Byl to opravdu moc ponurý den. Z nebe padala kapka za kapkou a mladá žena už několik hodin byla zavřená s porodní bábou v ložnici malého domku nedaleko Hobitína. Trvalo to už moc dlouho. Druhý porod častokrát bývá rychlejší, ale u Rose tomu tak nebylo. Arcalimon přecházel před dveřmi sem a tam a nevěděl, co si počít. Zoufalé bolestné výkřiky jeho ženy ho utvrzovaly v tom, že něco není v pořádku a ona moc trpí. Chtěl tam být s ní, držet ji za ruku a být jí oporou. To se ale nehodilo a porodní bába ho ihned vyhodila ven.

Se Sailonem to byl ten nejlehčí porod, jaký si mohli představit. Trval jen pár hodin a vše proběhlo bez komplikací. Tohle bylo jiné. Dlouhé. Sailona odvedl k Bilbovi ve chvíli, kdy Rose začaly kontrakce, aby nemusel poslouchat tu bolest, kterou jeho maminka zažívala.

Když se pokojem rozezněl dětský pláč, tak se mu trochu ulevilo. Dveře se však stále neotvíraly. ,,Vydržte maminko, je tam ještě jedno," zaslechl přes dveře mluvit porodní bábu. Byla stará a zkušená, pomáhala jim i se Sailonem. Byl si jistý, že ví, co dělá. Netrvalo dlouho a ozval se pláč i druhého dítěte.

Po nějaké chvíli se dveře otevřely a v nich se objevila ustaraná a strhaná tvář staré ženy. ,,Pojďte si vzít děti, hodně krvácí, musím to zastavit."

Při jejích slovech mu srdce vynechalo jeden úder. Rychle vešel do místnosti a uviděl svou ženu, jak celá pobledlá leží na posteli, pod ní prostěradlo nasáklé krví a na hrudi s úsměvem držela dva malé uzlíčky. Ihned k ní přispěchal a poklesl na kolena vedle postele. ,,Lásko, podívej, jak jsou krásní," zašeptala vyčerpaně a podívala se na něj. Slza jí stekla po tváři. ,,Vezmi si je, prosím, a postarej se o ně. Moc vás všechny miluju, ty to víš. A trápí mě, že vás budu muset opustit. Tahle volba ale není na mě a ani na tobě. To víš moc dobře." Slábla čím dál víc. Víčka už držela zvednutá z posledních sil a pomalu a jistě jí začala padat.

,,Miluju tě," zašeptal Arcalimon a pohladil ji po tváři. ,,Spolu to zvládneme, uvidíš. Budeš v pořádku," mluvil k ní a hleděl jí do bledé tváře. Říká se, ze oči jsou pohledem do duše člověka. Ukazují, co si myslí, jací jsou. Vše se z nich dá vyčíst a elfové to moc dobře vědí. Rose měla pohled plný lásky a prosby o odpuštění. Prosby, aby jí nevyčítal, že to nezvládne. Jiskřičky z nich dávno vyprchaly, když se v nich naposledy zalesklo a ona se slovy: ,, Miluji tě," naposledy vydechla.

,,Nenene, lásko, musíš být silná, spolu to zvládneme," mumlal a hladil ji po tváři. Děti na její hrudi se rozplakaly, jako by tušily, že právě přišly o matku. A co jen řekne Sailonovi? Jak mu má vysvětlit, že jeho maminka umřela?

Sklonil se k ní a políbil ji naposledy na rty. Pak si vzal do náruče nejdříve malou holčičku a následně i chlapce, který byl větší a silnější. Přivinul je k sobě, jako by to bylo to poslední na světě, co mu zůstalo. ,,Dostali jména?" Otočil se na ženu, která se teprve teď přestala snažit zastavit krvácení.

,,Ano. Dívka je Enanor a chlapec Aldon. Chtěla, aby měli jména po vašem rodu," došla k muži a položila mu ruku na rameno a smutně mu pohlédla do očí. ,,Je mi to líto, Aldon byl špatně otočený a hrozilo, že pokud se nám ho nepovede obrátit, tak zemřou všichni tři. Byl to zázrak, když se to povedlo, ale tou dobou už přišla o hodně krve. Kdyby tam nebyla Enanor, možná by to ještě zvládla. Ale těžko říct. Krvácení bylo veliké."

Porodní bába s nimi zůstala až do večera a pomohla mu děti okoupat a nakrmit. Ukázala mu co a jak, když nebylo mateřské mléko. Když večer dorazil Bilbo s malým Sailonem, spolu ho uspali a vypili několik skleniček té nejsilnější pálenky. Arcalimon doufal, že mu to pomůže od bolesti. Ta ale byla s každým lokem větší a větší, až se nakonec v přítomnosti Bilba úplně rozplakal.

Rose pohřbili druhého dne v podvečer, když na obloze byly červánky. Objevila se první jasně zářící hvězda, kterou nikdy dřív neviděl. A on už nyní věděl, že je to ona a na obloze je v místě, které jim tehdy o svatební noci vybrala tak brzy, aby je mohla strážit co nejdříve. Zahleděl se na ni a trochu se pousmál. I jako hvězda byla nádherná a děkoval všem, že se dostala na oblohu. On mohl jen doufat, že se tam za nějakou dobu s ní setká. Po tváři mu stekla jedna zbloudilá slza.

---

Po téhle kapitole už nás čeká jen epilog. Možná vyjde ještě dnes, uvidíme, jak stihnu jeho korekci.

Jak myslíte, že se jejich život změní po smrti Rose?