"Vstávat vstávat. Je snídaně Prim!" Probudil mě Cetkiin hlas. Zasténala jsem a zabořila hlavu do polštáře. Nesnášela jsem vstávání. Po nějaké chvíli mi Cetkie přestala bušit na dveře a odcupitala pryč.

Pak jsem se tedy přinutila vstát a oblékla se. Vzala jsem si černé tílko a džínové kraťasy, které mi sahaly pod kolena. Vlasy jsem si rozčesala a stáhla do prostého culíku. Pár pramínků mi spadalo do obličeje, ale nemohla jsem s tím nic dělat. A pak jsem se tedy vydala na tu snídani.

Jak jsem s potěšením zjistila, nebyla jsem poslední. Bohužel ani první. Cetkie i Haymitch seděli na svých místech, chyběla jen Mia. Dost mě překvapilo, že tu Haymitch vůbec byl.

Sedla jsem si na volné místo a zakousla se do toustu s máslem. Jídlo bylo naprosto skvělé, jak jsem předpokládala. Cetkie s Haymitchem se nezávazně bavili, popravdě o ničem, já tu jen seděla a jedla svojí snídani. Po chvíli, se však Haymitch otočil ke mně.

"Prim, chtěl bych s tebou probrat strategii." Překvapeně jsem se na něj podívala. "Neměla bych snad trénovat společně s Miou?" Haymitch prostě odpověděl. "Myslím, že bys to měla slyšet sama." Pokrčila jsem rameny a opřela se o opěradlo. "Tak jaká je teda moje strategie? Podle toho, co jsem viděla v televizi, jsem vypadala jako chudinka, co nic nedokáže."

Haymitch přikývl. "Ano. A to by mohla být naše výhoda. Mohla bys hrát, že jsi slabá. Že jsi ze všeho vystrašená. A že toho moc nedokážeš - Nech mě to doříct. Tahle přetvářka by ti mohla pomoct. Dělej ze sebe neschopnou. A počkej, až se o tebe v aréně nebudou zajímat. A až budeš mezi posledními, vyraž do útoku. Ukaž jim, že nejsi ta malá holka, za kterou tě měli. Věř mi, takováhle strategie už mnohokrát zafungovala a to dost účinně."

"Ale zapomínáš na jednu důležitou věc." namítla jsem, "Má matka je Katniss Everdeenová. Reprodroz. Jsem její dcera. Oni budou proti mně. Protože je jasné, že budu silný soupeř. A když se ukážu jako hrozné nemehlo? Haymitchi, nemyslím, že v mém případě to půjde." Podívala jsem se na Cetkie a žádala u ní podporu. Ona si jen povzdechla. Haymitch zavrtěl hlavou. "To si nemyslím. Samozřejmě, že si budou myslet, že jsi silný soupeř, ale pokud se úkažeš jako slabý článek, jako nemehlo jak si řekla, pokud při trénincích budeš tak nešikovná, že pomalu nepoznáš ani jahodu a borůvku od sebe... myslím, že sice budeš trochu pro smích, ale mohlo by ti to zachránit život. A co si o tobě asi ostatní pomyslí, když jsi se předtím sesypala?" Nad tímhle jsem se musela pozastavit. Měl pravdu. Moje dosavadní chování se už nedalo změnit. A mohla bych to využít jako zbraň. Podívala jsem se nejdřív na Haymitche, a pak na Cetkie - musela jsem uznat, že jí to docela slušelo, na sobě měla blonďatou paruku a zeleno-modrý kostýmek s černými růžemi -, a pak zpátky na Haymitche. "Tak Ok. Budu si hrát na slabotu. Ale ostatní věci chci probrat, až tady bude Mia. A vlastně... bude to vědět? Nebo si má myslet, že jsem taková opravdu?"
"Myslím, že to druhé. Radši bych jí to neříkal." Už jsem se nadechovala k tomu, abych se ho zeptala proč, když do jídelny vešla zívající Mia.

"Měla jsi tu být před deseti minutami." Zamlaskala nespokojeně Cetkie. Mia pokrčila rameny a sedla si na místo vedle mě.
Vzala si misku s čokoládovými křupkami a nalila si do nich mléko. "Tak dneska proberem strategii, ne?" Zeptala se po chvíli. Haymitch přikývl. "Ano. Ale chtěl bych vám říct jednu důležitou věc. Až dorazíte do Kapitolu, dostanete se do rukou vizážistů. Letošní ročník, je ve znaku řeckých bájí a pověstí. Každý kraj zosobňuje jednoho řeckého boha nebo bohyni. Ale ostatní vám řeknou vizážisti. Co se spojenců týče, myslím, že byste měli zkusit určitě 13. kraj. A myslím, že někteří z jiných krajů, by taky šli. Co myslíte vy dvě?"

Podívaly jsme se s Miou na sebe. "Napadly nás ti dva sourozenci z trojky," začala jsem, "pak ta malá holka z šestky, holka ze sedmičky a třináctý kraj." Mia vedle mě přikývla. Haymitch se zamyslel. "Ti dva ze trojky... no jsou mladí, ale nemyslím si, že by se s vámi mohli spojit. Přeci jen to je 3. kraj. Ta ze šestky by mohla. Pokud přežije masakr u Rohu Hojnosti. A holku ze sedmičky? Myslíš dceru Johanny? Nu ano. Byla by to dobrá spojenkyně. Samozřejmě pokud by s vámi chtěla být. A 13. kraj je snad samozřejmý. Ta dívka vypadala přátelsky. A ten kluk vypadal, že by mu nevadilo dostat do sebe trochu jídla."

"Jídlo dnes, jídlo zítra, jídlo navždycky." Zasmála jsem se. Haymitch se zakuckal a Mia nad tím jen protočila oči.

