Zmateně nasedá do auta, které se následně rozjíždí, díky Boydovi, jenž se tváří nepřístupně, ale přesto odhodlaně.

Derek neví, jak by se měl v přítomnosti svého spolužáka chovat, neboť se s ním nikdy ani v nejmenším nebavil. Boyd je pro něj opravdu jen spolužák a nic víc. Stejně jako většina lidí z jeho třídy.

"Viděl jsem, jak sis dneska prohlížel Lydii se Scottem," namítne bezbarvým hlasem černošský chlapec dutým hlasem.

Derek ovšem pociťuje jakýsi nepříjemný záchvěv v jeho žaludku. Když si toho totiž všiml Boyd, jistě si toho všimli již zmiňované osoby. Nerad by měl potyčku s kýmkoliv z nich.

Připadá si docela jako srab. Nedokáže se jim postavit ani teď a nedokázal to, ani když byl v jejich měřítku. Nerad vzpomíná na ty časy, nejraději by je vypudil z hlavy.

Mírně pootočí hlavu směrem k Boydovi, jenž zastavil auto u semaforu, na kterém se právě vyjímá červená barva. Copak ví o tom deníku? Je jedním ze seznamu lidí, kteří se stali Stilesovou zkázou?

"Předpokládal jsem, podle tvýho pohledu na Matta při těláku, že čteš zrovna jeho stránky," potvrzuje mu Boyd doměnku. Ví, že existuje nějaký deník sepsaný mrtvým chlapcem. "Usoudil jsem podle toho, kde tě po škole najdu."

Derek chvíli jen mlčky upírá zrak na chlapce čokoládové barvy, načež si nervózně mne prsty. Pokud je totiž Boyd jedním z těch na tom seznamu, pak ví, co Derek provedl. Čím přilil vodu do ohnivého Stilese.

"Jak - chci říct, jak o tom víš?" zakoktá se zelenoočko a odvrátí svůj pohled směrem před sebe. Boyd se mezitím rozjíždí a na jeho tváři se usazuje mírný poloúsměv. Dereka tak znervózňuje ještě víc a začíná si kousat vnitřní stranu tváře.

"Není to tak, jak myslíš," uchechtne se Boyd, "nejsem jedním z toho seznamu. Deník jsem ale četl."

Tahle část jeho teorií byla mylná. Jak je tedy možné, že ví o deníku? Chvíli nad tím v tichosti přemýšlí, přičemž bloumá ve své mysli po jakémkoliv vodítku. Přehrává si v hlavě vše, co už si pročetl.

A pak přichází očividná pravda.

"Ty jsi ta pojistka," vydechne nevěřícně a znovu pohlédne na usmívajícího se Boyda. "Ty máš tu kopii deníku a nejspíš jsi to i ty, kdo byl Stilesovým kamarádem."

"Bingo, Hale," věnuje mu krátký pohled a opět se věnuje řízení, zatímco Derek má v hlavě zmatek. Pokud je tedy on pojistkou, věděl, že se chce Stiles zabít a nezastavil ho. Proč?

Než se ale stačí rozhoupat, Boyd zastavuje u jedné menší kavárny. Neměl ho náhodou svézt domů?

"Myslím, že tady tě vyhodím. Měl bys bejt aspoň chvíli mezi lidma. Ten deník ti nedělá dobře, jsi celej bledej," konstatuje suše Boyd, čímž mu vlastně i nadhazuje, že jejich konverzace skončila.

Na jazyku má tu jednu otázku, ale mlčí a jen prostě kývne, přičemž otevře dveře a vystupuje. Srdce mu splašeně buší na hruď a on sleduje Boyda, jak couvá z parkovistě, na kterém zastavil, a zařazuje se mezi projíždějící auta.

Boyd si chtěl jen pojistit, že bude mlčet. Proto mu nabídl jízdu. A proto mu potvrdil Stilesova slova z úvodu. Pokud by někomu to tajemství vyzradil, stalo by se mu něco zrovna ne moc pěkného. Zřejmě by zveřejnili jeho podíl na Stilesově sebevraždě.

Raději se na to snaží nemyslet. Otáčí se proto k výloze kavárny, načež si hlasitě povzdychne a rozejde se k proskleným dveřím.

***

Je čas se přesunout k důvodu s číslovkou čtyři, nemyslíš?

