Elliot

Hladina jezera se třpytila. Slunce příjemně hřálo a zlepšovalo naši náladu. Slyšet bylo jenom tiché šustění listů, kvůli příjemnému větru, který si s nimi pohrával. Přitáhl jsem si k sobě nohy a přimhouřil oči. Zrakem jsem přejížděl po postavách sedících poblíž mě.

Stellin výraz stále neukazoval ani známku po spokojenosti, ale já i tak věděl, že hluboko, hodně hluboko, uvnitř ní je ráda, že souhlasila se stanováním a je tady s námi. Růžové tílko si vyhrnula těsně k podprsence a tím odhalila její ploché břicho. Položila se na zelenou trávu a dovolila slunci, aby trochu ztmavilo její pokožku.

Apriliny oči byly zahalené černými slunečními brýlemi. Seděla v tureckém sedu. Rty měla utvořené do malého úsměvu. Zrzavé vlasy si přehodila na pravé rameno. Byl jsem si jistý, že právě teď nikoho a nic nevnímá. Bylo by jí naprosto ukradené, kdyby se v lese vznítil oheň. Chadovi oči byly samozřejmě uvězněné na ní. Zíral na ni a podle pohledu na jeho tváři byl úplně mimo. Musel jsem nad ním zakroutit hlavou. Zamilovanost dělá divy… moc dobře jsem to znal a dokázal jsem se vcítit do jeho kůže.

Přemístil jsem svůj pohled na Riley. Bezmyšlenkovitě zírala do země a rukou vytrhávala trsy trávy a následně je pohazovala kolem sebe. Hnědé vlasy měla sepnuté do copu. Všimnul jsem si, jak si zkousla ret, ale i nadále pokračovala v činnosti, která ji očividně musela neskutečně moc bavit.

Zaslechl jsem silné zakašlání patřící Chadovi. Znělo to, jako by tím chtěl upoutat něčí pozornost a ne, ulevit svému krku. Nereagoval jsem na to. Dál jsem sledoval Riley a byl jsem rád, že ona můj pohled nezachytila. Připadal bych si trapně. Znovu zaznělo zakašlání, tentokrát o něco hlasitější s várkou rozhořčení a naštvání. Konečně jsem odtrhl zrak od Riley a zaměřil ho na Chadův otrávený obličej. Zakroutil nad mou nepozorností hlavou, přimhouřil oči a vyslal mým směrem dávku ostrých šípů, které se do mě měly zabodnout. Tiše jsem se nad ním uchechtl, na což mi daroval další rozzlobený pohled. Ukazováček pravé ruku přitiskl na rty, čímž mi dal najevo, že mám být zticha. Kývl jsem hlavou a čekal, co po mně bude chtít.

Ústy naznačoval slova, ale já je nebyl schopen rozluštit. Zmateně jsem na něj zíral. Chad nade mnou zakoulel očima. Po čtyřech se ke mně pomalu doplazil, zkontroloval, jestli nějakou náhodou neupoutal pozornost některé z holek a tiše mi do ucha zašeptal, ‘’už ses zeptal Riley?’’

Zvednul jsem obočí a tiše se zeptal, ‘’na co?’’

Chad naštvaně zavrčel, na což jsem se musel uchechtnout. Samozřejmě, že jsem věděl na co se mám Riley zeptat, jen jsem ho chtěl trochu podusit.

‘’Na April,’’ vyštěkl tiše. Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou.

‘’A mohl bys to udělat, prosím?’’ Tón jeho hlasu se opravdu drasticky měnil. Jednou byl plný vzteku, a pak plný lásky a zdvořilosti.

‘’Teď?’’ šeptl jsem. Chad kývl hlavou a já jsem potom zašeptal tiché, ‘’fajn’’, na což mě kamarádsky poplácal po ramenu, a pak se vrátil na své předchozí místo.

Vrátil jsem zrak zpět na Riley. Tiše jsem si povzdechl, protože poslední téma, které bych s ní chtěl probírat, byl Chad a jeho láska k April.

‘’Riley?’’ pronesl jsem a nahnul se k ní blíž tak, aby mě byla schopna slyšet. Upoutal jsem její pozornost. Zamířila na mě její zelené oči, z rukou odhodila poslední zbytky trávy. Vytvořila tázavý pohled.

‘’Můžu s tebou mluvit… o samotě?’’ Zrakem jsem přejel přes ostatní. Zaznamenal jsem Chadův úšklebek na tváři a vztyčené palce. Obrátil jsem nad ním oči v sloup. Riley souhlasně kývla hlavou a vstala. Z riflových šortek si oprášila zbytky trávy. Postavil jsem se a hlavou kývl na opačnou stranu, než leží náš tábor. Nepřišlo mi, že by si někdo našeho odchodu všiml… teda kromě natěšeného Chada, samozřejmě.

