Druhý den jsem se dovlekla ke snídani s dost špatnou náladou. Mia za mnou včera večer po tréninku přišla s naprosto nevěřícným výrazem a začala dělat 'výslech'. Nijak jinak to prostě pojmenovat nemůžu, protože to jako výslech opravdu bylo. Musela jsem ji ujistit, že jsem v pořádku, a že mi to s lukem nikdy nešlo. Samozřejmě jsem o mé strategii pomlčela.

V jídelně jsem byla překvapivě první. Stálo tu jen pár avoxů, mezi nimiž byl i ten co mi předtím chtěl nalít vodu. Zatla jsem zuby. Měla jsem chuť někoho uškrtit [Takový ten černý humor...(Mockingjay part 1)]. Ale jen jsem přešla ke stolu s jídlem.

Zeptala jsem se ho, jestli si můžu vzít jídlo a on jen přikývl. Co jiného by mohl taky udělat? Tak jsem si nandala slaninu, vajíčka a spoustu dalšího jídla, jelikož jsem měla obří hlad a sedla si ke stolu.

Po chvíli přišel i Haymitch, pak Cetkie a nakonec Mia. Byli jsme tak v polovině jídla, když Haymitch promluvil. "Prim, snaž se dnes prosímtě moc neztrapnit ano? Myslím, že byste měly vyzkoušet co nejvíc stanovišť bude možné." S Miou jsme přikývly a zbytek snídaně proběhl v tichosti.

***

V tréninkovém centru jsme už byly asi dvě hodiny. Modrovláska se dnes dostavila, ale kromě vlasů na ní nebylo nic zajímavého.

S Miou a Chloey jsme byly u stanoviště s uzly a pastmi. Mně to moc nešlo, ale snažila jsem se. Chloey byla opravdu moc milá. Vypadala jako andílek. Byla to blondýnka s vlasy po ramena a obrovskýma modrýma očima. A byla strašně milá. Ale bála jsem se o ní. Ona sem nepatřila. Ne do Hladových her. Ale přeze všechno vypadala Chloey odhodlaně.

Vázala jsem jeden uzel podle instrukcí instruktora, ale vyšlo mi něco úplně jiného, než mi mělo vyjít. Povzdechla jsem si.

Najednou jsem nad sebou zaslechla hlas, který nepatřil nikomu, koho jsem znala. "Myslím, že ti to moc nevyšlo." Otočila jsem se a uviděla toho kluka z desítky. Měl kudrnaté hnědé vlasy a pobavený úsměv na tváři jako obvykle. Překvapeně jsem zamrkala. Docela mě šokovalo, že mluví ke mně. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se na nás Mia s Chloey zaraženě dívají.

Hnědovlásek si sedl vedle mě a vzal mi provaz z rukou. Začal svými štíhlými prsty rozvazovat uzel. Po chvíli ho rozvázal a za nedlouho už držel v rukou hotový uzel, přesně stejný, jako podle instrukcí. Vykuleně jsem na něj zírala. Jak to sakra udělal?

Zasmál se a podal mi ho. Nevěřícně jsem zírala na zavázaný provaz v mé ruce. Pomalu jsem k němu vzhlédla. "Jaks to..." Zazubil se na mě. "No to víš, jsem dokonalý."
Protočila jsem očima, ale nemyslela jsem to zle.

"Jo a jsem Scott." Podal mi ruku. Potřásla jsem si s ním. "Prim." "Hele, ten kluk z mýho kraje je strašnej bručoun a... no napadlo mě, jestli bychom nemohli být spojenci." Pokračoval. Podívala jsem se na Miu. Chvíli přemýšlela, ale pak přikývla. Chloey pokračila rameny. A já jsem se na něj podívala a odpověděla. "Jsme ještě spojení s 13. krajem, ale myslím, že jim to nebude vadit. My souhlasíme." Zazubil se na nás.

Celý den jsme trávily s Chloey a Scottem a po obědě se k nám přidala i Emily.

"Kde je vůbec Mark?" Zeptala jsem se jí, když se k nám přidala. Emily pokrčila rameny. "Není tady. Nedorazil ani na snídani. Když jsem přišla k němu do pokoje hodil po mě polštář s tím, ať ho necháme být. Nevím co se stalo. Asi ho to zase chytlo." Emily to zakončila mávnutím ruky, jako by na tom vůbec nezáleželo, ale jedna věta upoutala mojí pozornost. "Co ho zase chytlo?" Emily si povzdechla.