No, jak začít, úplně si nejsem jistý, jestli o mě nezačnete přemýšlet, jako o naivním dutohlavci. Nedivil bych se vám, protože dalšímu člověku jsem rozhodně neměl v plánu důvěřovat. Ale stalo se a čas nejde zvrátit.

"Dáte si něco?" optá se unaveně servírka s lístkem v ruce a upírá přes své brýle oči na Dereka, jenž se posadil do posledního boxu. Před sebou má deník a je napjatý. Které jméno se objeví jako další?

V hlavě mu stále rezonuje jízda s Boydem.

"Myslím," odpoví křečovitě, "že bych si dal asi jedno kapučíno."

Dívka kývne, přičemž bez mrknutí zapisuje objednávku a spěsně odchází k baru.

Vyjímečně bylo venku hezky, nesněžilo, a tak jsem si řekl, že si zajdu do kavárny na nějakej teplej nápoj. Potřeboval jsem se odreagovat od všech věcí, které se děly ve škole. Potřeboval jsem se distancovat od svého života.

Proto ho sem tedy Boyd zatáhl. On nechtěl, aby byl Derek mezi lidmi, ale aby byl na dalším místě z příběhu.

Zelenoočko se ochvěje a začíná uvažovat, kde asi seděl Stiles. Začíná se cítit vskutku nepříjemně s pocitem, že ještě před několika měsíci tu seděl.

Četl jsem si knížku, když si ke mně někdo přisedl. Zvedl jsem pohled a zakoukal se do kakaově hnědých očí dalšího ze snědých chlapců v naší škole.

Na tváři měl jakýsi zoufalý výraz, skoro až prosebný. Vypadalo to, jako by ho něco trápilo. A taky že jo. Viď...Danny.

Danny Mahealani. Derek na chvíli zadrží dech, aby se vzpamatoval ze šoku. O Dannym měl vždy dobré mínění, i když se kamarádil s Jacksonem Whittemorem a Scottem McCallem. Vždy se zdál Derekovi daleko rozumější, než jeho přátelé.

Možná za to mohl i fakt, že se otevřeně přiznal ke své orientaci, což Derek nikdy nedokázal.

Servírka mezitím přináší cappucino, a Derek kýve na znamení díků.

Nevěřil jsem ti Danny, ale i přesto jsem se zeptal, co se ti stalo. Bylo mi tě docela líto, jen jsem nechápal, proč sis vybral zrovna můj box. A hlavně, proč ses rozhodl svěřovat se mně. Měl jsem tušit, že v tom bude něco víc, než se zdálo.

Každopádně ses mi svěřil, že se s tebou tvůj přítel, Ethan, rozešel, a že nemáš u koho přespat. Pochopil jsem hned, že mě žádáš o nocleh. Zeptal jsem se tě na tvoje rodiče. Odpověděls, že nemůžeš vkročit do domu, kde ti radili, abys s Ethanem nic neměl.

Možná jsem se měl zajímat víc, ale prostě, jako ten největší idiot, jsem to pustil z hlavy a zavolal tátovi, jestli bys u nás nemohl přespat. Táta byl nadšenej a já vlastně taky. Myslel jsem si o tobě, že jsi fajn, přece jen ses nikdy nesmál těm debilním vtípkům. A tak jsem tě nechal vstoupit do mého již tak rozpadajícího se života. CHYBA.

Derek napjatě usrkne horký nápoj a dává si chvilku oddych.

"Dodnes jsem nepochopil, proč on, někdo tak chytrej a pohlednej, udělal něco takovýho," ozve se Stilesův hlas naproti němu, "nebo proč se vůbec zahazuje s těma debilama."

Černovlas upře zrak na chlapce, jenž si opírá bradu o dlaň a na tváři má znuděný výraz. Přesto si neodpustí malý úsměv, díky kterému se Derekovo srdce rozbuší ještě rychleji.

"Asi už odpověď nedostanu," dodá po chvíli ticha.

Celkem dobře jsme se bavili. Já se dozvídal hodně věcí o tobě a ty ses něco málo dozvěděl o mě. Cítil jsem se opravdu skvěle. Jako s kamarádem.

Bylo něco málo po druhé, když jsem ti popřál dobrou noc a ty ses, ze země, na které jsi měl spát, usmál. Úsměv jsem ti opětoval a pak jsem se otočil a ani nevím jak, usnul jsem. Klidným a hlavně tvrdým spánkem.