Kráčeli jsme těsně vedle sebe. Zatím se mezi námi rozléhalo ticho. Věděl jsem, že já mám být ten, který začne mluvit, a taky jsem věděl, že Riley trpělivě, ale zároveň nedočkavě čekala na má slova, ale až moc jsem si užíval to ticho a klid, který byl mezi námi a nechtěl jsem ho přerušit.

Po dalších pár krocích jsem se konečně rozhodl promluvit. Zhluboka jsem se nadechl a začal, ‘’uh… jenom jsem se tě chtěl zeptat na April.’’

‘’Co je s ní?’’ zeptala se a natočila hlavu mým směrem. Její rty byly vytvarované do malého, těžko viditelného, úsměvu. Zeleň jejích očí mi brala slova a okrádala mě i o poslední zbytek odvahy mluvit, který jsem v sobě ještě měl.

‘’Myslíš, že je tady možnost, že by se jí někdo líbil?’’ zeptal jsem se a kousnul jsem se do rtu. Vyvalila na mě oči. Chvíli na mě jen mlčky zírala, pak odvrátila pohled a hleděla daleko před sebe. Přišlo mi, jako by zrychlila v chůzi. Musel jsem také přidat na tempu, aby mi neutekla.

‘’Kdo konkrétně?’’ Z jejího hlasu se vytratily veškeré emoce. Najednou mi připadala naprosto bez citu. ‘’Ty?’’ Konečně se na mě znovu podívala. Z jejích očí sršela dávka nenávisti a zabodávala se do mě.

‘’Já?’’ vykulil jsem oči. V mém hlase byl lehce rozpoznatelný humor, ale Riley ho pravděpodobně nepostřehla. Myslel jsem, že tohle jí bude jako odpověď stačit, ale ona do mě stále zarývala naštvaný pohled. Ze rtů mi zmizel úsměv.

‘’Pro Krista, ne!’’ vyhrkl jsem a zakroutil hlavou. ‘’Chadovi se líbí, jako vážně hodně…. Myslíš, že u něj má šanci?’’ V očích jí konečně přestaly poletovat blesky. Nenávist a rozzuřenost okamžitě vyprchaly.

‘’Rozhodně!’’ kývla hlavou, ‘’April neznám dokonale, ale jsem si jistá, že o ní vím jednu věc. Znám její slabost pro Chada.’’ Potěšilo mě to, i když jsem jinou odpověď ani neočekával. Byl jsem rád za mého nejlepšího kamaráda a nedokázal jsem si ani představit, a možná jsem si to ani přestavovat nechtěl, jak šťastný bude. Radostí, která z něj bude sálat hned po té, co mu tuhle novinu oznámím, nás všechny zabije.

Strčil jsem si ruce do kapes. Nezastavili jsme. I po našem rozhovoru naše kroky stále směřovaly dopředu. Znovu se mezi námi rozhostilo ticho a já měl konečně možnost si ho užít. Ptáci zpívali. Voda šuměla.  Nebe udržovalo krásnou modrou barvu bez jediného mraku. Slunce zářilo a pálilo. V hlavě mi běhaly různé druhy myšlenek. Přál jsem si je všechny odehnat a alespoň na tuhle malou chvíli přestat přemýšlet. Ale nešlo to. Nemohl jsem si jen tak v klidu užívat procházku s Riley. Bylo to nemožné.

Z mých úst vyšel hlasitý smích. Přerušil jsem ticho a získal si Rileyinu pozornost. Zvedla obočí a přeměřila si mě pohledem.

‘’Ty sis myslela, že mám rád April?’’ Dával jsem důraz na pobavení v mém hlase. Riley jenom pokrčila rameny. Neodvažovala se promluvit.

‘’Žárlila jsi, že jo?’’ popichoval jsem ji. Na rtech se mi objevil široký, hravý úsměv.

‘’Ne!’’ vypustila ze sebe obrovskou rychlostí.

‘’Žárlila jsi,’’ oznámil jsem ji klidným hlasem.

‘’Nežárlila jsem!’’ vysloužil jsem si od ní bouchnutí do ramena, které se mnou ale vůbec nepohnulo.

‘’Vím, že jsi žárlila,’’ zašeptal jsem a mrkl na ni. Vážně jsem to věděl. Hřálo mě u srdce, že se o mě taky zajímala.