Ron stále spal, ale Hermionu už ležení a zírání do stropu nebavilo. Znovu se osprchovala, měla pořád pocit, že je špinavá, že když přijde mezi ostatní, poznají to. Věděla, že je to hloupost, ale ona to tak cítila. Nikdy si tak nedala tolik záležet na omývání každého centimetru těla, ale špatný pocit nadále zůstával. Oblékla si džíny a svetr, prošla kolem Rona a vydala se do kuchyně. 

U stolu seděl jen pan Weasley, pozdravil ji a dál si četl Denního věštce. Nalila si kafe, protože se potřebovala probrat.
,,Zítra je porada ohledně Smrtijedů," začal pan Weasley, aniž by zvedl oči od novin. ,,Napadlo mě, že by ses chtěla přidat. Vím, že Rona tohle moc nezajímá, ale ty jsi chytrá, pomohla bys nám něco vymyslet."
,,To jako vážně? Že bych byla na poradě?"
,,Ano, byl bych vážně rád, kdyby ses přidala k těm, kteří mají právo o něčem rozhodovat," pravil pan Weasley.
,,Ale co na to řeknou ostatní?" zeptala se s obavami Hermiona.
,,Neboj, o všechno se postarám. Jsi sice mladá, ale máš víc rozumu než ostatní."
,,Jste tak hodný, moc vám děkuju, Arthure," řekla dojatě.
,,Neděkuj, přece není za co." Hermiona se poprvé cítila, že zapadá do rodiny. Být přímo na poradě se jí nikdy nepodařilo, chodili tam jen starší a zkušenější, nikdy ji nenapadlo, že by mohla k nim. Najednou vešla do místnosti Ginny s Harrym.
Ginny si ani nesedla, hleděla na Hermionu a pak řekla: ,,Zbláznila ses, Hermiono?!" Hermioně to hned došlo, Ginny to ví. Nevěděla, jestli je mohla slyšet, ale asi se v noci vzbudila a sešla do obýváku. Jak to teď vysvětlí? Řekne jim, že je jí Remus vážně blízký? Nic to neznamenalo? Měla by prosit o odpuštění? Cítila, jak bledne v tváři, srdce se jí rozbušilo. Nevěděla, co by měla říct a tak jen zírala před sebe a vystrašeně měřila pohled své švagrové.
,,Mohla bys mi to vysvětlit?" zeptala se Ginny po chvíli. Nemohla. Jak vysvětlit, že podvedla jejího bratra, který ji miluje? Nedokázala odpovědět, bylo to moc těžké. Ano, spala s Remusem a ano, bylo to krásné, ale tohle jí nemohla říct. Měla by povědět, že byli oba opilí? Že byla na drogách? Nebo říct celou pravdu?
,,Víš, Ginny..."
,,Ne, teď ti něco povím," skočila jí do řeči Ginny. ,,Pochopila bych to, vážně, nejsem necitlivá, ale musíš pochopit, že tohle už je divný. Je to tvoje rozhodnutí, to ti brát nemůžu, ale přece víš, že se budeš hrozně potit," řekla. Hermiona na ni zmateně hleděla.
,,C-co?"
,,Myslím, že na svetr je vážně moc teplo," vysvětlila Ginny. Hermiona se v tu chvíli chtěla rozbrečet, takhle se vystresovat kvůli ničemu. Byla paranoidní, mít tak velké tajemství jí zničí. Na jednu stranu se jí hrozně ulevilo, ale stejně se cítila hrozně.
,,Jo, no, je mi zima, Ginny. Taky to nechápu," pravila nakonec a napila se kávy.
,,Brý ráno, všichni," řekla Tonksová, která stála ve dveřích.
,,Dobré," řekla Hermiona a donutila se k úsměvu. Pečlivě pozorovala každý její pohled, nemohla to vědět... Snad. Vypadala bezstarostně.
,,Můžu si sednout vedle tebe, Mio?" zeptala se.
,,Ano, jistě," odpověděla Hermiona. Přisedla si, nalila si čaj a začala se ptát Ginny na něco ohledně květin.
,,Dobré ráno, Remusi," řekl pan Weasley. Hermiona vzhlédla. Když ji uviděl, mírně se zarazil, ale pak vešel do kuchyně s klidnou tváří.
,,Dobré ráno," pravil ke všem.
,,Brý ráno, zlato," řekla Nymfadora a políbila ho. ,,Bože, zase ses neoholil."
,,Promiň," pravil Remus a sedl si vedle ní. Hermiona na něj viděla jen trochu, navíc, nechtěla se na něj koukat. Snažila se zastavit vzpomínky, ale nešlo to. Jí by jeho strniště nevadilo, ale i tak bylo hloupé nad tím uvažovat. Musela najít téma, kterým by dostatečně zabavila svou mysl. A protože jí nic nenapadalo, začala si připravovat rohlík a přemýšlet, z čeho všeho se rohlík vyrábí...
,,...A mouka," zakončila svůj recept na rohlík. ,,Nemysli na něj, prosím, nepřemýšlej nad tím, co se stalo... Zapomeň. Snaž se dělat, jako by nic," šeptala ve své hlavě.
,,Dobrý ráno," ozval se další hlas. Téhle chvíle se Hermiona bála, zvedla oči a pohlédla na muže, kterého ze včerejška na dnešek podvedla. Ještě rozespalý, rozcuchaný Ron stál ve dveřích. Pousmál se a sedl si vedle Remuse a svého otce, kde bylo poslední místo.
,,Co ti je? Zase se tváříš..." pravil Ron, když na ni pohlédl.
,,Není mi dnes nějak dobře," zalhala Hermiona.
,,Ále, že by těhule?" zasmála se Nymfadora. Všichni ztichli a pohlédli na Hermionu.
,,Ne, to... To rozhodně ne," řekla Hermiona.
,,Seš si jistá? Zdáš se mi jako vyměněná... To bude určo tím," pravil Ron.
,,Ne, víte, nejsem těhotná," ujišťovala je Hermiona.
,,Škoda, ale už se to blíží. V naší rodině je to tradice, do roka budeš mít břicho," řekla Ginny. Hermiona se donutila k úsměvu, ale smát se rozhodně nechtěla. Nechtěla být těhotná, ještě se na to necítila a pochybovala, že by se to do roka změnilo. Věděla, že je krásné mít dítě, ale také věděla, že je mladá. Chtěla ještě něco dokázat, trochu poznat svět.