Tak jsme se prokousali pravidly a myslím, že bychom se mohli pustit do prvního z důvodů, nemyslíš?

Jako by slyšel jeho hlas. Tak jemný a zároveň plný sarkasmu.

Husina se rozšiřuje po celém jeho těle a on zkrátka nedokáže zahnat ten mrazivý pocit někam do hlubin.

Říká se, že když zničehonic začnete cítit zimu, když vám před tím bylo teplo, znamená to, že je u vás přítomný někdo z oného světa. A to na tom Dereka děsí nejvíc. Představa, že tu Stiles je, ale on ho nevidí.

Tahle osoba se chová jako učiněný andílek, který každého a všechno miluje. A ostatní jí na to opravdu letí. Dokonce i já. Skeptický kluk, který nevěří skoro nikomu. V tom byla ta potíž. Chtěl jsem věřit, a tak jsem se přemluvil, že budu jiný. Protože s přestupem na novou školu jsem chtěl být zkrátka jiný.

Začíná to všechno jednou letní párty, na kterou jsem dostal pozvání od jednoho nejmenovaného člověka. Byl jedinou osobou, kterou jsem tu znal a jelikož jsem se zrovna přistěhoval, chtěl mě seznámit s mými novými sousedy a spolužáky.

Byla to ta párty na ukončení prázdnin před druhým ročníkem. Pamatuješ si na to?

Ano, vzpomíná si. Tenkrát byl donucen svými rodiči a taky Laurou, aby se zapojoval více mezi své vrstevníky. A pamatuje si i na toho nového kluka, který se stal senzací pro všechny. Pro všechny až na něj. Chtěl jít jen domů, jenže odtamtud by ho jen vyhnali, a tak popíjel kelímek s limonádou a zapřísáhl se, že po půlnoci odejde.

Ještě, aby sis to nepamatovala, když jsi ten večírek pořádala ty.

Lydia Martin. Jedna ze zdejších hvězd. Takže ona je tím prvním důvodem.

Řeč je o Lydii Martin. Dívce, která celé tohle šílenství odstartovala. A dívka, která byla nejspíš jen zhrzená. Ale to bych přeskakoval, půjdeme pěkně popořadě.

Jak jsem řekl, dostal jsem pozvání, a tak jsem šel. Nemohl jsem přece nic ztratit. Už jsem nechtěl být jen šedá myš. Chtěl jsem být viditelným.

Derek o Stilesově starém životě věděl málo věcí. Pokaždé, když se ho zeptal na školu, kam chodil do prváku, se snažil téma změnit. A Derekovi došlo, že to je téma, které nechce rozpitvávat.

Při všech těch vzpomínkách se mu stahuje hrdlo. Ještě před dvěma týdny žil. A chodil s nimi do školy. A najednou je tu před ním jen deník, který po sobě zanechal.

Seznámil jsem se s obrovskou kupou lidí, kteří se mi zdáli docela v pohodě. Jenže v pohodě nebyli. Kdyby totiž jo, nebyla by většina na tomhle seznamu.

Mohl jsem se ale seznámit s kýmkoliv a v mé mysli utkvěla jen jedna tvář. Ta tvoje Lydie. Nemohl jsem z tebe spustit oči. Byla jsi tak krásná a podle všeho i tak milá. Chtěl jsem se s tebou bavit.

Odhodlal jsem se k tomu asi po třech kelímkách něčeho alkoholickýho. Možná, kdybych za tebou tenkrát nešel, nedopadlo by to tak, jak to dopadlo. Jenže ty bys teď nečetla tenhle deník a já bych byl možná znovu neviditelným, což bych uvítal s otevřenou náručí.

Typická Lydia. Dokáže udělat dojem hned na první pohled. I Derek má své zkušenosti s Lydií. Zaplať pán bůh, že dokázal rozeznat čiré zlo, a tak ruce odtáhl honem rychle pryč.

Stiles nejspíš takové štěstí neměl.

Bavili jsme se dlouho, a pak jsi nabídla, že bychom mohli jít někam, kde hudba tolik nekřičí a navzájem se uslyšíme. A já souhlasil. Líbila ses mi tak moc, že bych souhlasil úplně se vším. Tedy ne se vším. A to byl ten problém, že?

Co mu provedla? Jistě to budou zase nějaké klepy. Klepy, na něž má Lydia svou nejlepší kamarádku drbnu. Nikdo Allison Argentové neřekne jinak, než drbna. Jenže díky Lydii si na ní nikdo nedovolí. Nechtějí si to rozházet s nejpopulárnější dívkou na škole.

Derekovi se s každou minutou dýchá jen ztěžka díky narůstající zimě. Proto vstane a z postele si vezme deku, kterou kolem sebe ovine a sedne si zpět.

Vzalas mě nahoru do nějakýho pokoje. Začala jsi mluvit o tom, jak je život v Beacon Hills skvělý a jak i střední je naprosto pohádková. A já ti věřil. Hltal jsem každý tvoje slovo. Sledoval jsem, jak se pohybují tvoje rty v harmonii. A ty sis toho všimla a políbila jsi mě. Sotva jsi mě znala a já sotva znal tebe.

