( Ahoj! Tak předtím než začneme, prosím pusťe si tuhle písničku, až budete číst, ale až vám to napíšu. Má to svoje důvody. Věřte mi, přeměřovala jsem to snad hodinu, takže doufám, že čtete podobně rychle a vyjde vám to tak taky =D)

Byla to snad už půl hodina, od té doby co kluci odešli. 

Arénu proťal chlapecký křik.

Překvapením jsem upustila hvězdici, kterou jsem zrovna držela a šokovaně se podívala na Miu s Emily. Vypadaly překvapené, stejně jako já. Ale v tu chvíli co se ozval další křik, Mia poplašeně vstala s očima široce rozšířenýma a začala utíkat ve směru, odkud jsme slyšely křik.

"Mio čekej!" Zaječela jsem na ni, popadla hvězdice a utíkala za ní, zatímco jsem si je strkala za opasek. Emily vyběhla hned za mnou. Vůbec jsem netušila, kdo křičel, ani proč tak Mia vylítla, ale nemohla jsem ji nechat jít samotnou a bála jsem se, že ten kdo křičel mohl být někdo z kluků.

Utíkaly jsme do lesa a po chvíli jsme vyběhly na mítinku, kde se nám naskytl opravdu dost děsivý pohled. Na mítině stála 5-ti metrová nestvůra se spoustou hlav. Jedna z nich chrlila oheň. Ta nestvůra vypadala jako drak, ale její hlavy na dlouhých krcích byly hadí.
Hydra.

A co bylo nejhorší, ta hydra útočila na Marka a Scotta.

Mark pobíhal kolem s už trochu spáleným polenem a mlátil s ní hydru do hlavy. Scott na druhé straně hydry dělal to samé, ale obvazy už měl pryč a skoro se neudržel na nohou. Jak jsem si všimla, jeden krk na sobě měl dvě hlavy. Mark ji musel jednu hlavu useknout. Když useknete hlavu hydře, narostou ji dvě další. A do prčic.

Musíme jim pomoc.

(Teď si ji pusťte)

Nemusely jsme si nic říkat. Všechny jsme vyběhly k nim se zbraněmi v rukou. Zastavila jsem se kousek dál a hodila po té bestii jednu z hvězdic. Zasáhla hlavu, která chrlila oheň přímo do oka a ona bolesteně zařvala. Mark si nás všiml a vypadalo to, že se mu ulevilo. Ale za chvíli už musel uhýbat další hlavě.

Emily začala střílet po hydře jeden šíp za druhým a Mia se rozběhla pomoct Scottovi. "Nesekejte jí hlavy! Narostou jí dvě další!" Křikla jsem po ostatních a snažila se rozdělat oheň, zatímco jsem někdy po té hydře hodila hvězdici, když se jedna z hlav rozhodla zaútočit na mě.

Mark si všiml co dělám a začal se přemisťovat ke mně. Hydra na něj bohužel byla hodně naštvaná, kvůli tomu, že s ní asi bojoval nejdéle. Ale nakonec se mu podařilo si prorazit cestu až ke mně.

"Co to kurva děláš?!" Zaječel přes bojovou vřavu. "Herkules hydru porazil tak, že ji usekl hlavy a pahýly spálil, aby už nerostly! Musíme rozdělat oheň!" Vysvětlila jsem a znovu se pokoušela rozdělat oheň. Dřevo ale bylo mokré a vůbec to nešlo.

Mark na mě chvíli koukal jako na naprostého debila a pak se konečně zmohl ke slovu. "Kurva přemýšlej! Zdroj ohně máš přímo támhle." A ukázal na hydru, která právě chrlila do vzduchu oheň.

No jasně. Proč mi to nedošlo? Vstala jsem a nechala dřevo dřevem, spíš jsem vytáhla nůž a s Markem jsme pospíchali k ostatním, kteří teď stáli vedle sebe, takže byla i snažší domluva.

Ale jak jsem si všimla, bojovaly jen holky a bránily naprosto vyčerpaného Scotta. Cítila jsem se docela blbě, že jsem tak utekla z bitvy, když potřebovali pomoc.

Emily právě střelila jedné z hlav do krku šíp a na chvíli se všechny hlavy věnovaly té poraněné. "Musíme jim usekat hlavy a spálit ty pahýly. Ale nemáme oheň. Teď musíme nějak přesvědčit tohle, aby to na nás vychrlilo oheň." Vysvětlil Mark. Ostatní to pochopili. Mia pak vytáhla prak a střelila poraněnou hlavu do hlavy kamínkem. To vyvolalo jen to, že se všechny hlavy naštvaně otočily k nám.

Nádech. Výdech. Boj.

Po nějaké době co jsme se snažili naštvat hydru, aby na nás vychrlila oheň - což znamenalo házení kamínků, sekání a hlavně uhýbání - se to konečně podařilo.

Scott se zdržoval spíš za námi a držel pro nás ten klacek, který jsme měli v plánu zapálit.

