Zírala jsem před sebe s kamenným výrazem. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Chloey přece nemohla být pryč... Ale bylo to tak.

Prý jí našla Emily. Byla k ní nejblíž. Prý zahlédla, jak jí jeden z profíků zabodává do zad nůž.

Potom, co jsem se srovnala z šoku jsme se vydali hlouběji do lesa a utábořili jsme se na malé mítince asi 2 kilometry dál. Jak jsem si všimla, les se měnil. U Rohu hojnosti panovala zima, zatímco tady nebyla po sněhu ani zmínka.

Prohrabali jsme baťohy. Mark v tom svém měl lékarničku, zápalky, prázdnou láhev, provaz a sušené maso. Já v jednom baťohu našla další láhev - avšak ta moje byla plná, termo-spacák, sušenky, energetické tyčinky a chleba. Obsah druhého baťohu mě však překvapil. Luk a šípy. Jak se to tam sakra vešlo? Když jsem se na baťoh znovu podívala, došlo mi, že je o něco větší. Luk s šípy si vzala Emily, jelikož s tím byla jako jediná z nás poměrně dobrá. Nůž dala na oplátku mně. Tím ale obsah mého druhého baťohu nekončil. Našla jsem v něm ještě prak, kovová zubatá kolečka na házení a 3 vrhací nože. Tomu se říká správný baťoh.

Teď, když jsme zásoby probrali a přerovnali je, jsme nikdo nic nedělali. Já jsem se opřela o strom na jednom konci mítinky a zírala bezduše před sebe. Na všechny z nás padla smutná nálada. Všechny nás to dost zasáhlo.

Obloha byla modrá, takže nebylo možné rozdělat nějaký oheň bez obav, že by nás někdo uviděl. Ale paradoxně tu nebyla zima a oheň jsme zatím nepotřebovali. A především: nikdo z nás neměl náladu něco řešit. Scott s Miou si sedli k sobě a povídali si spolu. Emily si sedla na spadlý strom a čistila si luk a šípy i s tím, že byly zbrusu nové a naprosto čisté. Mark si prostě lehl a zíral na nebe. A já na ně koukala a nevědomě si tiskla náhrdelník v ruce.

Najednou se Mark zvedl a přešel si sednout vedle mě. Nechápavě jsem se na něj podívala. "Dalo by se říct, že to byl docela zajímavej začátek her." Poznamenal. Zrovna v tu chvíli se rozezněla děla.

1, 2, 3...

10. To znamená, že nás zbývá 16. Překvapilo mě, že začali střílet až teď. Jak dlouho už jsme tu byli... nejdřív asi půl hodiny trvalo, než jsme se dostali sem. A tady jsme už... hodinu. Znamená to snad, že masakr u Rohu hojnosti skončil až teď? Oh...

Všichni jsme ztichli, a když rány dozněli, podívali jsme se na sebe. "10 lidí zemřelo a 16 zbývá," prolomil ticho jako první Scott, "asi by nebylo na škodu říct, 'Víteje v 76. Hladových hrách."

Páni Scotte... a já myslela, že depresivní je tu Mark...

Na to jsme nikdo neměli odpověď. Typovala jsem, že profící přežili všichni. A nejspíš i ten kluk z 11 kraje. To je 7 lidí. Nás je 5. To je 12. Takže ještě čtyři. Hm... pravděpodobně Alice. Možná ti dva ze trojky, to je 15. A ten poslední... neměla jsem tušení kdo by to mohl být. Samozřejmě, tohle byly jen mé dohady. Mohl přežít někdo úplně jiný.

"Kdo myslíš, že přežil?" Nadhodil Mark, jakoby mi snad četl myšlenky. "Nevím. Nás je 5, pak nejspíš profíci, to je 11, ten kluk z jedenáctky, Alice, možná ti dva ze trojky a toho posledního nevím." Mark přikývl. "Jo, profíci určitě. Alice nejspíš taky, viděl jsem jí, jak se dost nebezpečně ohání sekerou. Ale jsi si jistá těmi ze trojky? Já bych spíš typoval toho druhýho z desítky. Vypadal docela statně..." Jen jsem zadumaně přikývla.

