O dva týdny později

Psychický kolaps. Tak nazvali doktoři jeho ztrátu vědomí před dvěma týdny. Probudil se v bílé místnosti oděný jen ve spodním prádle. Pamatuje si, jak jeho srdce svíral strach, že ho zavřeli do psychiatrické léčebny. Později se však ukázalo, že spal celé dva dny. V nemocnici.

Uběhly od toho okamžiku přesně dva týdny a on má stále v živé paměti ty stránky. Ten úkaz, kdy Stiles stál u jeho pracovního stolu jen ve svém zkrvaveném spodním prádle a plakal.

To bylo naposledy, co ho viděl. Stiles se mu totiž od té doby nezjevil. A Derek, ačkoliv si stále opakuje, že je to dobré znamení, cítí uvnitř jistý ostén strachu. Což je vskutku pošetilé, když chlapec, o něhož se obává, je už měsíc mrtvý.

Během následujících čtyř dnů dočetl poslední stránky v deníku a ani ho nepřekvapilo, kdo byl tím důvodem. Přesto se neovládl a dostal záchvat agresivity, což vyústilo v to, že si Dereka nechali v nemocnici až do dnešního dne.

Dnes ho konečně propustili domů.

Cítí se lehce, když pomyslí na to, že už ten deník nemá u sebe a pravděpodobně ani Jackson ne. Přijde mu, že má o starost míň, i když ví, že musí udělat jednu věc, nad kterou přemýšlel po tom, co ho nadopovali prášky na uklidnění.

Jak se Stiles zabil?

Čekal, že to vysvětlí v posledním důvodu. Dokonce i celé hodiny čekal, až se Stiles objeví v jeho nemocničním pokoji, jen aby se ho na to mohl zeptat. Jenže nikdo, kromě Boyda a Ericy se v nemocnici neukázal. Samozřejmě kromě jeho rodiny.

Boyd a Erica byli ti, kteří odeslali deník Jacksonovi. A o necelé dva dny se Derek doslechl, ani neví od koho, že deník má v rukou poslední osoba. Podle všeho to s Jacksonem nic neudělalo. Prý si ho četl v hodinách a při některých pasážích se smál.

Kdyby nebyl nadopovaný prášky, asi by dostal další záchvat zlosti. Naštěstí se nic takového nestalo a on teď má možnost dozvědět se, jak Stiles ukončil svůj život.

Stojí na prahu domu Stilinských a mne si ruce, neboť neví, co od toho má očekávat. Neví, jak pobere to zjištění. A hlavně ani neví, jestli ho pan Stilinski vůbec pustí dovnitř.

Přesto se však odhodlá a třemi silnými ranami zaklepe na staré dveře v barvě kaštanu. Srdce mu buší opět jako splašené, zatímco napjatě očekává odezvu.

Ta však ani po dvou minutách nepřichází a tak se otáčí a chce odejít. Zřejmě mu není souzeno dozvědět se tuto nezbytnou informaci.

Informaci, kterou má v úmyslu ještě dnes použít.

Schází schůdky dolů, když v tom uslyší zaskřípání dveří a kolem nohou mu proběhne psík. To značí jen jedno.

Pan Stilinski se odhodlal otevřít své dveře. Otázkou však zůstává, zda bude mít Derek svolení vstoupit.

Celý ten úkaz vnímá jako ve spomaleném záběru. Pomalu se otáčí směrem ke dveřím se srdcem až v krku. Bojí se sotva jen nepatrně nadechnout, neboť když spatřuje onu postarší tvář, jeho srdce vyšle neskutečnou bolest do celého těla.

Muž, který stojí ve dveřích, totiž nevypadá jako nic víc, než chodící smrt.

Nenaspal jsem skoro ani hodinu. Přesto jsem byl rozhodnutý vrátit se na místo, kde celé peklo začalo. Chtěl jsem ještě naposledy pozdravit Boyda, který se mi snažil pomoci, jak nejvíc to šlo. A chtěl jsem se naposledy podívat do očí Dereku Haleovi, k němuž jsem před nedávnou dobou ještě něco cítil.

Jediný, co moje nitro vyplňuje teď, je bezedná propast plná ostnů. Jenže já už jsem blízko k jejímu konci. Stačí dopsat tyhle poslední stránky.

