"Řekl, že ti pomáhal, protože k tobě něco cítil," rozčiluje se Derek už asi po páté, když se mu Stiles snaží rozmluvit, že to určitě nebylo tak, jak to pochopil, "řekl, že k tobě pořád něco cítí."

Vystřelil z těch záchodů tak rychle, jak jen to bylo možné. Nemohl se dívat na Theův ublížený a lítostivý obličej. Nejspíš by mu musel jednu natáhnout. A taky pak sobě za to, že ho zmlátil, protože Theo udělal alespoň něco, jenže on se ani nesnažil něco udělat.

"A já ti říkám, žes to pochopil špatně," odvětí mu zesnulý pohodovým hlasem, načež ho probodává svými kaštanově hnědými kukadly.

Pokaždé, když se na něj Stiles takhle dívá, něco se v něm mění. Jeho vlastní pohled na svět se mění. On se stává jiným.

"Jo a jak?" založí si černovlásek ruce na hrudi a zabíjí mladíka, ležícího na posteli, svýma zelenýma očima. Husté obočí dodává pohledu dvakrát větší vážnost.

"Třeba mě litoval," pohodí rameny hnědovlas, "cítil potřebu mi pomoct, a tak vymyslel tohle. A tím, že to stále ke mě cítí, myslel lítost. Myslím, že to je to celé nad čím se tady dohadujeme."

"A já si zase myslím -"

"Že co? Že mě miloval?" odfrkne si Stiles posměšně, přičemž se postaví a zopakuje Derekův postoj. "Nebuď směšný. Mě nikdo nemiloval!"

Na to Derek nemá slov, neboť ho tím úplně zaskočil. Miloval...Co to slovo vlastně znamená? Ani sám neví, protože nikdy do nikoho zamilovaný nebyl. Myslel si v prvním ročníku, že je zamilovaný do jisté dívky jménem Paige, ale jednalo se o pouhé pobláznění.

Když totiž v půlce prváku přestoupila na jinou školu, nezbyla mu po ní ani jediná vzpomínka a jeho bláznovství rázem skončilo.

Jenže jestli to slovo znamená to, že na někoho nemůže přestat myslet a pokaždé, když na tu osobu pomyslí, se mu rozbuší srdce rychleji, pak je v tom až po uši.

"Měl by sis přečíst další stránky," usedne Stiles na perfektně ustlanou postel, "blížíme se totiž ke zdárnému konci."

Nechápe, jak o tom dokáže vtipkovat. Vlastně ho stále tak nějak nechápe jako celek. A ani ten deník mu nepomáhá ho pochopit. Tedy ze začátku nepomáhal, teď už je to o něco lepší.

Přesto má ale pravdu, měl by pokročit od Thea dál.

***

Dva měsíce. Tak dlouho jsem nikoho z vás neviděl a začínal jsem se cítit zase jako ten starý Stiles, který chtěl zářit. Jenže, všechno má své konce a ten Stiles musel zase odejít. Alespoň pro další školní rok. Kdyby jen tak věděl, že už světlo světa nespatří, a že se blíží konec i toho nového Stilese.

Mírně studený vzduch mu bičuje tvář, zatímco sedí na lavičce v parku a čte si další řádky deníku. V okolí není nikdo, kdo by ho nějak sledoval, či mu bránil v tom, aby četl dál.

Přesto má takové neblahé tušení, jako kdyby ho někdo tajně sledoval. Jako by se ho bál. A ten pocit mu svírá veškeré vnitřnosti.

Zřejmě začíná být paranoidní.

Dva dny před začátkem školy rozhodly o tom, jak to udělám. Rozhodla o tom party na ukončení prázdnin, kterou letos nepořádala Lydia Martin. Nevýslovný šok pro všechny.

Ne, tento rok měl být jiný. Měl to být třeťák plný splněných přání. Nebo alespoň tak se ta párty nazývala. Párty splněných přání. Pro třeťáky.