Hydra se potom co do ní Mia nastřílila asi sto šutrů, konečně dostatečně naštvala a naštvaně zařvala, přičemž na Miu vychrlila oheň. Mia měl štěstí, že stihla jen tak tak uskočit. Scott naštěstí stihl to dřevo zapálit, takže jsme měli pochodeň. Dobře a teď to složitější. Useknout jí všechny otravné hlavy a spálit pahýly. Ufff... to nebude lehký.

Bohužel jsme neměli žádné meče, jen nože, takže useknutí hlavy asi nepůjde moc lehce. Nějak jsem se rychle dohodli, že se budeme snažit zničit tu hlavní hlavu. Mark si našel jinou kládu a začal jí bít zbylé hlavy. Já se snažila sekat jak jen to šlo. Scott Mie podával kamínky, přičemž měl u sebe tu pochodeň. Emily s pomalu vypotřebovající se zásobou šípů střílela hlavně do důležitých míst.

Nevím jak dlouho jsme bojovali. Ale každou sekundou jsem se cítila slaběji a slaběji. Ta nestvůra nechtěla hebnout. Až konečně, když hydra naštvaně zařvala, připravujíc se na další vychrlení ohně, se Emily povedlo prostřelit ji hrdlo. Celá nestvůra se úplně zastavila, jako by zkameněla. A teď rychle. Pomyslela jsem si.

Využila jsem příležitosti a připravila si nůž na hození. Přesprintovala jsem trochu do strany, abych měla výhled na její krk a postavila se do postoje. Nádech. Výdech. Výstřel. Se zatajeným dechem, jsem sledovala, jak nůž letí vzduchem. A pak proletěl hydřiným krkem, jako by to bylo máslo.

Krk se začal kácet na zem a Scott přiskočil s pochodní. Ale jakmile přiložil oheň k pahýlu, ostatní hlavy se naprosto rozzuřely. Skoro jakoby znovu oživly. Předtím totiž jen mrtvě visely.
"Scotte!" Zaječela Mia. Ale už bylo pozdě.

Nestvůra zvedla nohu. A sekla ho po už teď poraněné hrudi. A pak se skácela k zemi mrtvá. Rozpustila se na prach, jakoby tam vůbec nebyla. A Scott spadl na zem.

Všichni jsme se k němu seběhli. Já byla poslední a když jsem dorazila, Mia držela Scotta v náručí se slzami v očích a ostatní byli zticha a sledovali to.

"Neboj Scotte, my tě nějak zachráníme." Vzlykla, ale Scott slabě zavrtěl hlavou. "Ne, v-víš, že to-tohle je konec." Zasípal. Jeho dech byl pomalý a namáhavý. Umíral. Cítila jsem, jak se mi oči plní slzami.

Mia vzlykla. "Prosím, nesmíš umřít. Ne teď! Sakra, vždyť spolu chodíme jen pár hodin." Scott se pousmál. "Miluju tě. Mio -" rozkašlal se, "jsi ta nej-nejlepší holka, kterou jsem kdy potkal." Slzy se mi řinuly z očí proudem. Emily klečela vedle mě a bylo vidět, že se je ani nesnaží zadržet. Mark seděl vedle mě z druhé strany a i jeho kamenná maska začala praskat. A Mia...

"Panebože, miluju tě, miluju tě!" Vzlykla a políbila ho. Po chvíli se odtáhla. Scott už vypadal hodně slabě. Podíval se na nás a pak mu oči zalétly k brečící růžovlásce. "Pro-prosím, usměj s-se." zašeptal. Mia se pokusila trochu zklidnit a dokázala se chabě usmát. Scott si oddychl. S Miou si koukali do očí, zatímco světlo ze Scottových očí vyprchalo.

Arénu proťal výstřel z děla.

A my všichni se sesypali v záchvatu slz.

Scott zemřel. Ztratili jsme ho. Je nás zase míň. Proč? Proč...

Přelezla jsem ke Scottově tělu a přes slzy se zmohla vyřknout, to co mi teď leželo na srdci. Jen byla škoda, že on už to neslyšel.

"Vyhrál si. Vyhrál si Scotte. Dostal ses odsud pryč."

=( Tohle byla smutnější kapitola. A taky se přiznávám, že jsem ji možná asi trochu odflákla. Nevím... a s tou písničkou, mělo by to končit, když končíte vy číst část se Scottovou smrtí, takže... no samozřejmě nevím jak to bude vám vycházet =D. Písnička se jmenuje Goodbye Agony od Black Veil Brides (ZBOŽŇUJU JE!) A taky, kdo je má taky rád a je fanoušek PJ, tak na profilu, na kterém píši s kamarádkou píšu příběh na crossover BVB a PJ Takže pokud byste si chtěli přečíst... profil je hgapjfans

Vážně je mi líto Scotta... ale... no vítěz může být jen jeden. =( Omlouvám se za chyby a doufám, že se líbí.

Iren