"Říkal jsem, že žádný zpropadený letáky neberu! Copak ti to tvý kamarádíčci neřekli?" rozčiluje se muž hlasitě, čímž poleká psa, který doteď poskakoval kolem Dereka.

Zelenoočka tento výkyv zlosti natolik vykolejí, že neví, co má říct. Jen bezostyšně zírá na onu starší tvář a v hlavě má ten bezcitný hlas. Jako by ani Stilesův otec necítil nic.

Stilinski už chce zavřít dveře, když v tom se v Derekovi probouzí odvaha a spěšně křikne v naději, že Stilesova otce přesvědčí: "Přišel jsem kvůli Stilesovi!"

Dveře se v půlce pohybu zastaví a starší muž vykoukne zpoza mezery s nevěřícným pohledem.

Derek je na pokraji nervového kolapsu, neboť muž nic neříká. Jen stojí a bedlivě Dereka sleduje. Jako by skenoval, zda se zelenookému chlapci dá důvěřovat.

Potřeboval by teď Stilese u sebe. Aby mu opakoval, kdo je ve skutečnosti ten muž. A co s ním udělala ztráta rodiny.

"Pojď dál," ozve se klidným hlasem muž, načež Derek neváhá a rozbíhá se k polootevřeným dveřím.

***

Sprcha byla jako peklo. Všude jsem měl modřiny a krev. Bolelo to. Tak strašně moc. Nedokázal jsem se na sebe podívat ani do zrcadla. Jako by mi někdo pod kůži strčil masožravého brouka, který mě pomalu pojídal.

Přesto jsem se dal do kupy a vydal se do kuchyně za tátou, který už byl vzhůru. Kupodivu měl volno a tak připravil snídani.

Hrál jsem, jako že se mám skvěle, jenže on poznal, že je něco jinak. Neřekl však ani jediné slovo. A bylo to tak lepší.

Zvuk hodin oznamujících každou odbytou vteřinu se mu zarývá pod kůži, zatímco sedí v lavici po školním vyučování a odpykává si trest za školní bitku.

Společnost mu dělá Laura, Allison, Lydie, Erica, Theo, Scott a dokonce i Jackson. Sama ředitelka nad nimi drží dohled a pozorně je zkoumá zpoza svých zastaralých brýlí.

V hlavě si stále přemítá rozhovor s panem Stilinským a vůbec nevěnuje pozornost cvičným testům z angličtiny. Stále myslí na to, jak se pan Stilinski sesypal, když mluvil o tom osudném dni. O dni, kdy přišel o syna.

Z toho domu jako by vyprchal veškerý život. Obalila ho jakási temná aura a dokonce ani Chlupáč, který venku vykazoval jakési známky radosti, se zdál nesvůj. I on jistě pochopil, co za pohromu potkalo jeho páníčka.

Hlasitě si oddychne a sklopí hlavu k písmenkům na papíře, jenže místo anglických úloh vidí deník a slova se naprosto mění v jména.

Začalo to Lydií. Pokračovalo to Scottem. Ruku k dílu přidal Matt. Nezdráhal se v tom pokračovat ani Danny. Do všech těch intrik se z nějakého důvodu dostal i Liam. Ani Theovy úmysly Stilesovi nijak nepomohly. Ačkoliv nic neprovedla, ani za Ericu by nedal ruku do ohně. Pak přišel na řadu on a jeho část viny, jíž si ponese až do hrobu. Po chvilce ticha završil Lydiino dílo Jackson. A dokonala ho poslední osoba.

Poslední osoba, kterou z hloubi duše nenávidí.

Po snídani jsem se vydal zpátky do pokoje. Popadl jsem batoh, ale přesto jsem zkoumal, jak ten pokoj bude vypadat, až já tu nebudu. A ani ta nejmenší jiskřička pochybností mě nedokázala přesvědčit, a tak jsem se naposledy vydal do onohu ústavu.

V hlavě jsem měl už všechno promyšlené a celou cestu jsem si opakoval, že to bude snadné jak facka. Stačí přečkat jen pár hodin. Stačí se jen v duchu rozloučit s těmi, kteří se alespoň trochu starali. No, ne dost na to, abych se dokázal přesvědčit, že to je hrozný nápad. V hloubi duše jsem to však věděl.