Srdce se mu rozbuší a před očima mu víří snad milion vzpomínek, které se sužují k té jedné. Jedné jediné, která ho poprvé v životě spojila se Stilesem Stilinským. Kdy poznal, že Stiles není takový, jaký by chtěl být.

Ale to bych přeskakoval. Nejprve, jak jsem se tam vůbec ocitl, když jsem si řekl, že už nic takového nenávštívím?

Mám pro to jen jedno slovo - ZVĚDAVOST.

Byl jsem zvědavý, jaké to bude, když tuhle akcičku nepořádá Lydia. Že by to mohlo být lepší, než loni? Samozřejmě, že jsem si to myslel, i když bych řekl, že to bylo vlastně i horší.

Celý den jsem se přemlouval, abych si našel nějakou zábavu a donutil se nejít tam. Zkoušel jsem spoustu způsobů, jenže ani jeden nezabíral a já na to stále musel myslet. A tak jsem se rozhodl poradit s jediným člověkem, který mi z rodiny zbyl. S tátou.

Seděli jsme spolu u večeře, když jsem to téma vytáhl. Snažil jsem se to podat způsobem, že je to špatný nápad, a že by mě neměl pouštět. Jenže on nic nenamítal. Byl rád, že chci jít někam ven. S kamarády. Ha ha.

"Snažil jsem se i pak, ale ono to nešlo. Byl šťastný, že chci někam jít. Vyprávěl mi, že on v mých letech už se připravoval na vysokou, a tak si moc zábavy neužíval, a že toho na jednu stranu i lituje. Chtěl pro mě jiný, mnohem lepší život. A já to nesplnil," vypráví hnědovlásek zasněně s takovým tím beznadějným úsměvem.

Ten tichý hlas plný emocí se Derekovi zabodává do každičké části těla a především pak do hlavy. V mysli mu stále ta jeho slova rezonují. Všechna bojovnost ho opouští.

Cítí chuť vrátit mu něco, co mu Stiles dal. Jenže nemůže. Neměl by to komu vrátit.

Nakonec jsem šel. Kdyby totiž ne, asi by tyhle stránky pošpiňovaly někoho jinýho, kdo by jistě mohl za moje problémy. Jenže ono ne. A já se opravdu vydal s plnou hlavou katastrofických myšlenek, jak tohle všechno zase skončí.

Dorazil jsem těsně před devátou a nebudete věřit, její dům už byl plný. Ten dům doslova praskal ve švech. V devět hodin večer.

Vzpomíná si i na svoje vlastní překvapení. Dorazil krátce po osmé a už v tu dobu tam bylo hrozně moc lidí. Hlavně ze školy. Přísahal by, že v tom davu viděl i pár mladších kantorů, které ani nepoznával. Mimo školu vlastně nepoznával skoro nikoho. Všichni byli tak jiní. Tak přátelští.

Ztěžka si oddychne a věnuje Stilesovi pohled. Hnědoočkova kukadla září jakýmsi rozpomínáním. Cítí, jak se ty hnědé duhovky vpíjí do jeho kalně zelených. A srdce mu buší mnohem rychleji, než by mělo.

Hned, jakmile jsem vstoupil do domu, sneslo se na mě několik supů od nás ze školy, kteří mě až neuvěřitelně přátelsky vítali. Mimo jiné byl mezi nimi i Liam Dunbar. Tvářil se, jako kdyby nikdy nesepsal ten stupidní seznam. Přesto jsem ho i já přátelsky pozdravil. V přetvářce jsem stále vynikal.

A pak ses na scéně objevila ty. Jedna z mála osob, které jsem obdivoval, a se kterými jsem se chtěl přátelit. A ty, jak to tak vypadalo, jsi stála o přátelství se mnou. S gay děvkou z Beacon Hills.

Ví, kdo tu párty pořádal. I jeho takhle vítala. A až teď mu dochází, co ta daná osoba provedla, i když se na tom vlastně vůbec neúčastnila.

"Můžu si přisednout?" ozve se dívčí hlas a Derek zvedne svůj pohled od písmenek v deníku.

