Elliot

''Na co jdeme?'' zeptala se Stella, v rukou nesla popcorn a občas si jeden hodila do pusy. Chadovi se na rtech rozlinul ďábelský úsměv, který rozhodně neznačil nic dobrého.

''Krvavá propast,'' odpověděl hraným ďábelským hlasem. V očích se mu třpytily jiskry.

''To nemyslíš vážně, že ne?'' zvedla obočí April a zkřížila ruce na prsou. Chad se na ni mile usmál, ale pak znovu proměnil výraz do děsivé podoby a kývl hlavou. Litoval jsem toho, že na mě nepadl los a neměl jsem tu možnost vybrat film. Rozhodně bych totiž nezvolil horor, který mi nažene do těla hrůzu.

''Bude to zábava,'' dodal Chad, na což jsem nad ním jenom zakoulel očima. Byl jsem si jistý, že to 'zábava' rozhodně nebude.

Posadili jsme se na křesla stojící vzadu přímo uprostřed, takže jsme měli skvělý výhled na plátno. Chad si stál za tím, že chce sedět vedle April. Samozřejmě, že jí to nedal najevo, jenom jeho oči mě doslova prosili, abych to nějak zařídil, a proto jsem se musel posadit doprostřed mezi Stellu a Riley. Bylo mi trapně. Kolovala mezi námi neskutečně dusná atmosféra. Nahnul jsem se k Riley, co nejvíc to šlo, protože Stelliny pohledy nevěstily nic dobrého, spalovaly mě.

Sál se pomalu začal zaplňovat dalšími 'nadšenci' hororových filmů. Šustili sáčky od křupek, hlasitě srkali kofolu, mluvili a dělali neskutečný ruch, za který jsem ale děkoval bohu, protože jsem si přestal připadat tak moc trapně a nesvůj.

Chad nám třem vůbec nevěnoval pozornost. Neustále byl otočený na April a pusa se mu snad za tu dobu, co jsme se posadili, nepřestala pohybovat.

Světla v sálu zhasla a všichni okamžitě utichli. Na plátně se začali promítat nudné reklamy.

''Doufám, že to alespoň bude stát za to,'' zamumlala mi Riley do ucha. Její teplý dech mi nahnal husí kůži. Kývl jsem hlavou, ale jakmile jsem si uvědomil, že mě v té tmě nemohla vidět, zamumlal jsem tiché, ''já taky.''

Plátno se zbarvilo do černa. Červeným, krvavým písmem na něj naskákaly písmena značící název filmu. Sesunul jsem se na křesle dolů tak, aby se mi dobře sedělo. Tma mě uspávala, zavíraly se mi oči, i když film už dávno začal a vrah pitval jeho první oběť. Rozřezal jí břicho a postupně z ní vyndal všechny orgány, které následně hodil do černého pytle. Oběti pak motorovou pilou odřezal končetiny. Podle výrazu na tváři si to neskutečně užíval. Všechny kusy jejího těla zabalil do druhého pytle, nasednul do auta, dojel k hlubokému srázu a pytel s tělem a orgány hodil dolů. Slyšet bylo jenom, jak naráží do kamenů, a pak se rozhostilo ticho.

Film postupně začal zacházet do horších a horších fází. Nebál jsem se, nebylo čeho, jenom mi to všechno připadalo nechutné. Zívl jsem si. Oči se mi ještě stále nepřestaly zavírat, ba naopak bylo to horší a horší, ujímala se mě čím dál větší únava.

Najednou jsem na mém krku ucítil vlasy... a ne jenom tak něčí. Oči se mně okamžitě otevřely dokořán. Rileyina hlava spočinula na mém ramenu. Napřímil jsem se. Zakousnul jsem si do rtu. Každý sval v mém těle se napnul. Snažil jsem se uvolnit, ale s její hlavou na mém ramenu, teplém dechu, který mě šimral na tváři, to jednoduše nešlo. Nadobro jsem přestal vnímat děj ve filmu. Zavřel jsem oči a užíval jsem si její blízkost.

Měl jsem sto chutí zabít režiséra filmu za to, že ten film nebyl delší. Po plátně začaly přejíždět titulky a rozezněla se závěrečná hudba. Světla se rozsvítila a Riley zvedla hlavu. Tiše jsem si povzdechl.

