Venku se setmělo a jako na znamení, že si další důvody má nechat na zítra, se mu rozbila žárovka v lampičce. Neřekl by to nahlas, ale ulevilo se mu. Stačily pouhé dva důvody k tomu, aby se cítil mizerně a neustále na to musel myslet.

Nejdříve Lydie. Bezpáteřní mrcha v těle bohyně. Pak Scott. Kluk, ze kterého se během noci stala školní hvězda. A to jen proto, že sbalil Allison Argentovou. První pobočnici bezpáteřní mrchy. Všechno to spolu souvisí. A určitě i všechny osoby v deníku budou nějakým způsobem propojené.

Obrátí se na bok. Zase. Už to takhle opakuje minimálně dvě hodiny od té doby, co si řekl, že jde spát. Nemůže zkrátka usnout. Stále musí přemýšlet nad Stilesem. A nad tím, jak málo se o toho kluka zajímal. Možná, kdyby se opravdu zajímal o něco víc, mohl tu být Stiles s ním a vyzpovídat se ze všech špatných věcí, které se mu odehrály.

"Nemůžeš spát?" ozve se ten známý hlas, který už dnes jednou slyšel, a který vlastně slyší pokaždé, když si čte ten zpropadený deník.

"Tak trochu," odpoví Derek s pohledem upřeným do černé tmy pokoje. Tam někde, u dveří, musí stát osoba, které ten hlas patří.

"Nebudu se ptát proč, protože mi to je jasný," odpoví nezaujatě Stiles, když se zničehonic objeví u Derekových nohou. Ani by to černovlas nezjistil, nebýt prohnuté matrace a také té zimy, jenž se kolem Stilese drží.

"Vážně sis myslel, že Scott McCall s tebou bude kamarád?" Derekův hlas zní nejistě, ale musel se zeptat. Už tak nemůže spát pod přívalem těch hrozných otázek. Alespoň na pár z nich by mohl dostat odpovědi.

"Proč by ne? Scott vypadal v pohodě." Narozdíl od Dereka je Stilesův hlas pevný a monotónní. Jako by ho někdo nutil říct tuhle větu. Bez jakékoliv emoce.

"Jo, to on jenom vypadá."

"Vím."

Přijde si tak hloupě. Jako kdyby mluvil sám k sobě. Nejednou ho za tu dobu napadla myšlenka, že se opravdu zbláznil. Dva týdny od Stilesovy smrti se pro něj vše stalo těžším. Jako by jeho smrt neovlivnila jen školu, ale celý svět. Jako kdyby byl Stiles důležitým článkem pro optimistické fungování světa.

"Kdybych se o tebe, jen hypoteticky, zajímal víc...udělal bys to?" zeptá se se zatajeným dechem. Pokud bude Stilesova odpověď kladná, už je mu jasné, proč je jedním z důvodů. Pokud odpoví záporně, bude mít Derek nad čím přemýšlet, než se k té osudné straně dostane.

"Co bys chtěl slyšet?" optá se Stilinski pobaveně, přičemž přeleze Dereka a lehne si na druhou stranu postele. Derek se proto otočí a zapne svítilnu na svém mobilu.

Ostré světlo ho ze začátku nemilosrdně bodá do očí, přesto si po chvilce přivykne a zahledí se do hnědé změti jakési zvrácené hravosti.

"Pravdu," odpoví zelenooký chlapec čekajíc na odpověď.

"Popravdě Dereku," načne Stiles, "myslím, že ne. Nepopírám, že by se tím mnoho věcí změnilo, kdybys byl můj kamarád, ale asi bych to udělal i tak. Jsem nepoučitelný."

"Jak to myslíš?" vyhrkne otázku dřív, než vůbec stačí přemýšlet o hnědoočkových slovech.

Ten se však jen usměje. "Uvidíš." A s tím také mizí někam pryč a nechává tak Dereka zase samotného se svými myšlenkami. A se svou nespavostí.

***

Pořád vás to ještě nepřestalo bavit? Dobrá, tak co byste řekli, kdybychom se pustili do dalšího důvodu. Do další osoby. A pokud si to právě ty, dozvíš se to za malou vteřinku.

Už je potkal. I Lydii, i Scotta. Oba. Spolu. Stáli nedaleko jeho skříňky a všichni se tvářili nadmíru roztřeseně. Jak dlouho tomu je, co deník přečetli? Týden? Dva? A kdo mu ten deník poslal? Byla to snad Allison? Je i ona jedním z důvodů?

