3. Důvod druhý

Několikrát si promne oči, mezitím co se druhý z chlapců přesune na jeho postel a usmívá se u toho. Pro Dereka je to naprosto děsivý pohled. Právě si přečetl první z důvodů jeho činu a on ho najednou vidí. Jak sedí. Jak se mu zvedá hruď. Jak si ho prohlíží.

Zbláznil se snad? Jsou jeho mozkové buňky tak zničené, že už nedokáže uvažovat racionálně? Co se to s ním děje poslední dva týdny?

"Ty - ty...jsi skutečný?" optá se a zadrží dech, když uslyší z postele dlouhé nadechnutí.

"Nevím," odpoví hnědovlásek a úsměv mu z tváře zmizí.

"Vidí tě i ostatní?" ptá se černovlasý dál a snaží se uklidnit zběsilý tlukot svého splašeného srdce. Má pocit, že za chvíli dostane infarkt.

"Nevím, ale nejspíš ne."

"Tak proč jsi tu?"

"Já nevím, jasný," zvýší Stiles hlas. "Nevím, proč jsem tu, ani proč s tebou teď mluvím. Každopádně mám za to, že to souvisí s tim proklatym deníkem."

Derek svůj pohled přenese na otevřený deník, ve kterém se míhají písmenka psaná samotným Stilesem. Stále jsou to stránky patřící Lydii Martinové. Ale další důvod, další osoba, se skrývá hned na další straně.

"Proč jsem v tom deníku i já?" podívá se znovu na zamyšleného Stilese. To je otázka, nad kterou visí největší otazník.

"Čti a dozvíš se. Víc ti k tomu neřeknu, protože by ti to nedávalo smysl, pokud bys neznal příběhy ostatních." Stiles si prohrábne vlasy a Derek několikrát zamrká, načež se znovu otočí k deníku.

"A -" zadrhne se mu hlas v hrdle, neboť když se chtěl podívat na Stilese, už tam nebyl. Proto otáčí hlavou jak zběsilý, ale mrtvý chlapec nikde není.

Derek ztěžka vydechne, přičemž se usadí co nejpohodlněji na své židli a otočí na další stranu.

Na jejím záhlaví se vyjímá velká červená dvojka v kroužku. A Derek si opře lokty o kraj stolu a sepne ruce, aby alespoň na chvíli uklidnil třas. Začíná číst.

První důvod máme za sebou a pokud čtete dále, děláte dobře, neboť se za malou chvíli dozvíte jméno druhé osoby, která navázala na Lydii a její drb. Pravdivý drb.

Kdo to je? přemítá si Derek další z řady otázek.

Každý z vás zná ten pocit, když chce někam patřit. A každý zná ten pocit, jaké to je, když vás osloví hráč lacrossového týmu. Určitě to znáte vy všichni. Tedy až na ty, kteří do lacrossového týmu patří. A já patřil. Malou chvilku jsem mezi ně opravdu patřil.

Na to si vzpomíná. Vybírali se tenkrát noví hráči. Jenže si nevzpomíná, jak se do něj dostal Stiles. Tenkrát někomu říkal, že ho to sice táhne k lacrossu, ale že přihlášku vyplňovat nebude. Tak jak se do něj Stiles dostal?

Nebudu vám tu vyprávět, jak moc jsem chtěl do lacrossového týmu patřit. To byl jeden z důvodů, proč jsem přestoupil na Beaconhillskou a nedojížděl pryč.

Každopádně uběhl měsíc od Lydiina drbu a stále se tím někteří jedinci zaobírali. Už jsem si zvykl, i když to stále bolelo. Všem jsem se snažil vyhýbat. Tedy až na jednu osobu, ale o té vám vyprávět nebudu.

A právě tady přicházíš na řadu ty. Měl jsem na skříňce nápis, že jsem zasraný teplouš. Nejspíš kvůli tomu, že jsem odmítl Lydii.

Při slově teplouš se Derek netrpělivě ošije. Ne, že by na Beacon Hills byla velká homofobie. To ne, ale navazuje to na jednu vzpomínku. Bolestivou.

Přišel jsi a vypadal jsi tak mile. Pořád jsi tam stál, ale nic jsi neříkal. Tak jsem zavřel skříňku se zeptal se tě, co po mě chceš. Byl jsi tak nervózní, když ses na to ptal. Na tu pitomou otázku, při které mi zůstal rozum stát.

Sám kapitán lacrossového družstva mě přizval do týmu se souhlasem kouče. Věřili byste tomu? Jestli jste dumali nad jménem dotyčného, teď už nemusíte.

Kapitán lacrossového družstva. V prváku jím byl Jackson Whittemore. Druhák ovládl Scott McCall. Takže řeč je McCallovi.

Scott McCall. Tyhle strany patří tobě. A nejspíš asi i víš proč, protože od toho fiaska už jsem se s tebou nebavil. Tedy jsem se o to alespoň snažil. Ale abych nepřeskakoval.