Zlatavé vlasy má svázané do vysokého culíku a její hnědé oči, skoro stejně tak zářivé jako Stilesovy, se upínají na Derekovy zornice. Její obličej není zahalený za spoustou kosmetických přípravků. I tak ale vypadá překrásně.

Ačkoliv by k ní měl cítit jakési opovržení, jelikož ty stránky v deníku jsou její, nedokáže jí odsoudit. Přišla k tomu jako slepý k houslím. Aktivně se totiž na ničem nepodílela.

Držela jsi mě za ruku a vedla jsi mě přes davy lidí, kteří popíjeli spoustu alkoholu. Zahlédl jsem dokonce i Lydii tančit na stole nebo Jacksona, který se neúprosně lepil na Isaaca Laheyho. Bylo dobře známé, že Jackson si Isaaca snaží nabalit už delší dobu.

Každopádně jsem v davu zahlédl i osobu, kterou jsem obdivoval už delší dobu. Jméno té osoby už tu také zaznělo.

"Je to ono, viď?" ozve se potichu dívka poté, co usedne vedle černovláska.

Derek zavře oči a snaží se trochu uklidnit své rozvířené emoce. Rád by se totiž zeptal Stilese, kdo byl tou osobou. Ta poznámka v něm totiž rozproudila obrovskou smršť pocitů. A nepřidává tomu ani fakt, že vedle něj sedí zlatovlasá roztleskávačka.

Jen přikývne a upře pohled na zapadající slunce. Trochu se ochladilo, i přesto je mu stále teplo. Možná je to díky tomu, že má na sobě mikinu. Mikinu, jíž měl na sobě v den, kdy přišlo oznámení o Stilesově smrti.

"Dereku, já-"

"Proč jsi je tam měla?" skočí jí černovlásek do řeči. Celou dobu se totiž sám sebe ptal.

Dívka se odmlčí a sklopí hlavu do svého klína, přičemž si nahlas oddychne. Ne z úlevy, ale z té tíhy. Tíhy, jíž ucítí i Derek do konce života.

Všichni asi víme, o kom je řeč, a tak to nemusím dál prodlužovat. Erico, tyhle stránky patří tobě. I když ti to nerad oznamuju, ale i ty jsi součástí zkázy s mým jménem. Hned se taky dozvíš proč jsem se ti začal vyhýbat a proč už jsem s tebou nikdy nepromluvil.

Poté, cos mě opustila a šla se věnovat ostatním hostům (nebudu vyjmenovávat, jak hodná jsi na mě byla, protože u tebe je tohle samozřejmostí a hlavně člověk ví, že se nepřetvařuješ), jsem zůstal sám a všechny si prohlížel.

Můj pohled se přišpendlil na Dereka Halea, který stál taky sám u barového pultu a tak samě jako já, si všechny prohlížel až jsme se nakonec zastavili jeden u druhého.

A pak už to mám všechno jako v mlze, jelikož jsem se v Derekově společnosti opravdu dobře bavil. A vypadalo to, že i on. Zase jsem byl na chvíli uvolněný. Než přišla pohroma, jíž jsem nakonec ani neočekával.

"Já sama nevím, proč jsem si to uložila," odpoví Erica, "zkrátka se mi Stiles líbil už od začátku a když jsem se dozvěděla, že se vyspal s Dannym, byla jsem trochu ukřivděná, protože jsem ho chtěla pozvat ven."

Že by další v řadě Stilesových obdivovatelů? Vypadá to tak, a proto se Derek nevěřícně podívá do jejích očí. A nachází tam to samé, co viděl u Thea. Až ho to děsí. 

A co, že se vlastně stalo? No. Erica měla v obývacím pokoji, kde jsem stál já s Derekem a spoustou dalších lidí, laptop, jenž byl připojen k velkým reprobednám, ze kterých hrála hudba. A právě ty reprobedny lemovaly velkou plazmovou televizi, na níž se přehrávaly videoklipy k jednotlivým písničkám.