Každopádně si prohlíželi vyhraněný typ lidí. A dokonce zbystřili i Dereka, jenž svou hlavu schoval do skříňky a předstíral, že loví učebnice.

Jako obvykle jsem přišel do školy a jako obvykle tam na mě čekal vtípek. Na skříňce mi visel obrázek z Playboye. Takže vám asi docvaklo, co se mi vtipálek snažil naznačit. Každopádně se mu nikdo nesmál (a teď fakt přísahám, všichni se tvářili pohoršeně). Takže vtipálku, neuspěl jsi.

Ve třídě si prohlížel spoustu známých tváří. Všichni vypadali tak klidně a nejednou se stalo, že i někdo pohlédl směrem k prázdné lavici u okna. K té Stilesově. Kdyby jen tak věděli, že on ho tam viděl v tu chvíli sedět a usmívat se na něj.

Přišel jsi ke mně s tím svým obvyklým nervózním pohledem a usmál ses i s tím foťákem, který se ti houpal na hrudi.

I dotyčného viděl. Tenhle důvod dočetl v knihovně během přestávky a jel mu po přečtení mráz po zádech. Protože i on chápal úmysly dotyčného. Jenže tahle cesta nebyla správná. Ani zdaleka.

Matt Daehler. Tyhle stránky jsou věnovány tobě a ty i nejspíš víš co jsi udělal. Nech mě však objasnit, co to se mnou provedlo. A jak moc se ti povedl tvůj záměr.

Kráčí ulicí domů se sluchátky v uších, v nichž mu hraje jen smutná hudba. Nějak totiž nedokáže vypudit z hlavy, že i u toho okamžiku byl a zase nic neřekl. Zase nic neudělal. A přitom mohl.

Řekl jsi, že ta fotka z Playboye je naprosto strašná, a že by se měli stydět za to, že jí zveřejnili. A pak si začal ukazovat, přímo přede všema, co je na té fotce strašné a já se začal smát. Přes celé kolo, protože to bylo opravdu směšné.

Ptal ses, jestli si můžeš udělat mou fotku do ročenky přesně tak, jak jsem. Jenže než jsem ti vůbec stačil odpovědět, že můžeš (jelikož jsem se stále smál) vyfotil jsi mě. A ta fotka...řekl bych, že zachycovala Stilese, kterého už jsem skoro tři měsíce neviděl. Taková doba totiž uplynula od toho Lydiina podrazu.

"Neměl bys nad tím tolik přemýšlet?" ozve se mu v sluchátkách a on leknutím nadskočí a skoro zakopne. Pobouřeně otočí hlavu do pravé strany, kde uvidí hnědovláska jak se od ucha k uchu usmívá.

"Sakra!" zakleje, přičemž si vyndá sluchátka z uší. "Tohle už mi nedělej!"

"Proč ne? Je to zábava," pokrčí Stiles rameny a stále se usmívá. A Derekovi netrvá dlouho a pobouření je pryč při pohledu na ten úsměv.

Polichotil jsi mi tím, že jsem dobrý materiál na focení, a že bys se mnou třeba zítra po škole chtěl něco nafotit. Řekl jsem si, proč ne, nemůžu nic ztratit. A vlastně jsem nic neztratil, protože se žadné focení nekonalo. Tedy ne zítra, je to tak?

Po konci školy, jsem šel normálně domů. Byl jsem hrozně nadšenej z toho, že mimo toho vtípku s fotkou ráno, mě dnes nechali na pokoji a navíc jsem si skvěle porozuměl s Mattem. A tak když jsem přišel domů, pustil jsem si doma písničky nahlas. Táta nebyl doma. Možná jsem tu hudbu, jak ve sluchátkách, když jsem šel ze školy, tak doma v reprákách, měl ztlumit.

"Proč tam vůbec jdeš?" ptá se mladý Stilinski o něco zkroušenějším tónem.

"Nevím," přizná Derek a následuje své nohy. Nikdy v životě tam nebyl, ale přece jen, jako kdyby tuhle cestu, až k tomu domu, znal úplně perfektně. Jako by byl u něj doma každý den.

Vykoupal jsem se a zapoměl jsem si vzít spodky sebou do koupelny. Zůstaly ležet na posteli v mém pokoji..

Jen s osuškou kolem pasu jsem se pro ně vydal. A víte, okna do mého pokoje jsou ze strany domu, kde je živý plot. Okno mám opravdu velké, a tak je vidět všechno. Úplně všechno.