''Promiň,'' pronesla omluvně, ''byla jsem ospalá.'' Nemohl jsem ze sebe dostat jediné slovo, a proto jsem se jenom široce usmál. Ale úsměv, který jsem měl na rtech, mi rychle zmizel a na tváři se mi vytvořila udivená grimasa, když můj zrak přistál na Chadovi a April. Nejspíš kvůli mému pohledu a vytřeštěným očím Riley otočila hlavu a zaměřila na ně její pohled, za pár sekund na něj civěla i Stella.

Vyměňovali si dlouhé polibky a nám nezbývalo nic jiného jenom na ně překvapeně hledět. Vůbec nepostřehli, že film už skončil, nezaznamenali naše pohledy.

Netušil jsem, že se Chad tak rychle rozhoupe. Myslel jsem, že mu ještě chvíli potrvá než na April něco zkusí. Očividně jsem ho podcenil.

Stella hlasitě odkašlala a tím zničila jejich chvilku. Odtrhli se od sebe a jejich pohledy přistáli na nás. Oba se rozpačitě usmáli.

''Co to...'' Bylo jediné, co ze sebe Stella vysoukala. Apriliny líce nabraly rudou barvu, odvrátila od nás pohled a zadívala se na zem. Chad si jenom kousnul do rtu a pokrčil rameny. Nedokázal jsem si představit, jak si asi teď museli připadat.

''Měli bychom jít,'' promluvil jsem snažíc se přenést pozornost na mě. Chad mi daroval děkovný pohled. Neměl mi za co děkovat, protože Stella se dřív nebo později k tomuhle tématu vrátí a bude je obtěžovat do té doby, než jí všechno podrobně nevylíčí.

Vyšli jsme z kina. Nebe už nabralo tmavou barvu. Naše cesty se rozdělily. Chtěl jsem Riley nabídnout doprovod domů, ale neudělal jsem to. Ne proto, že bych snad měl strach se zeptat, ale spíše proto, že jsem si už nutně potřeboval promluvit s matkou a kvůli tomu jsem se musel domů dostat, co nejdříve to šlo. Daroval jsem jí teda alespoň nejupřímnější a nejpravdivější úsměv jaký jsem jenom mohl. Opětovala mi ho. S tichým pozdravem jsme se oba vydali opačnou cestou.

Rychlá chůze mi pomohla v tom, že jsem za necelých deset minut už otvíral vchodové dveře. Z kuchyně zářilo světlo. Zul jsem si boty, a pak jsem vešel dovnitř. Matka se opírala o kuchyňskou linku a listovala v tlusté kuchařce. Ani mě nezaregistrovala.

''Kde jsi byla včera?'' Neobtěžovala jsem se ji ani pozdravit. Rovnou jsem po ní vystřelil otázku. Zvedla hlavu a vyhledala můj pohled. Pod očima měla obrovské kruhy. Rty měla opuchnuté a rudé. Tvář bledou jako ta nejbělejší stěna. Vlasy neupravené a rozcuchané.

''Pila jsi, že jo?'' Nečekal jsem na její odpověď, protože bych se jí stejně nedočkal. Zavřela kuchařku a položila ji před sebe na jídelní stůl. Zrak zabořila do země.

''Mami?'' vyslovil jsem zoufale, ''proč jsi nebyla celou noc a ráno doma? Kde jsi byla?'' Chtěl jsem znít silně, ale selhával mi hlas. Pomalu se měnil v šepot.

''Proč se takhle ničíš?'' Díval jsem se na ni s výčitkami v očích, ale to ona neviděla, protože se mnou odmítala navázat oční kontakt. ''Bojím se o tebe, copak to nevidíš?'' Mohl jsem slyšet, jak se jí ztížil dech. Hruď se jí začala rychle nadzvedávat. Všimnul jsem si, jak se jí rozklepaly ruce. Pak se na mě prudce otočila a podívala se na mě. Oči měla zalité slzami. Rty se jí třásly.

''Volal tvůj otec,'' zašeptala a já zmrzl, ''chce se vrátit.'' Mohl jsem cítit, jak se mi v ten moment zastavilo srdce a já nemohl dělat vůbec nic, jenom na ni mlčky zírat.