Jenže ta obrazovka zčernala, i přesto, že se z repráků ozývaly tóny nějaké veselé písničky. Chvíli byla obrazovka černá, když se ozvala Lydia ve společnosti Allison, schovaná za laptopem, že by nám ráda něco ukázala.

Na obrazovce se objevila koláž dvou fotek. Na jedné straně byla moje necenzurovaná fotka. Ta, kterou vyfotil Matt. Druhá byla fotka s Dannym.

Svět, jako by se pro mě zastavil. Nevnímal jsem Dereka a vlastně ani Lydii, která se smála nejhlasitěji. Samozřejmě, že se smáli všichni. Zajímal jsem se jen o to, jak najít východ ven.

Rozeběhl jsem se ke dveřím a nevnímal vůbec nic. Jen jednu osobu, která se tvářila nadmíru znepokojeně. Byla jsi to ty. A tehdy mi proběhlo hlavou, jestli ses jen nepřetvařovala. Jestli jsi to na mě s Lydií nenarafičila i přesto, že ji nesnášíš.

Ano, sice je všem ukázala Lydia, čímž ze mě udělala terč posměchu (opět...moc díky), ale ten laptop byl tvůj, Erico. Řekni, chtěla jsi je opravdu použít nebo jsi je jen obdivovala? Možná jsi je ani nechtěla použít, ale přesto...

Vlastně se na tebe ani nezlobím, když se na to totiž zpětně podívám, obě ty fotky vypadaly dobře. Jen mě to zkrátka zamrzelo. Toť vše.

"Tak moc ráda bych dostala příležitost omluvit se mu a říct mu pravdu," setře si plavovláska slzu, kterou následuje další. Její hlas se při tom láme.

"Myslím, že by tvou omluvu přijal. Možná by o ni ani nestál," odpovídá Derek, jenž ovine svou ruku kolem jejích ramen. Cítí se tak nějak divně, když ji vidí plakat.

"Stejně bych se mu potřebovala omluvit. Pro to, aby věděl, že jsem ho nechtěla ranit a taky pro to, abych měla čistý svědomí," vysvětlí dívka stírající si další a další příval slz.

Derek na to nic neodpovídá. Jen ji pevně drží, aby věděla, jak moc s ní soucítí. Jak moc chápe její bolest. Protože i on něco provedl, ačkoliv si stále není jistý co.

Oba mladíci pozorují slunce, jak pomalu ale jistě zachází za obzor, což znázorňuje konec dalšího dne. Dalšího dne bez Stilese. Dalšího dne, kdy se všechno zdá těžší.

"Měla bych ti asi něco říct, než půjdu," ozve se zničehonic Erica, přičemž se zvedne a daruje Derekovi starostlivý pohled.

I Derek ji opětuje starostlivý pohled, přesto se cítí nesvůj při pohledu na její červené bělmo. Není zvyklý ji takhle vídat.

"Další stránky v deníku," šeptne plavovláska, "jsou tvoje. To já ti posílala tenhle deník."

Věděl, že to přijde a celou dobu si nalhával, že je na to připravený. Jenže když teď slyšel, že na dalších stránkách je on a jeho čin, připadá si, jako kdyby spadl do bezedné propasti. Což znázorňuje jen jediné.

Ještě není připravený...

***
Přeji vám krásné první zářijové odpoledne. Prázdniny utekly jako voda a někteří z vás se opět vrací do školy. A tak jsem vám chtěla "zpestřit" poslední prázdninový víkend novou kapitolkou. Snad se vám tedy líbila a užili jste si ji.☺

Co na to říkáte? Čekali jste, že i Erica bude na seznamu? A co vůbec říkáte na Lydii a její chování? Prozradím, že se blíží jedna pestrá scéna, kde bude Lydia konfrontována přede všemi. A ještě poslední otázka - těšíte se na další kapitolku?🤓

Chci vám opět moc poděkovat za podporu. Všechny hvězdičky, přečtení a komentáře jsou pro mě něco úžasného a pokaždé cítím, že stojí za to psát dál. Moc vám děkuji!😍😍😍