Pak mě chytila za ruku a odtáhla mě kousek stranou od ostatních. "Hele, on se mnou o takových věcí nemluví. Ale vím, že před... asi rokem mu umřel bratr. Od tý doby se hodně uzavřel do sebe a moc si k sobě lidi nepouští. A někdy to na něj prostě příjde. Nemůžu ho z toho vinit. Tedd byl super kluk. Znala jsem ho. Vlastně, známe se s Markem už od malička." Když mluvila, oči se jí naplnily smutkem.

Spadla mi čelist. Nevěděla jsem co říct. On měl bratra? A podle toho jak o něm mluvila Emily, vypadalo to, že ho měla ráda. Nebo byli jen blízcí přátelé. "To je mi líto." Řekla jsem jí. Emily pokrčila rameny. "Už to bude rok, tak co? Pojď za ostatníma, ať si o nás nemyslí, že je chceme zabít." Při poslední větě se zasmála. Někdy jsem si říkala, jak to, že dokáže tak rychle měnit témata?

Vrátily jsme se k Mie, Chloey a Scottovi. Ukázalo se, že je Scott mistr nejen v pletení uzlů, ale také byl hodně dobrý ve vrhu oštěpem. Překvapivě. Emily se ukázala jako skvělá lučištnice. Mia byla dobrá na boj zblízka, vím, že jako malá se se svým bratrem prala na louce a on ji učil techniky boje. Tehdy to bylo kvůli tomu, aby se jí nic nestalo ve škole, mohla bych ti říct, že Mia byla typ holky, která se ráda prala s kluky, takže se jí to docela hodilo. Chloey byla dobrá s prakem.

Dnešek byl docela dobrý den. Pomyslela jsem si, když jsem ten večer ležela v posteli. Podle mě jsme byli skvělá parta, ale dost jsem se obávala, toho, co se bude dít v aréně. Co když zůstaneme jen nás 5, s Markem 6? Dokázala bych být ta první kdo vystřelí? Nebo bych byla první, kdo by zemřel?

Ta první otázka byla jednoduchá: Ne. Nedokázala bych po nikom z nich vrhnout nůž. Nikdy. Představa, že bych zabila Miu... o můj bože, to bych nedokázala udělat. Miu jsme znala už od první třídy.

Pousmála jsem se, když jsem si vzpomněla na naše první setkání...

Seděla jsem v lavici. Tohle byl první den školy a já byla docela nervózní. Přeci jen jsem byla vykulená 6-letá holka. Učitelka začala mluvit a vypadala docela přátelsky.

Když v tom do třídy vtrhla holka s úplně růžovými vlasy a lapala po dechu, jako by právě uběhla maraton.

"Moc se omlouvám. Zaspala jsem." Vydechla omluvně. Všichni se rozesmáli. Učitelka si povzdechla. "První den a pozdě Jacobsnová. Jste jak váš bratr." Další salva smíchu. Růžovláska se začervenala a sedla si na jedno volné místo - které bylo vedle mě. 

Po hodině jsem se jí zeptala na ty vlasy. Strašně jsem je obdivovala. No... a tak jsme se s Miou staly kamarádky.

Druhý den jsme se seznámily s Kristie a z nás tří se staly opravdu hodně dobré přítelkyně. 

Povzdechla jsem si, když jsem si vzpomněla, že už taková skvělá trojka nejsme. Kristie, ta rozkošná černovláska byla v 12. kraji a nebylo jisté jestli ji ještě někdy jedna z nás vůbec uvidí. Mia a já jsme držely při sobě, ale kvůli hrám už jsme si k sobě nebyly tak blízké, jak jsem si všimla. Všechno to bylo kvůli hrám. Těmhle spropadeným Hladovým hrám, televizní show! Z představy, že Kapitolané budou jen sedět na zadku v luxusním přepychu a dívat se jak umíráme... Byla jsem naštvaná. Hrozně.

Ale, i když jsem věděla, že bych Miu nedokázala zabít, byli tu ještě další. Třeba Emily.

Za těch pár dní jsme se seznámily až moc dobře. Nedokázala bych jí zabít. Prostě ne. Emily byla až moc milá. Od samého začátku byla přátelská a moc milá. A já bych to prostě nedokázala.

Scott. Ne, to ne. Ne, na to byl až moc veselý. Byl to super kluk a pořád nás rozesmíval. Rozhodně bych to neudělala.

Chloey... to už bych se mohla zabít sama! Ona byla až moc nevinná... jako andílek... a moc milá. Všechno ve mně mi říkalo, že jí musím chránit.