Samozřejmě, že jsem souhlasil. Chtěl jsem patřit do toho týmu. Doufal jsem, že konečně všichni zapomenou na to, že jsem panic. Když třeba dopomůžu vyhrát nějakej zápas. Že když budu patřit mezi největší borce na škole, přestanou si mě všichni dobírat.

Ani si vlastně nevzpomíná, co se vlastně stalo. Stiles po konci zápasu běžel domů bez všech svých nových přátel. Běžel, co mu nohy stačili. Dokonce tenkrát strčil i do samotného Dereka, který si byl zrovna zaběhat, jelikož na ty zápasy nikdy nechodil.

Druhý den pak jen viděl Stilese mluvit s koučem, když mu předával úbor. Důvod Stilesova odchodu nevěděl nikdo. Dokonce i jeho spoluhráči se s ním snažili navázat konverzaci, ale on odmítal. Něco se na tom zápase stalo. A to něco ho donutilo odejít z týmu.

Začátky byly těžké. Celý měsíc jsem si při tréninkách připadal jako idiot, že to podstupuju. Nezvládal jsem běhat tak rychle, jak jsi to dokázal ty nebo ostatní. Ale tys při mě stál a pomáhal jsi mi až nastal zázrak a já se začal srovnávat. Byl jsem konečně použitelný.

A pak přišel ten den, na kterej jsem celou dobu čekal. Na kterej jsme všichni tak moc čekali. Den zápasu. Osudný den pro naše přátelství.

Derekovy oči sami klouzají po písmenkách. Najednou hltá každé slovo, které Stiles napsal, jelikož je napjatý. Co se stalo? Co mu Scott provedl? Zřejmě nějaký vtípek spjatý s Lydiiným drbem. Takový totiž McCall je. Idiot.

Zápas byl skvělý. Tvojí zásluhou jsme protivníky rozcupovali. A pak jsem přišel do šatny. Šel jsem se sprchovat. Byl jsem tam delší dobu, než vy všichni. Ptal ses mě jestli už jdu. Řekl jsem ti, že tu ještě chvíli zůstanu. Což byla chyba. Měl jsem jít pryč.

Tak co ti sakra provedl? hysterčí Derek ve své mysli.

Vyšel jsem ze sprchy ke své skříňce. Byla otevřenà, protože jsem ji zapomněl zavřít. A na lavici před skříňkou byly poházený moje věci. Úplně všechny. Bylo na nich něco bílýho a lepkavýho. A uprostřed toho byl vzkaz - TVOJE RUKA TEN NÁPOR NEVYDRŽÍ VĚČNĚ...

Tak se nemýlil. Opravdu to mělo co dočinění s tím, že je panic. A jemu to začne docházet, proč musí všechny ty příběhy přečíst. Protože ten úvod byl pravdivý. Opravdu se to na sebe nabaluje jako nějaký sníh ve sněhovou kouli. Jako klubko plné důvodů.

Druhý den jsem šel do školy, skončil jsem v týmu a ignoroval zase každýho. Doufal jsem, žes to nebyl ty. Žes alespoň ty měl rozum. Ale naopak. Jako obvykle jsem se spletl.

Když jsem totiž ráno ve škole otevřel svojí skříňku, byl tam složený vzkaz. Od někoho anonymního. Stálo na něm, že to byl tvůj nápad Scotte. Že jsi nikdy nechtěl bejt můj kámoš, ale chtěl jsi mě do týmu, protožes ve mně viděl potenciál, jak vyhrávat zápasy a zároveň si do někoho rejpnout a z někoho si vystřelit.

Nemusel jsem tomu věřit, ale když jsem došel do třídy, seděl jsi tam a vypadalo to, jako bys na někoho čekal. A když jsem vešel, začal ses se svýma kámošema smát. Nahlas. A všechny vaše pohledy byly upřený na mě.

Nechápu, proč jsi to udělal a asi nikdy nepochopím. Ale takový jsi. Nepochopený kluk. A proto být populární je všechno na čem záleží. Viď, Scotte?

Derek se podívá z okna ven, kde už slunce pomalu zalézá za obzor. Tím totiž ten zápis skončil. Tou otázkou, na kterou Stiles nikdy nedostal odpověď, i když mu byla jasná.

Jeho srdce je zmáčknuté v pevné pěsti a snaží se ho nejspíš zabít. Cítí se tak špatně. Vždyť on u obou případů byl. U obou, když se mu smáli. A nic jim neřekl. Mohl, ale neudělal to. Protože ho nic nezajímalo. To je možná důvod, proč to Stiles udělal. Protože se nestaral a nesnažil se starat...

***
Krásný úterní večer vám přeji. Hlásím se s novou kapčou. Snad se vám líbila a snad nejste zklamaní z toho, že v tomhle příběhu nebudou Scott se Stilesem bestoš frendoš. Samozřejmě vím, že Scottova povaha je naprosto odlišná, ale já potřebovala hajzliky. A Scott bohužel nemohl zůstat neposkvrněný.

Doufám, že jste si další z důvodů užili a budu se na vás těšit s další kapčou.😍

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top