To ale nemění nic na tom, že chci, aby všechno skončilo. Všechno.

"Odeberu se teď na chvíli do ředitelny, nechci slyšet ani jediný zvuk vycházející z této učebny. Jedno špitnutí a zůstanete tu o tři hodiny déle," přimhouří oči ředitelka,  přičemž přejede všechny pohledem a jako blesk vystřelí ze třídy.

Derek se ze své zadní lavice podívá na všechny přítomné. Okamžitě se mu zvedá žaludek při pohledu na Jacksona. V hlavě si přemítá vzpomínky z rvačky. Měl mu dát mnohem víc. Měl ho zabít za to, co provedl.

"Není to ale paráda," ozve se ten slizký had nahlas, "staří známí pospolu. Co říkáš, Hale?"

Derek se nevěřícně podívá na ten jeho samolibý úsměv a nemá daleko k tomu, aby vyskočil z lavice a jednu mu natáhl. Pokud možno, jednu poslední.

"Zavřel bys hubu, Jacksone," ozve se dívka, u níž by takovou reakci ani sebemíň neočekával. Ozve se poslední důvod Stilesova počínání.

Přišel jsem do školy krátce před osmou. Tak, jak bylo mým zvykem. Hlavu jsem měl hrdě vztyčenou a procházel jsem kolem hloučků lidí. Nikdo si mě nevšímal. Přišlo mi to divné, jelikož když jsem se obvykle objevil ve dveřích školy, vždycky si na mě někdo ukázal.

Jenže teď, jako bych byl konečně neviditelný. A to podkopávalo mou rozhodnost.

Jenže pak jsi přišla na řadu ty. Ne, že by sis mě všímala, to já šel až moc s hlavou nahoru, a tak jsem do tebe vrazil a tobě vypadly všechny učebnice z ruky.

Sám jsem zůstal stát s otevřenou pusou, než jsem si uvědomil, že i ty ležíš mezi těmi učebnicemi. Musela to být asi silná rána.

Každopádně už zbýváš jen ty. Ty zaplňuješ poslední stránky deníku a doufám, že si uvědomuješ, jak moc jsi mi dopomohla uskutečnit moje úmysly, Allison.

"Proč bych jí měl držet?" zeptá se Whittemore arogantně, ovšem z tváře mu spadla veškerá samolibost, jíž ještě před chvílí oplýval.

"U tohodle nebudu, jdu na záchod," ozve se potichu Laura, načež vstane a odchází ze třídy. Než Derek stačí vůbec něco říct nebo ji následovat, mizí za prosklenými dveřmi.

"Protože jsi zasranej násilník," vykřikne Allison hystericky, přičemž se chytí za hlavu a z očí ji v okamžiku začnou padat slzy neštěstí.

Třídou se ozývají jen její vzlyky, přičemž všichni ostatní upírají pohled na dívku přesně veprostřed místnosti. A Derekovi hlavou zní její poslední výrok. Zasranej násilník. Zasranej násilník...

"A co jsi ty? Hm?" vrací se Jackson zpět do hry, "To tys mu řekla tamtu věc! Tys ho odsoudila! Kdo z nás dvou je horší, Allison? Já nebo ty?!"

"To by stačilo, Jacksone!" připlete se Scott do slovní přestřelky, jenže to Jacksona akorát pobaví.

A Derek následně zjišťuje proč.

"To samý jsem ti říkal, když jsi mu stříkal ten krém na oblečení. Pamatuješ?" uchichtne se Jackson úlisně. "A cos mi na to odpověděl ty, Scottíku? Pamatuješ si na to?"

Derek napjatě poslouchá, zatímco se mu vrací veškerá souvislost mezi jednotlivými příběhy z deníku. Všechny ty výroky, které v něm zazněly, se Derekovi vrací v plné síle a vytěsňují tak Jacksonovy stránky do stejné linie.

"Nemáš slov, viď?" rýpne si Jackson.

"Ptal ses, kdo z nás dvou je horší, Jacksone," vrací se zpět do ringu Allison, která si stírá slzy hysterie. "Já ho ale neznásilnila."