A pak tu byl ještě Mark. Moc jsme se neznali, vlastně jsem s ním mluvila jen na tom obědě. Moc jsem ho neznala, ale... něco ve mně mi říkalo, že bych to nedokázala. Když tak o tom přemýšlím... byla bych vůbec schopna zabít někoho? 

Nad tímhle jsem se pozastavila. Vážně bych byla schopna někomu zabodnout nůž do hrudi?

Povzdechla jsem si a přetočila se na druhou stranu.

Zítra jsme měli nastoupit před tvůrce her a měli jsme jim předvést co umíme. Každý se bude snažit získat co nejvíce bodů. Až na mě. Vůbec jsem netušila co budu dělat. Lukostřelba? Ne, už mě viděli střílet, bylo by trapné to znovu zkoušet.

Měla jsem v hlavě úplně prázdno. Nemohla jsem přijít na nic, co bych mohla udělat. Docela mě to štvalo. Ale pak jsme si řekla, že už to nechám být.

Tu noc jsem nemohla usnout. Nešlo mi to. Věděla jsem, že spánek zoufale potřebuji, ale nešlo mi usnout. Byla jsem sama na sebe naštvaná, že nedokážu usnout, když jsem přitom byla tak unavená.
Usnula jsem až ve tři ráno. Což znamenalo, že jsem byla značně naštvaná a nevyspalá, když jsem se probudila.

***

Třetí den výcviku a taky závěrečný. Po obědě nás měli vyvolávat k sobě tvůrci her.

Mark se ukázal, takže jsme trénovali nás šest. Neunikaly mi pohledy ostatních splátců. Kromě profíku, jsme jako jediní utvořily takhle velké spojenectví.

Profíci přivzali ještě toho kluka z 11. kraje, toho s divným obočím. Ti dva ze trojky byli spolu, to nebylo divné. Ale jinak byli všichni buďto podle krajů nebo sami.

Mark byl - překvapivě - dost dobrý s mečem. Za ten půl den jsem ho docela poznala a zjistila, že sice udržuje kamennou tvář, ale je to docela optimista. Jen byla škoda, že jsem jeho humor pochopila jako jediná. Někdy, když mluvil s naprosto smrtelným výrazem, byla jsem si jistá, že se v duchu směje. A stejně tak, když nasadil naprosto kamennou tvář mi bylo jasné, že to myslí jako vtip. Ostatní prostě jeho suchý humor nechápali.

Ale bohužel jsem se smála jen já. Rozumněla jsem mu, ale ostatní ne. Ani Emily - a ta ho znala od dětství.

Mark nebyl vůbec špatný. Jen nebyl moc přáteský. Se Scottem se moc nemusel, protože on vždycky dělal vtípky, ale... ne, že by se nenáviděli.

Seděli jsme u stolů a čekali až nás vyvolají a já stále netušila, co dělat. Nervózně jsem poťukávala nohou do země v jednom rychlém rytmu a kousala se do rtu. Nikdo z nás nemluvil. Neměla jsem ani chuť něco ještě jíst. Mia mi říkala, že chce zkusit přeprat jednoho z pomocníků, kteří tam byli. Chloey chtěla házet s prakem. Emily pokrčila rameny s tím, že bude dělat lukostřelbu. Scott se na nás jen usmál a řekl, že si to nechá pro sebe, protože nesmíme vidět jeho mistrovské umění. Nad tím jsme všichni jen protočili očima. Mark byl zamklý jako vždycky. Já jsem v rozpacích přiznala, že nevím co budu dělat.

Teď jsme všichni mlčeli. Po chvílce se na mě Scott otočil s naštvaným výrazem. "Mohla bys s tím laskavě přestat?" Přestala jsem poťukávat nohou a on se zase otočil.

Porozhlédla jsem se po místnosti. Ta almara z jedničky - pojmenovala jsem ji Charibda - se tiše bavila s druhým splátcem z 1. kraje. Bylo to trochu zvláštní, sledovat 20-letou holku, jak se baví s 13-letým klukem. Ale oba dva vypadali, že jim to nevadí. Elijah se tvářil na nanejvýš znuděně. Každým dnem jsem ho čím dál více nenáviděla. Ta zrzka z 4. kraje byla hezká. Jako hodně hezká. Když jsem se nad tím zamyslela, možná že byla nejhezčí ze všech. Věděla jsem, že může dostat spoustu sponzorů. Je hezká, sexy a určitě dobrá s nějakou vraždící zbraní. Alice se usadila s klukem ze sedmičky a překvapivě taky s tím z desítky. Zaskřípala jsem zuby. Pak jsem si však povzdechla a nechala to být. Modrovláska si žužlala konečky vlasů a zírala do prázdna. Ten kluk s divným obočím seděl s profíky a hlasitě se nečemu smáli. Dívka s bledou pletí z 11. kraje si něco kreslila na kus papíru. A pak tu seděla naše šesti-člená skupinka a všichni jsme zarytě mlčeli.