Nevím, jak dlouho jsme seděli na zemi opření o postel. A pak si se začala sápat po mém poklopci.

Derek se uchechtne, neboť tohle je pro Lydii typické. Přidala by totiž trofej do své sbírky.

Řekl jsem ti, že teď ne. A ty ses zeptala proč. Chvíli jsem přemýšlel, zda ti můžu věřit, jenže...nevěřil jsem. Ale chtěl jsem být jiný a chtěl jsem si tě získat, a tak jsem ti prozradil, že jsem panic. A že čekám na tu pravou.

Černovlas zatají dech a poslední dvě věty si přečte znovu. Už mu totiž došlo, o co jde. Došlo mu to. Stiles udělal chybu, že Lydii chtěl věřit.

Kdo byl vůbec ten jeho kamarád, co ho přivedl na tu párty? Proč ho nevaroval? Derekovi běží hlavou otázky. Spousta otázek. Snad jméno onoho přítele bude uvedeno na jiných stránkách.

Usmála jsi se a řekla jsi, že to chápeš. A tentokrát jsem ti věřil. Neříkám, že chyba je jen na tvé straně. Samozřejmě, že si chybu nesu i já za to, že jsem ti věřil. Budu toho do konce života litovat.

Heh, není to směšný - do konce života. Když si vezmu, že můj život skončí za pár hodin.

Každopádně jsem nakonec z párty odešel a o dva dny později začínala škola. Těšil jsem se až tě znovu uvidím. Až s tebou zase budu mluvit.

Jenže když jsem přišel, všichni na mě koukali a...posmívali se. Hned první den. Myslel jsem si, že to je kvůli tomu, že jsem novej, a tak jsem tomu moc váhu nepřikládal.

Našel jsem třídu a posadil se do jedné z lavic. O chvíli později si přišla i ty a já na tebe mávl. Šla vedle tebe taková černovláska, kterou jsem na té párty taky zahlídl. Obě jste dělaly jako bych neexistoval.

Ano, Lydiino pravidlo. Může se bavit s kýmkoliv, když je opilá. I s tím největším šprtem, za jakého byl považován i Derek. A druhý den ignoruje.

Zelenoočko se začíná, i přesto, že má na sobě přikrývku, klepat zimou. A venku při tom svítí slunce a hřeje všechno, kromě něj. Jako by i on zemřel.

A pak přišli do třídy nějaký kluci. Dodnes si pamatuju to, co na mě křičeli.

"Už jsi našel tu pravou nebo si to pořád ještě děláš pravou?"

A mně to došlo. Ty ses té narážce smála. Opravdu ses smála. Zákeřně. Prolhaně.

A to mě přivádí k tomu, jestli jsi to náhodou neudělala ze zhrzenosti. Zhrzenost je svinstvo. Znám to. Cítil jsem to v tu chvíli, kdy ses smála i s Allison, která na mě narozdíl od tebe koukala. Alespoň byla schopná mi pohlédnout do očí.

Jediný, co mi z toho, i po skoro roce a půl, dělá radost, je fakt, že jsem byl trofej, kterou sis nepřidala do síně. Nemohla sis přidat. Protože já to nechtěl. A to tě štvalo a proto jsi to udělala.

Asi jsi ale nechápala, co tím vším odstartuješ, že ne? Nevěděla jsi, že to tajemství, který se nikdo nedozvěděl ani na předešlý škole, odstartuje celou škálu hrůz? Možná jsi to tušila a bylo ti to jedno. Protože jediný, o co se zajímáš, jsi ty, ty a ty.

Takže Lydie, slavnostně ti oznamuju, že jsi mým prvním důvodem, proč jsem to udělal. A neboj, ještě jednou tu tvoje jméno zazní v souvislosti s jinou událostí.

A tím zápis končí. Derek ještě chvíli kouká na písmenka a přemýšlí. Vzpomíná.

Byl u toho, když to zakřičeli. Byl u toho a dokonce i viděl ten Lydiin úsměv. Na Stilese se raději ani nepodíval, protože by v něm viděl sebe. Dokázal si představit, jak se mladý Stilinski tvářil. Tak samě, jako on v prváku, když se dozvěděli, že je panic.

Zvedne zrak a přišpendlí ho k oknu. Stále se klepe zimou a snaží si trochu utřídit rozbouřené myšlenky. Nemůže ale z hlavy vypustit, co provedl on. A proč je v tom deníku. Nevzpomíná si na nic zlého, co by udělal. Vždyť si ho do té druhé párty před půl rokem ani nevšímal.

Zničehonic ho zima opouští a on ucítí neskutečné horko.

"Docela masakr, co?" ozve se dobře známý hlas od dveří do pokoje.

Derekovi se silně rozbuší srdce a pomalu otáčí hlavou směrem ke dveřím. A když spatří onu osobu, celý svět se zastavuje i s tlukotem jeho srdce.

Na prahu dveří totiž stojí ten, jenž sepsal ten deník.

Stojí tam Stiles.

***
Další kapitola na světě. Doufám, že jste si ji užili. Budu se na vás těšit s další snad brzy.☺