Jacksonova tvář zkamení a všechna barva z ní vyprchá, načež jako robot odpoví: "Ne, to ne. Tys totiž uhasila i tu poslední naději, co v sobě měl."

A Derekovi, jako by při těch slovech, někdo zasadil obrovskou ránu přímo doprostřed hrudního koše.

Jak už jsem říkal, strčil jsem do tebe a tys spadla i s těmi učebnicemi. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem se k tobě sehnul a začal ti pomáhat sbírat všechny knihy i papíry, co jsi tam měla.

Jenže tys chytla moje zápěstí neuvěřitelnou silou a z tvých úst vyšel tak chladný hlas, že jsem měl co dělat, abych to vstřebal. Jako by skrz tebe promluvil někdo jiný. Jenže, ta slova byla od tebe. To tys je řekla. A tys mě vyhnala.

Poslední slova, která jsem totiž slyšel, byla, že už bych měl zmizet a nikdy se nevracet. Že jsem všem na obtíž.

Poslední slova, která kdy uslyším.

"Jste k smíchu," vysloví Derek chladně a znechuceně, načež se všechny pohledy přesunou k němu. A všichni mají rozdílný výraz.

Sleduje je jako ve zpomaleném záběru. Jacksona s vyklenutým obočím k nebi. Jako by si ani neuvědomoval, co provedl. Jako by mu nedocházela závažnost toho, co Stilesovi udělal.

Lydii, jejíž tváře jsou zahaleny do sytě rudé. Červená se studem. Derek poprvé v životě v jejích očích vidí odraz minulosti. Odraz někoho jiného, než je ona sama. Vidí v jejích očích výčitky vůči Stilesovi.

Allison, která lituje svých posledních slov. Vidí to na ní. To proto ten hysterický pláč. Neví, jak se s těmi výčitkami má naučit žít.

Scotta, který se nekouká přímo na Dereka. V jeho tváři je znatelný strach. Ne o sebe, ale o reputaci. Poškodilo by ho to už navždy a nemohl by se věnovat lacrossu. Nikam, do žádného týmu by ho nepřijali. A kdyby ano, zažil by něco podobného jako Stiles.

Thea, jehož oči a srdce sdílí stejnou osobu s Derekem. Osobu, která je uchvátila. Ne natolik, aby jeden z nich řekl pravdu do očí a ten druhý, aby si vůbec všímal.

A Ericu, jejíž oči zahalují slané kapky. Snad jen ona jediná si uvědomuje přesně to, co Derek. Podíleli se na vraždě. Všichni, co tu sedí.

"Hádáte se, kdo je horší, ale vůbec si neuvědomujete, co jsme všichni provedli!" Intenzita Derekova hlasu se zvyšuje, přičemž krev v jeho žilách začíná doslova bublat. "My všichni jsme se podíleli na vraždě kluka, kterej za nic nemohl! Kterej nikomu z nás nic neudělal. Neměli jsme právo tohle způsobit."

"Jenže ty jsi nic neudělal," skočí mu do řeči Lydia zoufalým tónem.

Derek se jen uchichtne. Nic jiného mu nezbývá, protože Lydia ani netuší, jakou pravdu právě vyřkla ze svých úst.

"Právě. Neudělal jsem vůbec nic," odfrkne si. U srdce ho znovu bodne, zatímco se znovu rychle ohlédne po všech a zastaví se u Allison. Nenávidí ji. Stejně jako všechny ostatní. Včetně sám sebe.

"Chcete říct, jak se ty vaše historky o jeho sebevraždě liší od skutečnosti?" zeptá se už tišeji. Nedokáže u toho křičet, když si vzpomene, jak mu to vyprávěl pan Stilinski. Jak se mu u toho zlomil hlas a jak se rozbrečel pod přívalem vlastních výčitek. I když on na vině nebyl.

V tu chvíli jsem měl jasno. Poslední, co z mých úst vyšlo, bylo děkuji. Že jo, Allison? Poděkoval jsem ti, protože jsi mi otevřela oči.

Loučil bych se s lidmi, kterým beze mě bude mnohem lépe. A tak jsem odešel a doufám, Allison, že jsi teď šťastná.