"Andromeda Hawkinsová." ozvalo se najednou. Charibda - nejspíš už ji jinak říkat nebudu - vstala a odešla za tvůrci her. Po čtvrt hodině vyvolali dalšího.

Takhle to šlo dál, až se vyvolali Chloey. Popřáli jsme jí hodně štěstí a ona odešla. Po chvíli odešel i Scott. Když jsme mu přáli štěstí, jen se na nás zazubil a prohlásil. "Ale no tak dámy - a Marku. Já jsem přeci mistr!" A s tím odešel.

Dívka z 11. kraje. Má nervozita jen narůstala.

Kluk z jedenáctky.

Skousla jsem si rty. Koho z nás dvou vyberou první? Vždycky šla dřív dívka, pak chlapec, ale... my jsme byly holky. Ani jsem si neuvědomila, že si pořád koušu ret, dokud mi z něj nezačala téct krev. Otřela jsem ji rukávem a povzdzdechla si. Co budu sakra dělat?

"Mia Jacobsonová." Ozvalo se a já úlevně vydechla. Mia vstala a chtěla se vydat ke dveřím, když jsem jí chytla za ruku. "Zlom vaz." Ona se jen chlácholivě usmála a odešla pryč. 

Emily řekla, že potřebuje na záchod a odešla pryč. Teď jsme tu seděli jen já a Mark. Asi po sté jsem si povzdechla. Mark vzhlédl. "Ty netušíš co budeš dělat, co?" Nervózně jsem se na něj uculila. Jen zavrtěl hlavou. "Tak zkus lukostřelbu. Jsi dcera Katniss Everdeenový, mělo by ti to jít, ne?" "No víš... já jsem na to hrozný nemehlo. A to jsi snad viděl sám, ne?" Přikývl. Pak s kamenným obličejem dodal. "Viděl jsem tě a mám dojem, že ti to jde skvěle." Vyprskla jsem smíchy. Ale můj smích přešel, když se ozvalo. "Primrose Mellarková." Polkla jsem a vrhla jsem po něm vyděšený pohled. On se jen slaboulince usmál. Pro mě to bylo lepší, než cokoliv jiného, takže jsem vstala a vydala se za tvůrci her.

Když jsem vešla do místnosti, všimla jsem si jedné věci. Tvůrci her vypadali naštvaně, unaveně a otráveně. U ostatních to mohlo být špatné, ale já jsem si v duchu šťastně poskočila. Potřebovala jsem co nejméně bodů. Přemýšlela jsem. Lukostřelba ne. Tak co mi ještě nejde...

Mezitím, co jsem přemýšlela, jsem šla směrem ke středu, protože jsem nevěděla, kam přesně jít, když můj zrak padl na stanoviště s oštěpy. No samozřejmě. Usmála jsem se a vydala se k nim. Viděla jsem, že pár tvůrců, kteří ještě nebyli až tak moc opilí zvedlo pohled k nám. Vzala jsem do ruky jeden z oštěpů. Ráno jsem si to zkoušela a zjistila, že jsem na tom podobně, jako s lukostřelbou. Zhluboka jsem se nadechla. Pak jsem se napřáhla a vypustila oštěp na svou cestu.

Jakmile oštěp proletěl asi metr od terče, na obličeji se mi objevilo falešné zděšení. Slyšela jsem, jak se tvůrci her začali smát.

Vzala jsem další oštěp. Moc vysoko. Další. Proletěl na pravo od terče a zabodl se do dřevěné podlahy výcvikového centra. Zašklebila jsem se.

Pak jsem šáhla po posledním oštěpu. Teď jsem se opravdu snažila. Mířila jsem o chvíli déle, než u předešlých pokusů. Pak jsem oštěp vymrštila dopředu. Chvíli letěl rovně, než ztratil kurz a klesl na zem.

