,,Proč jsi vůbec šla se mnou?" zeptal se zvědavě Remus.
,,Vzhledem k tomu, že můj manžel prospí celý den a v kuchyni se oblizují dva lidé... Musím na vzduch." Remus se zasmál.
,,Tak to absolutně chápu. Doufám, že se vám bude líbit svatební dar ode mě a Nymfadory."
,,Uvidíme," pousmála se Hermiona. ,,Hlavně, když to nebude mixér."
,,Mixér?"
,,To je mudlovská věc, kterou kupují všichni," vysvětlila Hermiona. Chvíli jen tak šli a pak Hermiona tiše řekla: ,,Děkuju."
Remus na ni pohlédl a zeptal se: ,,Za ten zlomený prst? Najít lektvar umí každý."
,,To nemyslím..."
,,Tak za co mi děkuješ?"
,,Že se neptáš, jak se cítím jako vdaná žena... Kromě Snapea jsi jediný, kdo mě tou blbou otázkou neotravuje..." Remus se ušklíbl.
,,Tak to vážně není zač, nemám rád tyhle otázky, které jsou osobní. Nechej si své pocity pro sebe."
,,Když tohle ostatní prostě nechápou. Pořád jak se cítím, jaké to je být vdaná... Jenže mně přijde, že se nic nezměnilo. Divný, co?"
,,To já nemůžu posoudit, nejsem ženatý. Jo a taky děkuju."
,,Za co?" zeptala se zmateně Hermiona.
,,Že se neptáš, kdy už do toho praštíme s Nymfadorou," řekl Remus. Hermiona se od srdce zasmála.
,,Tak to nemáš zač, protože až k tomu dojde, aspoň budu překvapená. Přeci je to vaše věc."
,,To moc lidí nechápe," pravil Remus a usmál se.
,,Proč nejsme přáteli, když si tak rozumíme?" zeptala se posmutněle Hermiona.
,,Neměli jsme šanci, byl jsem tvůj profesor, pak jsme se roky vídali jenom, když jsme bojovali. Tak teď to napravíme, ne?"
,,Jasně, kamarádi?" nabídla mu ruku.
,,Kamarádi," pokývl hlavou a zatřásl s její rukou.
,,Měli bychom naše přátelství nějak oslavit..." napadlo Hermionu.
,,Asi mám nápad."

,,Je to teda větší výška než jsem si myslela, skoro jako bych letěla," pravila okouzleně.
,,Já tady nebyl už roky, takže je to také nezvyk."
,,Co to je, mamí?" ozval se za nimi hlas malého kloučka. Remus se otočil a vykřikl: ,,Všichni na zem!"Hermioně nedocházelo, co se děje, takže když uviděla jak se blíží černý dým, nohy jí zdřevěněly. Remus ji chytil za ruku a stáhl k sobě. Celá železná konstrukce se zatřásla. Všechny kabiny se kývaly ze strany na stranu.
,,Co budeme dělat?" zeptala se Hermiona. Remus vyndal hůlku a mávnul s ní. Začali se znovu pohybovat, vždy kolo zastavil, aby lidé ze spodní kabinky mohli utéct ven. To Smrtijedy naštvalo a rudým zábleskem utrhli jednu celou kabinu s lidmi, Hermiona zavřela oči a tiše vykřikla.
,,Hermiono, teď na to nemysli. Musíme se dostat dolu, zachovej klid." Když přišla řada na ně, chlapec s maminkou vyběhli jako první, Remus chytil Hermionu kolem pasu a vyšli. Nechal ji tam stát a sám běžel znovu pohnout s kabinami. Hermiona šokovaně stála zády k Londýnskému oku, z dálky slyšela křik, podlomila se jí kolena a padla na zem, do kolen se zadřely kamínky, ale ona to nevnímala. Všude samý křik, Smrtijedi už zmizeli, přesto věděla, že minimálně pět lidí zemřelo.