Nějakou dobu mezi námi bylo ticho, které nakonec s povzdechem znovu prolomil Mark. "Podívej se na nás. Emily už ty šípy čistí hodinu a to jsou úplně čisté. Scott s Miou šli spát a to je pár hodin po poledni. Na všechny to spadlo. Nejsme vůbec připravení. Ze zbraní máme luk a šípy, které si vzala Emily, prak s kterým umí zacházet jen Mia, lovecky nůž, který sis nechala ty, tři vrhačské nože, s kterými umí zacházet nejspíš jen někdo z profíků a ty vrhací zubatá kolečka nám poslouží, stejně jako vrhačské nože." Dokončil svou řeč a trpce se zašklebil. Zamyslela jsem se. "Nemusíme ty nože použít na vrhání. Máme dohromady 4 nože. Emily má luk a šípy. Každý si vezme jeden nůž ať máme něco na sebeobranu. A ty kolečka... no... uvidíme co s nimi. Možná s tím někdo bude umět." Mark se plácl do čela. "Proč to sakra nikoho nenapadlo. Pojď, jdem je vyrušit z jejich strašně důležitého nic-nedělání." Zasmála jsem se, i když jeho obličej neukázal ani náznak pobavení.

Vstala jsem a následovala ho za ostatními. Emily si nás všimla první a vzhlédla. "Stalo se něco?" Mark pohlédl na mě, což jsem brala jako pobídnutí k tomu, abych jí to řekla. "No, napadlo mě, že ty vrhačský nože nemusíme používat na vrhání. Když s tím nikdo neumí, " docela mě mrzelo, že si je nemůžu vzít, když s nimi umím, ale musela jsem se držet strategie, "tak je nejspíš nikdo na vrhání nepoužije, ale pro sebeobranu by mohli být dobré. Bylo by lepší, kdyby si Mark, Mia a Scott každý vzal jeden nůž, já už jeden mám a ty jsi skvělá s lukem a šípy. Abychom každý měli něco na obranu. Mia má i prak, ale nůž se hodí vždy." Emily přikývla. "Máš pravdu. Pojď, jdem je vzbudit, stejně bychom se měli trochu rozhlédout pro něco k večeři."

Vzbudili jsme Scotta s Miou a objasnili jim situaci. Oba dva souhlasili, ale pak Mark připomněl, že bychom se měli trochu rozhlédnout kolem. Scott řekl, že půjde a Mia se k němu ihned přidala. Slíbili nám, že se podívají jen v kilometrovém okruhu a zkusí najít nějakou vodu nebo jídlo. My jsme zůstali v 'táboře'.

Jakmile odešli uchechtla jsem se. Emily po mně vrhla nechápavý pohled. "Copak to nevidíš? Ti dva jsou do sebe zamilovaní. Nebo to tak rozhodně vypadá." Emily jen pobaveně zavrtěla hlavou a odešla pryč.

                                                                                   ~~~

Mia se Scottem se vrátili když obloha zšedla. Vodu sice nenašli, ale prak se ukázal jako dost užitečná zbraň na lovení. Mia s ním ulovila dva králíky. Ale přesto, že se to mohlo zdát jako docela dobrá věc, oba dva se vrátili bledí jak křída.

"Co se stalo?" Přihnala jsem se k nim. Vyměnili si pohledy. To už k nám přiklusali Emily s Markem. "Asi bychom se na to měli posadit." Rozhodla Mia a tak jsme také učinili. Sedli jsme si do kruhu a Scott spustil.

"Mia zrovna ulovila druhýho králíka, když jsme uslyšeli dusání a syčení. Rychle jsme se stáhli do křoví. A... po chvíli k nám přiběhl nějaký splátce. Vypadal, jakoby utíkal celou věčnost. A vypadalo to, že ho něco sleduje. Pak se to syčení ozvalo z menší vzdálenosti a z lesa se k nám doplazila - já vlastně ani nevím, co to mělo být. Byla to napůl žena a napůl had. Od pasu dolů měla hadí tělo a plazila se po něm a od pasu nahoru to byla normální žena, až na oči a jazyk. Oči měla jako had, žlutý a divný. A měla hadí rozeklatý jazyk... blé... A měla trojzubec. Ona..." Scott se zajíkl. Vypadal opravdu vyděšeně. Mia to vzala za něj. "Podle mě to byla Drakéna. Postava z řecký mýtologie. Ten splátce byl mladej kluk, asi kolem 16. A ona... prostě ho probodla. Dopadl jen kousek od nás. A pak..." otřásla se, "Lidi, ona ho snědla."

Vykulila jsem oči. "Panebože," vydechla jsem vyděšeně. Emily nadzvedla obočí. "Takže tu pobýhaj hadí ženský co žerou lidi? Super..." Došlo mi, že teď by byla skvělá příležitost ukázat ostatním, že jsem ustrašená malá holka. "Co když je tu něco ještě horšího." Zakňučela jsem vystrašeně a přitiskla si kolena k hrudi. Mark, který seděl vedle mě, se na mě zkoumavě podíval, a pak mu asi svitlo. "Hej, je nás pět. Myslím, že bychom měli být schopní se ubránit." Pohlédla jsem na něj s očima zaplněnými slzy. "V řecké mýtologii, je o dost víc horších věcí. Co když to někoho z nás zabije." Při poslední větě jsem vzlykla. Mark mě objal a začal mě zahrnovat tichými slovy útěchy. Pevně jsem ho objala a vzlykala mu do ramene.