Už je skoro tam. Právě minul dům McCallových. Už jen dva domy a bude tam taky. Stejně jako tam byl tenkrát Matt, který se tam dostal nepozorovaně. Jenže Derek není tak drzý, aby někomu lezl na pozemek. A už vůbec ne, když by viděl do jeho pokoje.

Vyfotil jsi mě zrovna, když jsem si tu osušku sundal a zadkem k oknu jsem se předklonil, abych si natáhl spodky. A večer se ta fotka objevila na instagramu. Na školním instagramu, kterej sleduje celá škola a nikdo nikdy nevěděl, kdo ho provozuje.

Nechápal jsem, proč by to někdo dělal. Proč se vloupali až k nám na pozemek, aby mě zesměšnili.

Přišel jsem do školy s kapucí na hlavě. I tak mě ale všichni poznávali a smáli se. Nahlas a ukazovali si prstem. A pak jsem se podíval na tebe a zaujal mě tvůj výraz. Tvářil ses provinile a to tě prozradilo. A foťák na tvém krku.

A nemýlil jsem se, protože jsem ve své skříňce našel vzkaz od toho anonymního člověka. Ten jedinej věděl, že to ty jsi správcem školního instagramu. Proto mě to ani už tak nepřekvapovalo.

Stojí před Stilesovým domem a jen tak zírá. Hlavu má najednou úplně prázdnou, když mu před očima běží písmenka z deníku. Jede mu mráz po zádech, když pomyslí na to, že uvnitř toho domu žije zlomený muž se psem. A ještě víc ho dostává do kolen fakt, že před dvěma týdny ho tu našli. Našli tu Stilese mrtvého.

"Neměl jsi sem chodit!" řekne hnědoočko, který se objeví po jeho pravici. Derek mu věnuje pohled, ovšem Stiles si prohlíží svůj dům se zármutkem v očích. Možná toho, co provedl, lituje, ale už je pozdě. Tak, jako v Mattově případě.

Pochopil jsem až po týdnu o co ti šlo. Ty...jsi šikanovanej stejně, jako jsem byl já. Možná i hůř. Každopádně si měl na chvíli pokoj, protože se všechna pozornost obrátila zase na mě. Chtěl jsi zkrátka, aby ti dali pokoj a použil jsi proto nástroje. Svůj um. A věř, že já to chápu. Ale nikdy nevíš, co ten druhý uvnitř zažívá. A já už se cítil zničený.

"Myslel jsi na svýho tátu, když jsi to udělal?" ptá se Derek, když v okně zahlédne toho malého pejska, kterého naposledy viděl s panem Stilinskim.

"Upřímně?" vysloví Stiles dotaz, avšak vzápětí pokračuje: "Ne. Myslel jsem jen na to, aby už všechno skončilo. Ta bolest totiž byla horší, než cokoliv, co bych mohl dál snášet." A s tím mladý Stilinski Dereka opět opouští.

JSI šikanovaný, Matte a potřebuješ někoho, kdo tě pochopí. Kdo pochopí to, čím si procházíš. A kdo ti pomůže dřív, než bude pozdě.

Zničehonic za ním zastaví auto a on se rychle otočí. Uvidí modrý starodávný cadillac, který se už v dnešní době ani nevyrábí.

"Chceš svízt?" ptá se řidič.

Derek se rozhlédne kolem sebe, jako by hledal nápovědu, zda má nabídku přijimout či nikoliv. Nakonec si tiše povzdechne, protože touha vědět víc, je silnější, než on, a tak si nastoupí.

Řidičem je totiž první člověk, který Stilese Stilinského znal, ještě než se sem vůbec přistěhoval. Je jím Vernon Boyd.

***
Tak jsem si mákla a napsala jsem další kapitolku. Tentokrát trochu jinak, než ty předešlé. Snad se vám kapitolka líbila.

Kdo myslíte, že v tomhle zamotaném klubku bude ještě? A kdo myslíte, že je ten anonymní pisálek, který dává Stilesovi echo? A čekali jste, že bude Matt zahrnutý v tomhle příběhu?

Byla bych moc ráda, kdybyste se vyjádřili. Zda se vám storka líbí či ne. A třeba co byste změnili. A taky jestli je forma vyhovující.☺

Moc vám děkuji za veškerou podporu a u další kapitolky snad brzy.😍