,,Už jsou všichni na zemi," řekl Remus a otočil se zpátky k Hermioně. ,,Mio, jsi v pořádku?" zeptal se a pomohl jí na nohy. Hermiona propukla v pláč, objal ji. Několik minut ji pevně svíral v náručí. ,,Pojď někam, kde nejsou lidé, přenesu nás domů." Všechno se dělo jiné osobě, nedokázala vnímat, že někam jde a že ji Remus přenesl před dům. Někoho jiného dovedl do obýváku, kde ještě nikdo nebyl. Sledovala, jak k ní běží Molly s Ginny. Viděla je před sebou, viděla, že na ni mluví, ale neslyšela je. Nedokázala odpovědět. Přišli další lidé, dokonce i Snape, ten se s Remusem o něčem radil. Nakonec odešel a přinesl jí lektvar. Podal ho Ginny, ta jí ho nalila do krku. Cítila, jak se lektvar vstřebává do jejích svalů a uvolňuje křeč. Začala trochu vnímat zvuky.
,,Lehni si na chvilku, Mio," uslyšela Harryho, který jí pomohl se položit.
,,Hermínko!" slyšela hlas své maminky.
,,Smrtijedi napadli Londýnské oko, je v pořádku. Jen trochu v šoku," uklidňoval ji pan Weasley. Ještě půl hodiny u ní seděla její mamka, Ginny a Molly. Hermiona byla najednou hrozně unavená, zavřela oči a po pár chvílích je otevřela. Uběhla hodina, už tam byla jen Ginny a povídala si s Tonksovou.
,,Mio, jak ti je?" zeptala se Ginny.
,,No... Není to nic extra..." řekla slabým hlasem, překvapená tím, že může mluvit.
,,Ahoj," řekl Ron, který se zrovna vyhrabal z postele. Dívky na něj pohlédly, ale nic neřekly.
,,Stalo se něco?" zeptal se Ron. Hermiona o tom nechtěla mluvit, takže odešla do kuchyně, aniž by promluvila. Ginny mu tam začala vysvětlovat, co se za tu dobu, co on spal, stalo. Hermiona se posadila na židli v kuchyni.
,,Jak se cítíš?" zeptala se Molly. Hermionu napadlo, že ji ihned zabije a všechny ostatní také.
,,Je ti už lépe?" zeptala se Fleur.
,,Pamatuješ si všechno?"
,,Nepotřebuješ něco?"
,,Nechceš lektvar?" Hermiona zarytě mlčela.
,,Nechte ji chvíli být. Prostě o tom nechce mluvit," řekl Harry.
,,Souhlasím s Harrym. Mio, dáš si čaj?" zeptal se Remus. Pohlédla na něj jako na vysvobození a přikývla. V tom přišel Ron a objal ji kolem ramen. Hrozně moudrým hlasem pravil: ,,Zlatíčko, měla jsi mi to říct. Jak se cítíš? Bylo to hrozné?" Hermiona myslela, že vyskočí z okna. Už podruhé vstala a odešla. Zavřela se ve svém pokoji, kde byly rozházené peřiny, sedla si na kraj postele. Někdo zaklepal, dveře se otevřely a vešel Harry.
,,Můžu, Mio?" zeptal se, ale nečekal odpověď. Sedl si vedle ní na postel.
,,Co se to děje, Harry?" zeptala se, aniž by na něj pohlédla.
,,Myslíš to, že jsme švagr a švagrová?"
,,Myslím to, co se děje se světem. Měli bychom něco udělat, umírá tolik lidí... Nevinných lidí."
,,Mio, myslíš, že to nevím? Jenže se to prostě děje, zatím nevím, jak by se to mohlo zlepšit, jak všechny zachránit."
,,Musíme něco udělat, musíme..."
,,Mio," skočil jí do řeči Harry, ,,za chvíli se vydáš na líbánky, aspoň teď si užij toho, že jsi vdaná a buď prostě šťastná. Zapomeň na chvíli na záchranu světa." Najednou zase někdo zaklepal, vešel George a řekl: ,,Honem dolů, vemte kufry a padejte na ty líbánky."