Cítila jsem, jak se mi do očí nahrnuly slzy. Musela jsem hrát, že jsem slabá, tak jsem se přinutila brečet víc. Přes závoj slz, které už začaly pomalu klouzat po mých tvářích jsem pohlédla na hlavního tvůrce her, Petera Browna. Byl to docela mladý muž, ale s ledovým pohledem v očích. Ušklíbl se. "Můžete jít." Pokynul mi posměšně. Přála jsem si, abych nemusela předstírat. Mohla bych mu ukázat co umím. Mohla bych tu vrhat nože a ukázat mu, jak dobrá jsem. Přes hrdlo se mi prodral vzlyk. Otočila jsem se na patě a odběhla co nejrychleji pryč.

Ani jsem nevěděla, že jsem tak dobrá herečka. Doběhla jsem do výtahu a zmáčkla tlačítko 12. Pak se výtah rozjel nahoru a já si oddechla. Potom, co se ozvalo cinknutí jsem vyšla do našeho patra.

Vydala jsem se ke svému pokoji a přitom si otírala oči. Moc jsem nedávala pozor na cestu, takže k mé šikovnosti jsem do někoho samozřejmě narazila. Oba dva jsme spadli na zem a dotyčnému se něco rozsypalo po zemi. Vyjekla jsem a začala se hrabat na nohy. Pak jsem si všimla toho, do koho jsem narazila. Byl to ten avox. Když jsem do něj vrazila, upustil vázu a ta se teď rozbila na spoustu kousků.

"Omlouvám se!" Vyjekla jsem a začala mu pomáhat to posbírat. Zarazil mě a začal vrtět hlavou, abych přestala. "Ne. Vrazila jsem do tebe, nedávala jsem pozor, takže je to moje chyba." Odpověděla jsem mu rázně a dál zbírala kousky keramiky.

Avox byl blonďák, ale vlasy mu už trochu hnědly. Taky jsem si všimla zelených očí. Posbírali jsme střepy a on si je ode mě převzal a vyhodil je do koše. Pokusil se rychle odejít, ale já ho zadržela. "Počkej." On začal už zase vrtět hlavou, ale já byla nekompromisní. Rozhlédla jsem se, jestli tu někdo není, a pak jsem ho chytla za ruku a vtáhla ho k sobě do pokoje.

Mohlo to znít šíleně, ale potřebovala jsem s ním mluvit. Vykuleně na mě zíral. Zavřela jsem za námi dveře a vrhla se ke stoličce, ze které jsem vytáhla blok a propisku. Pak jsem mu obě dvě věci podala. Pochopil co chci.

"Jak se jmenuješ?" Vypálila jsem na něj první otázku. On si povzdechl, ale nakonec mi na papír napsal odpověď.

Thomas. A ty bys tohle neměla dělat. Jsi šílenější, než kdokoliv jiný, to se ti musí uznat. Věř mi, že bude pro oba lepší, když mě necháš jít.

Protočila jsem na něj očima. "Já vím. Proč-proč tu jsi?"

Moji rodiče. Matka na tom byla špatně, ona je totiž trochu postižená a měla záchvat. Potřebovali jsme léky, tak jsem je ukradl, ale chytili mě. Moji rodiče se Kapitolu nikdy nelíbili, takže ze mě udělali avoxe.

Zírala jsem na to s otevřenou pusou. "To mě mrzí. Kdo jsou tví rodiče?"

Annie a Finnick Odairovi. 

Hou hou hou... taky vás trefil šlak? Hahá... No jo no. Takže - omlouvám se za spoždění! Hm... jak jste mohli číst, hodně jste se toho dozvěděli o Markově povaze a minulosti. A přišel Scott! =D Jinak, kdo neví co je suchý humor: Já si myslím, že je to takovýto, když řeknete něco co mysíte jako vtip, ale přitom máte naprosto kamennou tvář. Moc lidí to nechápe. Ale ti kdo znají Halta (Hraničářův učeň) ví, co mám na mysli =D A přidala jsem obsazení. Colton Haynes jako Thomas Odair - hrál v Teen Wolf Jacksona Whitemora. Taky se tu nachází nějaký fan TW? Nahoře je video, které najdete pod názvem: KATNISS vs HERMIONE: Princess Rap Battle ( Molly C. Quinn & Whitney Avalon)
A mám otázku: Hermiona nebo Katniss? Já jsem za Katniss samozřejmě =D Ale je to těžké rozhodnutí. Jinak, když jsem to video viděla poprvé, smála jsem se jako idiot, až jsem sklouzla ze židle a rodiče na mě koukali jako na blázna. =D

Ginny Weasleyová