Samozřejmě byla všechno jen hra. A Mark to všechno chápal. Byla jsem vlastně docela ráda, že jsem mu to řekla. Teď jsem to mohla hrát s někým. Usmála jsem se mu do ramene a dál předstírala pláč.

Možná to bude lehčí, než jsem předpokládala.

                                                                                   ~~~

Obloha byla šedá takže byl nejlepší čas na to, rozdělat oheň. Opekli jsme ty králíky a snědli je. S vodou jsme šetřili, protože jsme měli jednu láhev a ještě jsme nepotkali vodu.

Když se začalo stmívat, uhasili jsme oheň. Nebylo by zrovna nejlepší, kdyby někdo náš ohínek uviděl. Všichni jsme čekali, až se zatmí úplně. Chtěli jsme vidět, kdo zemřel.

Bylo to jen pár minut potom co jsme uhasili oheň, když začala hrát hymna Panemu a na obloze se objevil erb. Potom se vždy objevily obličeje a čísla kraje mrtvých splátců.

Kluk z 1. kraje. To mě překvapilo. Přeci jen, byl to profík...

Další byli až z 5. kraje takže to znamená, že ostatní profíci a sourozenci z 3. kraje žijí.

6. kraj. Cítila jsem, jak mi slzí oči, když jsem na obloze uviděla Chloeyin obličej.

Kluk ze 7. kraje. To musel být ten, kterého zabila ta Drakéna.

Alice přežila.

8. kraj.

9. kraj.

Dívka z 11. kraje.

Pak znovu zahrála hymna a byl konec.

Chvíli mezi námi bylo ticho, než se ozvala Mia a začala vyjmenovávat lidi, kteří přežili. "Takže... na živu jsou: Almara z jedničky, Elijah, bloncka, sourozenci, zrzka a druhej kluk ze čtyřky, Alice, druhej z desítky, ten s divným obočím z jedenáctky a nás pět. To je... 15 lidí. Panebože..." Takže skoro všichni profíci přežili. Super...

Povzdechla jsem si. Potom jsme si řekli, že by bylo zbytečné dělat něco jiného, tak jsme šli spát. Ale určili jsme si hlídky. Pro jistotu. První šla Emily. Dali jsem jí termo-spacák, protože musela zůstat bdělá. Naštěstí nebyla zima, takže my ostatní jsme nemrzli.

Lehla jsem si na bok a za chvíli už jsem usnula. Byl to dlouhý a dost vyčerpávající den, takže nebylo překvapením, že jsem okamžitě usnula.

Vzbudilo mě vytí. Prudce jsem se posadila rozhlédla se kolem sebe. Scott, který měl zrovna hlídku mi věnoval starostlivý pohled. Mia spala jak špalek, to nebylo neobvyklé, ale Mark se zvedl na loktech a zmateně se rozhlédl kolem. Emily pořád spala.

"Co to sakra..." zahučel Mark a zmateně se rozhlédl kolem. Najednou arénou na jednom určitém místě do země projel blesk a vytí ustalo. Vůbec jsem nechápala co to mělo být. Vyměnili jsme si zmatené pohledy. Pak jsem si řekli, že stejně nejspíš nic nezjistíme, tak jsem to nechali být. Vyměnila jsem si místo se Scottem na hlídku.

Zrovna když už to vypadalo, že Scott s Markem usnuli, ozval se výbuch z děla. Někdo zemřel. Znovu to vytí. A pak... pak už bylo ticho.

Co to mělo znamenat? Vytí vlků... někdo zemřel...

Přemýšlela jsem. O řecké mýtologii jsem toho věděla hodně, ale zrovna teď jsem si nedokázala vybavit žádnou nestvůru, která by měla spojitost s vlky.

Po dvou a půl hodině jsem předala hlídku Markovi a šla spát.

Nová kapitola je na světě a s ní už i události z arény. Jak jste i mohli všimnout, pojmenovala jsem kapitoly. Snad se vám budou názvy líbit. Jak už vám asi došlo, bude tu spoustu věcí z řecké mýtologie. A chtěla bych se zeptat, máte nějaký typ na ty vlky? Písnička se jmenuje Fall To Pieces od Avril Lavigne. Omlouvám se za chyby a doufám, že se líbí =D

Ginny Weasleyová