"Udělal ti něco ve spánku?' šeptne Derek k hnědovláskovi, kterému se přes tvář mihne jakýsi stín. Velmi temný stín.

Derek má totiž neblahé tušení, že ví, co se stalo. Ostatně by to dokazovala i jedna fotografie. Fotografie, při které mu zůstal rozum stát.

Stiles se nepatrně usměje, načež odpoví: "Ne tak docela."

Z té odpovědi nedokáže rozpoznat nic. Je tu jen ten temný stín, který ho utvrzuje v té nejhorší noční můře, jakou si člověk může projít.

Znásilnění. To je Derekova doměnka.

Probudil jsem se s budíkem. Netušil jsem, proč jsem bez trika a hlavně proč ty nejsi na zemi a vše je tak perfektně uklizené. Nepřikládal jsem tomu žádnou váhu, protože jsem již od mala náměsíčný, a tak dělám blbosti, když je měsíc v úplňku.

Jenže nedošel mi jeden zásadní fakt, Danny. V tu noc byl z měsíce vidět jen srpek. Nebyl úplněk.

Černovlas na sucho polkne a snaží se zahnat ty nejtemnější myšlenky do kouta. Jedna a ta samá mu však stále nedá pokoje. Všechno tomu nasvědčuje. A pokud je to pravda, pak si Danny zaslouží přinejmenším kastraci.

Vy ostatní si asi říkáte, co Danny provedl. Znásilnil mě? Ne. Neznásilnil. A jsem si jistý, že jsme spolu tu noc nic neměli.

Derek si oddychne a zbystří Stilesův smutný pohled. Zřejmě u Dannyho příběhu se v něm začalo něco lámat a přivádět ho k myšlence na sebevraždu. A Derekovi už i dochází, čím se milý Danny prohřešil.

Jenže to je fuk, Danny. Dostal jsem opět echo od anonymního pozorovatele. Všechno to byla jen léčka. Ve skutečnosti ses se svým klukem nerozešel. Vsadil ses s ním, Jacksonem, Scottem a Lydií, že mě svedeš a dokážeš mě připravit o mou nevinnost. Že mi sebereš i tu jedinou věc, na které mi záleželo.

Ovšem tys to neudělal. Zřejmě jsi na to neměl žaludek. Jenže ta fotka, Danny, ze mě udělala po celé škole a i ve městě gaye.

Vy, co jste tu fotku neviděli...Danny si nejspíš v noci lehl vedle mě a namazal nás oba něčím, abychom vypadali spocení. Já měl hlavu uloženou na jeho hrudi a on se usmíval do objektivu. Vypadalo to opravdu věrohodně. Vypadalo to, jako bychom spolu prožili nádhernou a vášnivou noc. A on, aby  se pochlubil, to hodil na sociální síť.

Když jsem přišel do školy, všichni se na mě tak divně tvářili. Snažil jsem se ze všech sil stát neviditelným. Ale to se nepovedlo. Dodnes nevím, co tě k tomu vedlo. Možná jsi nechtěl ztratit svýho nejlepšího kámoše. Nebo možná nejsi takový, jaký se zdáš...

Tím stránka končí a Derek vyčerpaně a pohoršeně zvedne pohled na chlapce opřeného o červené a kožené opěradlo.

Pozoruje jeho prázdné hnědé oči a uvědomuje si, že i on pociťuje jakousi prázdnotu ve svém srdci. Uvědomuje si, že ten divný pocit, který po Stilesově smrti začal cítit, je prázdnota.

Prázdnota svírající jeho srdce. Protože, ačkoliv si to nechtěl přiznat, se mu Stiles zaryl pod kůži. Tím jediným večerem, kdy spolu hovořili...

***
Nádherný červencový večer vám přeji. Po dlouhé době se hlásím s další kapitolkou ABOR. Snad jste si ji užili.☺

Čekali jste, že dalším ze seznamu bude Danny? Já sama jsem měla od začátku jistotu, že i z Dannyho bude záporák. Ale nenechte se mýlit, Dannyho jsem měla ráda.

Moc se omlouvám za dlouhé čekání, ale znáte to. Je léto, v práci je hrozně moc práce (nečekaně) a když mám volno, snažím se užívat teplého počasí. Snažím se však psát, když to jde.

A moc vám děkuji za podporu. Jste skvělí.😍😍😍