Elliot

Nebe bylo zatažené a černé. K vidění nebyla ani jedna hvězda. Chladný vzduch mi naháněl husí kůži. Hodinky ukazovaly jednu hodinu po půlnoci a my jsme stáli v bezpečné vzdálenosti od prázdné silnice. Chad vydedukoval, že tohle místo je ze všech nejlepší. Podle zpráv, které dostal od jeho bratra, by auta měla vyrazit za necelých osm minut. Nadšení v jeho očích bylo nepřehlédnutelné, za to my ostatní jsme se nudili a litovali toho, že jsme dali přednost závodům než poklidnému spánku.

Stella se neubránila pár ostrým poznámkám, kvůli kterým ji Chad neustále pálil jeho smrtícím pohledem, ale to ji nezastavilo, ba naopak stěžovala si ještě víc než předtím. April se snažila Chada uklidnit tím, že pevně držela jeho ruku a nejspíš právě to mu zabraňovalo vybouchnout. Já a Riley jsme stáli v těsné blízkosti, neodvažovali jsme vůbec otevřít ústa a promluvit, raději jsme pozorovali ty dva, kteří se navzájem zabíjeli pohledy.

„Co když přijedou policajti?" zeptala se Stella a zkřížila ruce na prsou. Nezdálo se, že by ji to zajímalo, spíše jenom chtěla najít další způsob, jak vyprovokovat Chada.

„Už milionkrát jsem na tuhle otázku odpověděl, Stello," pronesl rozzlobeně Chad a znovu do ní zabodl jeho pálivý pohled. Stella se jenom ušklíbla.

Od informovaného Chada jsme se dozvěděli, že budou tři kola závodů. Při každém vyrazí dvě auta, která se budou vzájemně stíhat po vyznačených silnicích ve městě, ten s rychlejším časem postoupí do dalšího kola, vítěz bude ten, který vyhraje třetí poslední kolo. Celý tenhle závod mi přišel stupidní, ale raději jsem to nedával najevo, protože bych Chada rozzuřil ještě víc a něco mi říkalo, že by to pro mě nedopadlo dobře.

Posunul jsem se k Riley ještě o pár centimetrů blíž a objal jsem ji kolem ramen, ona si položila hlavu na mou hruď. Neprohodili jsme mezi sebou ani slovo, nechtěli jsme upoutat pozornost těch tří, ale štěstí nám v tomhle ohledu rozhodně nepřálo. Stella se na nás prudce otočila, a když viděla, jak se k sobě tulíme, vykulila oči, div jí nevypadly z důlků.

Zírala na nás nejméně pět minut, než se sebe byla schopná vysoukat srozumitelnou větu, „vy dva?... Co je mezi vámi dvěma?!" Kvůli téhle větě se otočil i Chad s April, kteří naším směrem vyslali překvapené pohledy. Pokrčil jsem rameny. Nechtěl jsem se bavit o mém vztahu s Riley a ona zřejmě taky ne, protože stále mlčela a nechystala se promluvit.

Stella ale byla dostatečně inteligentní, aby si dokázala dát dvě a dvě dohromady, „Pro Krista! Všichni jste se skvěle popárovali a já vám od téhle chvíle budu dělat křena!" Přimhouřila oči a zabodla se do nás ostrým pohledem. Tiše jsem se uchechtnul. Pak se všichni zase otočili směrem k silnici a přestali nám věnovat pozornost, po které jsme ani já ani Riley rozhodně netoužili.

„Psal mi brácha," oznámil nám Chad, „auta vyrazila." Bylo nemožné neslyšet to obrovské nadšení v jeho hlase.

„Konečně," zamumlala Stella.

Stáli jsme nedaleko startu, a proto už jsme za pár krátkých minut mohli slyšet hlasité motory aut. Chadovo nadšení se ještě zdvojnásobilo, když zahlédl světla a později vytuněná auta projíždějící kolem nás obrovskou rychlostí. Za chvíli jsme už slyšeli jenom pištící brzdy a auta zmizela v zatáčce.

„To bylo rychlé," okomentovala to Stella.

„Měli bychom se přesunout k cíli, abychom znali vítěze," navrhl Chad, na což April i se Stellou přikývly.

„Ale musíme rychle, než vyrazí další," zavelel a všichni tři začali rychlým krokem spěchat k nedalekému cíli.

Tázavě jsem se podíval na Riley a zkousnul jsem si ret, „zmizíme?" zeptal jsem se a ona s úsměvem na tváři souhlasně přikývla. Sundal jsem ruku z jejích ramen, místo toho jsem si ji propletl s tou její. Kývl jsem hlavou doprava a hned na to jsme začali utíkat úplně jiným směrem než naši kamarádi. Byl jsem si jistý, že nám tohle jenom tak jednoduše neodpustí.

Všude se rozléhalo naprosté ticho. Slyšet byly jenom naše kroky narážející na chodník. Najednou jsem se prudce zastavil, za což jsem si od Riley vysloužil zmatený pohled. Usmál jsem se na ni. Ruku jsem ji položil na její studené líce, pak jsem se k ní přiblížil a dlouze jsem ji políbil. Sevřel se mi žaludek. Srdce mi bušilo tak rychle, že jsem každou chvíli očekával, kdy mi vyskočí z hrudi. Z mozku se mi vypařily všechny myšlenky, najednou jsem v něm měl úplně prázdno. Byli jsme tu jenom my dva uprostřed prázdné, tiché ulice, vyměňující si vášnivé polibky.