vdávat, ale najednou jí to přišlo hrozně brzy. Byla mladá, osmnáct let... Aspoň, že se stane nevěstou. Ráda snila o své svatbě, dlouhé šaty s nadýchanou sukní a korzetem. Živá hudba, kostel a jen pár lidí.
,,Zlato, půjdeme to říct ostatním?"zeptal se Ron. Hermiona s úsměvem přikývla, chytila ho za ruku a vyšli z pokoje. Seběhli schody a vstoupili do obývacího pokoje. ,,Ahoj všichni, chtěl bych vám tady s Hermionou něco říct. My se budeme brát," řekl pyšně. Všechny ženy a dívky v pokoji zajásaly a začaly dojatě tleskat.
,,Mio! Mio! Ukaž prstýnek!" volala Ginny. Hermiona se zasmála, přistoupila k nim a dala před sebe ruku s prstýnkem.
,,Ten je krásný! Ach, to je tak romantické," řekla Fleur.
,,My s Molly jsme to věděli už dávno," pravil pan Weasley a přistoupil k Hermioně, aby jí podal ruku a řekl: ,,Vítej v rodině, Hermiono."
,,Děkuji," špitla tiše Hermiona. Všichni vstali a gratulovali jim. Přistoupil k ní i Severus Snape.
,,Tak hodně štěstí, Grangerová," řekl tónem jako by chtěl říct, že si bere největšího hlupáka na světě.
,,Hele Mio, budeš to s ním mít těžký," řekl Fred a zařehonil se.
,,Tak to díky," zasmála se Hermiona.
,,Gratuluji, Hermiono," pravil s úsměvem Lupin a políbil ji na tvář.
,,Děkuju, Remusi."
,,Takže další dcera v rodině!" zvolala paní Weasleyová a pevně ji objala.
,,Děkuju," zopakovala Hermiona už asi po dvacáté.
,,Budeš roztomilá nevěsta," zašeptal Harry a objal ji. Kdyby se nikdy nenarodila Ginny, Hermiona by dala ruku do ohně, že by ona nyní byla nastávající paní Potterová, ale to teď bylo jedno.
,,Děkuju, Harry." Za pár minut už ani nevnímala, co jí kdo říká, jen děkovala a přikyvovala.
,,Pojď, Ginny, uděláme chlebíčky na oslavu!" vykřikovala Molly. Fred s Georgem vymýšleli vtipné básničky o Ronovi jako manželovi. Pan Weasley rozebíral s Percym finance ohledně svatby. A Fleur s Tonksovou rozebíraly, jaké asi bude mít Hermiona šaty. Ron si povídal s Harrym, ale Hermiona si připadala sama. Vždyť by si všichni měli všímat jí! Byla čerstvě zasnoubená, všichni pouze pogratulovali a dál už nikoho nezajímala. Vzala si z věšáku svetr, přehodila ho přes ramena a vyšla na verandu. Byla větší zima než očekávala, sedla si na dřevěné schody a dívala se na měsíc. Uslyšela dveře, ale neotáčela se. ,,Co ty tady? Teď jsem přinesla chlebíčky a ty nikde."
,,Přemýšlím," odpověděla. Ginny si sedla vedle ní.
,,A o čem?"
,,Jestli není moc brzy," řekla po chvíli přemýšlení.
,,Hele, ber to tak, že stejně by k tomu jednou došlo. Navíc, aspoň v tom nejsem sama," zasmála se Ginny a porovnávala očima prstýnky.
,,Já vím, jen jsem ještě chtěla studovat. Někam se podívat a něco zažít."
,,Vždyť to můžeš i jako vdaná." Hermiona sklonila hlavu.
,,Jo, máš pravdu."
,,Tak co? Už jdeš taky dovnitř?"
,,Běž napřed, za chvilku jsem tam."

Celá zmrzlá se vrátila, nikdo si ani nevšiml, že byla pryč, natož, že se zase vrátila. ,,Jsem tak šťastná matka! Ginny se bude vdávat a Ron ženit!" slyšela někde vyvolávat Molly.
,,A proč utrácet za dvě svatby?" zeptal se Ron. Všichni ztichli a pohlédli na rodiče Weasleyovi.
,,To je skvělý nápad! Spojíme dvě svatby v jednu!" Hermiona zůstala zírat na nadšené lidi, kteří tleskali tomu příšernému nápadu. Chtěli tím říct, že nebude ten den jediná nevěsta? Že k oltáři nepůjde jen ona? Vedle Ginny si vždy připadala zvláštně, sice byla chytřejší než ona, ale nebyla tak hezká. Ginny byla okouzlující, nádherná a celkově Hermionu svým vzhledem zastiňovala. Celý večer už na nic jiného nemyslela. Ron ji párkrát políbil a šel si povídat s někým dalším. Seděla u stolu a pila víno, někdy někomu odpověděla na otázku nebo za něco poděkovala. Možná, že to takhle bylo lepší. Svatba bude levnější a navíc všichni nebudou civět na ni, pomyslela si Hermiona. Vlastně to nebylo zas tak hrozné, dokonce se ani neměla proč zlobit. Ale na její názor se mohli zeptat. Nebo aspoň se předem dohodnout. Neměla prostě čas to vstřebat a jestli se bude vdávat ve stejný den jako její nejlepší kamarád... Zarazila se a zapřemýšlela... Ve stejný den? Rychle našla Rona a odtáhla ho trochu stranou.
,,Copak, princezno?" zeptal se už mírně opilým hlasem.
,,To, že budeme mít svatby společně znamená, že se budeme brát v jejich termínu?"
,,No jistě," odpověděl.
,,Ale vždyť oni se berou už za měsíc! Ginny byla zanoubená půl roku..."
,,Zlato, to zvládneme, zítra pošleme pozvánky tvým rodičům a známým."
,,Když myslíš," řekla trochu naštvaně Hermiona a odešla.