A to je konec. Sedím tady ve starých věcech, ve kterých za chvíli i zemřu. Jen bych chtěl ještě něco napsat před tím, než půjdu.

Tohle neberte jako vyčítání od mrtvýho kluka nebo něco jako karmu. Deník jsem nepsal proto, abych u vás vyvolal výčitky nebo vás psychicky ruinoval.

Ne, tenhle deník vznikl proto, aby vám ukázal, jak se k sobě chováte. A jak se chováte k lidem okolo vás. Snažte se to změnit.

Ne pro někoho, kdo za chvíli stejně umře. Udělejte to pro sebe. Protože karta se neustále točí. Jednou jste dole a jednou nahoře. Nepřeju však nikomu z vás, aby jste se dostali tam, kde jsem teď já. Vězněm ve svém vlastním těle...

Snad se potkáme v dalším životě. Doufejme, že už šťastnějším...

SBOHEM.

"Napustil si vanu," vypraví Derek, u čehož si mne prsty a pohled upírá na slunečné odpoledne, které se rýsuje za okny, "převlíkl se do starýho oblečení a někde mezi tím napsal poslední důvod."

Třídou otřásá hrobové ticho, které narušuje tichý hlas zasněného Dereka. Představuje si, jestli opravdu existuje nějaké nebe a Stiles se tam během jeho kómatu opravdu dostal. Jak si jinak vysvětlit, že se tu ještě neukázal?

"Podle pitvy se prokázalo, že spolykal nadměrný množství prášků na spaní," vydechne Derek ztěžka a jeho zelená kukadla zabrousí do dřevěné desky lavice.

Stále si nepřítomně drtí prsty na rukou, zatímco vypráví dál: "Omámený se naložil do ledový vody ve vaně. Jeho tělo bylo po pár minutách zmrzlý a prakticky mrtvý. Nakonec ho našel jeho táta. Stiles měl hlavu pod vodou celý dvě hodiny. Utopil se ve spánku."

Zvedne hlavu a jeho oči, zalité slzami zbystří napjatého Jacksona. Srdce se mu rozbuší tisíckrát rychleji, když mu dojde význam Stilesových slov, podle kterých mu Jackson pomohl vymyslet způsob.

"Vymyslel to hned, jakmile pomyslel na tu výřivku," šeptne si pro sebe a stále kouká na Jacksona. Snaží se dýchat pravidelně a soustředěně, ovšem nejde to v přítomnosti tolika slizkých hadů. V přítomnosti tolika havěti.

Třídu znovu obaluje černá bublina ticha protkaného tichými vzlyky Ericy a Allison.

Po jeho lících stékají další a další kapky smutku, zatímco se kouká po všech spolupachatelech. Po všech, kteří stáli jednoho kluka život. Včetně něj.

"Odkud to víš?" šeptne Lydia otázku k Derekovi. Rusovlásčina kukadla jsou otevřená dokořán a každou vteřinou se zalévají slzami, jež se přelívají na její tvář.

"Od jeho táty," odpoví černovlas nepřítomně, "nebo spíš od člověka, kterému jsme sebrali poslední důvod radovat se. Nezničili jsme totiž jen Stilese. Zničili jsme i jeho tátu..."

***
Krásné sobotní odpoledne vám přeji. Tak jak jste přežili druhý školní týden? A už máte nějaké známky? Já měla napilno, takže jsem tak nějak nestíhala psát. Ale už jsem zpátky a přináším jednu ze závěrečným kapitol Fanfikce A Ball Of Reasons. Snad jste si ji užili.☺

Jaké dojmy máte z kapitoly? Čekali jste, že Stiles spáchá sebevraždu takto? Pokud ne, sdělte mi jaké vás napadaly teorie ohledně jeho sebevraždy. A co poslední důvod? Čekali jste, že by jím mohla být Allison?😧

Také mám na vás dotaz - mám v plánu psát další fanfikci na Stereka, ale nejsem si jistá, zda byste o ni stáli. Jednalo by se vlastně o FF na Stereka a Titanic. Už mám připravený i cover a popis. Dejte mi prosím vědět, zda byste o tuto FF stáli.🤗

Jinak jsem moc ráda, že tu jste stále se mnou. Moc vám děkuji.😍