,,Jdu na ryby, tak bys mezitím mohla zkusit ty borůvky," řekl Ron s prutem v ruce.
,,Když chceš," odpověděla mu Hermiona. Zatímco Ron už byl pryč, ona se oblékla a na chvilku si lehla na pohovku a zavřela oči, byla hrozně unavená. V noci jeho chrápání, a teď, když ležela na pohovce, jí byla zase zima. Snažila se na to nemyslet, přinesla si i deku, ale to místo bylo snad nejstudenější z celé planety Země. Řekli si s Ronem, že se budou snažit omezit kouzlení a tak, když už se přenesla do Doupěte, už nechtěla nic jiného vyvést, aby neměla výčitky svědomí. Když se v noci přemístila, bála se, že by to Ron zjistil, ale když věděla, že spí jak zabitý, vůbec nelitovala. Sice měla ještě hlad, ale dalo jí to sílu. Vždyť na tom ani nebylo nic špatného, manžel by měl vždy zařídit jídlo, když to nedokázal, musela něco udělat, aby nezemřela hlady. Sice si musela stále říkat, že to nebylo nic špatného. Byla spokojená a najedená, sám Ron ji k tomu dohnal a nechtěla toho litovat, protože to prostě nebyla její vina. Musela uznat, že v té zimě neusne a tak si upletla cop a vyšla ven.

Les byl ještě chladnější, měla přírodu ráda, ale tohle místo na ni působilo depresivně a temně. Bylo to možná tím, že pořád přemýšlela nad útokem Smrtijedů. Hrozně se bála, že se Harrymu něco stane a ona ztratí kamaráda a Vyvoleného, který by všechno mohl zastavit a zachránit svět před zkázou, před zlem, před Voldemortem. Každou minutou mu dávali větší šanci ujmout se vlády nad světem. Nechtěla, aby lidé umírali, nejraději by se za všechny obětovala, jenže byla jen jeden z mnoha pěšců, na kterých při bitvách nezáleželo. Někdy si přála být na Harryho místě, ale nikdy by to nikomu nepřiznala. Chtěla, aby to bylo na ní. Nebála by se smrti a hodně obětovala, i když nebyla Vyvolená. Někdy si představovala, jak všichni znají její jméno a mají ji rádi. Za to se nenáviděla, věděla, že to Harry nemá snadné, ale v nitru své duše si přála být na jeho místě a rozhodovat o osudu ostatních. Možná by stačilo, kdyby se o ní lidé zajímali. Sehnula se pro dvě borůvky a popostoupila dál.

,,Těch borůvek bylo nějak málo," řekl Ron když se převlékl do pyžama.
,,Za to tvá ryba byla úžasná," poznamenala Hermiona než vstoupila do koupelny.
,,Zítra už nějakou chytím, takže tvé poznámky jsou dost mimo mísu!" zvolal, aby ho slyšela.

Tentokrát usnul ještě dříve než vlezla do postele, takže to měla jednodušší. Ani si už nelehala, vzala si knihu a četla si, aby zabila čas, než bude jistota, že všichni v Doupěti spí. Tolik se těšila na jídlo, že už ani nevnímala slova v knize. Celý den byl fiasko, ona našla pár borůvek a Ron nic nechytil, byla hádka a k večeři kompot. Založila si knihu a jen tak přemýšlela o svém manželovi, jídle a zimě, která jí lezla krkem. Když už byly tři hodiny ráno, oblékla si přes noční košilku sukni a halenku a přemístila se. Něco se pokazilo, takže se objevila půl kilometru před Doupětem. ,,Sakra," zaklela Hermiona pro sebe. Připravila si hůlku, protože se bála. Šla tichou krajinou, na kterou svítilo pár hvězd a dorůstající měsíc. Když už byla u domu, od srdce si oddechla. Vešla dovnitř, prošla potemnělou halou a zamířila ke kuchyni. Vstoupila do kuchyně a pousmála se, protože jí jídlo celý den scházelo. Zhluboka se nadechla a chtěla vykročit k moučníku a zároveň chtěla rozsvítit, takže zvedla hůlku. V tu chvíli osoba za ní vytrhla z její ruky hůlku, která odletěla několik metrů daleko. Nestačila ani vyjeknout, jen se otočila čelem k temné postavě, která ji pevně chytila za paže a podkopla nohy, takže ztratila rovnováhu a spadla na záda. Osoba padla na ni a namířila na ní hůlkou. Hermiona se začala v duchu modlit, protože pokud na Doupě zaútočil Smrtijed, pak je vše ztraceno. Jen sebou zmítala, ale byla bezbranná, protože ten člověk měl hroznou sílu a ležel na ní celou svou váhou.
,,Kdo jsi a co tu děláš?!" uslyšela známý hlas. Pousmála se, ale to nemohl vidět v té tmě.
,,Remusi, to jsem já," řekla.Cítila, jak trochu povolilo sevření, ale stále ji držel silně, protože jí nevěřil, ale nechtěl jí nijak ublížit, kdyby to byla ona. Mávnul hůlkou a světlo osvítilo kuchyň.
,,No doufám, že si nemyslíš, že ti uvěřím," pravil po chvíli.
,,Já vím, že tu nemám být. Zeptej se mě na cokoliv."
,,Co se ti stalo na svatbě?" zeptal se.
,,Ron je nemohlo, měla jsem zlomený palec u nohy a tys mi pomohl to přežít," řekla Hermiona a dodala: ,,Jo a docela mě štve, že mně nepoznáš poté, co jsme si řekli, že budeme přáteli." V jeho obličeji bylo vidět zvětšující se zděšení.
,,Proboha, Hermiono, jsi to vážně ty." konstatoval.
,,Tvé nadšení mě potěšilo," řekla Hermiona ironicky a pousmála se.
,,Omlouvám se ti, viděl jsem z okna nějakého člověka a nenapadlo mě, že bys to mohla být ty a navíc jsou ty mnoholičné lektvary..." řekl vážným hlasem.
,,V pohodě, já to chápu."
,,Navíc na tobě teď ležím jako by nic... Promiň." Hermionu napadlo, že kdyby ji ještě pár minut držel v sevření, nevadilo by jí to.
,,Nech to být, naprosto chápu, že ses tak zachoval," řekla Hermiona. Slezl z ní a pomohl jí na nohy.
,,A co tu vlastně děláš? Stalo se něco Ronovi?" začal se vyptávat.
,,Ne, neboj, jen...mám hlad a nechtěla jsem, aby někdo viděl, že..."
,,Chápu, tak co kdybychom si vzali jídlo na terasu? V kuchyni ti jíst nedoporučuju, měla bys málo času." Hermiona se překvapeně usmála.
,,Tak jo."