"A ještě je tu jedna věc." ozval se Haymitch, "Jak jsem už říkal, letošní ročník je v duchu řeckých bájí. To však neznamená jen to jak vás oblečou. Objevuje se tam i spoustu nestvůr. A v Kapitolu už vyvynuli spoustu mutantů. Mám dojem, že vytvořit nestvůry z bájí pro ně nebude zas taková zátěž. Každopádně, jsem si na 100% jistý, že v aréně, se určitě setkáte s nestvůrami. Prezidentka Snowová se rozhodla tyto hry uspořádat opravdu vražedné." Mia na chvíli přestala jíst a zděšeně na mě pohlédla. V jejích očí se zrcadlil stejný strach jak v mých. "A to znamená, že bude opravdu užitečné, pokud budete znát řeckou mýtologii." Dodal Haymitch. Zasmála jsem se, i když tady nebylo nic k smíchu. "Tak to máme s Miou štěstí. Jsme do řecké mýtologie blázni." Mia vedle mě přikývla. "V tomhle máme aspoň výhodu." Haymitch se usmál. "To je dobře. Věřte mi, že v aréně to bude krvavá řežba."

"Už jsme v Kapitolu." Ozvala se najednou Cetkie. Ihned jsme se s Miou nahrnuly k oknům. Kapitol vypadal... úchvatně. Ty domy... vypadaly jako cukrátka. Všechny barvy byly až šíleně nepřirozené a zářivé. Ale bylo vidět, že Kapitol je hodně honosný. Najednou se před oknem objevila černá stěna. Tunel - pochopila jsem. Odstoupila jsem od okna. Už nebylo co vidět. Mia si zase sedla na svoje místo. Chvíli bylo ticho. Ostatní se znovu vrátili k jídlu, ale já jsem pořád stála. Ani nevím proč.

Najednou jsme vyjeli ven. Přešla jsem k oknu a zadívala se na pohled, který se vyskytl přede mnou. Bylo tu strašně moc lidí. A všichni nás vítali a jásali, když uviděli náš vlak. Mávali. Raději jsem odstoupila pryč. Neměla jsem chuť se jim ukazovat. Přece už mě viděli, tak co? A navíc... ti lidé nám provolávali slávu, protože nás chtěli vidět umírat v aréně. A taky jsem si připomněla Haymitchův plán. Kdybych jim tady začala mávat, rozhodně bych nevypadala, jako vystrašená slabotinka. Radši jsem se vrátila na svoje místo. Pak jsme dojeli na nádraží.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Můj přípravný tým. Moje asi nejhorší noční můra. Popravdě, ti tři ani nebyli tak strašní. Ale trhání chloupků? No hrůza... Můj přípravný tým se skládal ze dvou holek a jednoho kluka. Byli docela mladí. Sylvia - Blondýnka, která měla ve vlasech tyrkysové proužky - vypadala na 24 let. Katie - Brunetka s roztomilým kukučem - vypadala tak na 28. A Mike - energetický mladík se zelenými vlasy, po stranách vyholenými a uprostřed nagelovanými nahoru (vážně nevím, jak se tomu říká, v takovýhle věcech jsem se prostě nevyznala) a tmavě hnědýma očima - byl z nich tří snad nejmladší. Vypadal tak na 19, možná jen 18. Ale možná, že jen podstoupil spoustu plastických operací. Vlastně, u těch třech se to moc poznat nedalo. Ale nevypadalo to, že by někdy nějakou operaci podstoupili. Mike měl ve rtu černý kroužek, myslím, že se tomu říká piercing. Katie, měla na jednom uchu místo jedné náušnice hned dvě a ta druhá byla nahoře na obroučce ucha. A Sylvia, měla na pravé ruce nádherné tetování v podobě růže, která byla probodnutá šípem.

Povahou byli docela milí. A do mé přípravy byli přímo nadšení. Byla jsem vážně velice šťastná, že mi nechali aspoň spodní prádlo. Vážně bych asi umřela hanbou, kdybych se před nimi musela vysvléct úplně celá a za druhé, vždyť tu byl Mike! Kdyby to byly tři holky, tak okay, ale...

Pravda, že u mě se nebylo moc na co dívat. Byla jsem vyhublá a... plochá. Ale stejně jsem se styděla. Uplně jsem cítila, jak mi hoří tváře. Podle mě, jsem neměla zas tak chlupaté nohy. Ale ti tři se shodli na tom, že mám prý nohy chlupatější, než opice. No to tedy děkuji.

"Musím uznat, že potom, co jsme z tebe udělali člověka, vypadáš docela hezky." Prohodila Sylvia, zatímco mi Katie rozčesávala vlasy a Mike mi upravoval nehty rukou. Silvia mi dělala líčení. Pousmála jsem se nad tím. Podívala jsem se na Mika a uvažovala o tom, jak to asi zvládá. Přeci jen to byl kluk. Ale vypadal s tím docela v poho.

Nejvíc mě, ale zajímaly ty jeho vlasy. Byly nabarvené na zeleno, to bylo jasné, ale spíš jsem přemýšlela, jaká je jeho normální barva. Mia byla od přírody plavovláska. Ale vždycky si barvila vlasy na růžovo. U Mika jsem samozřejmě netušila. Jeho obočí bylo hnědé, tak jsem odhadovala, že bude od přírody tmavovlasý.

Potom co mně ještě upravili líčení si Sylvia zatleskala. "Skvěle! Vapadáš úchvatně. Myslím, že teď už tě můžem přenechat Seltii." Kapitolský přízvuk byl v jejím hlase slyšet hodně dobře. No, ale byla to Kapitolanka, tak co? Ti tři byli docela upovídaní. Dozvěděla jsem se od nich, že každý kraj dostal jednoho řeckého boha - což už říkal i Haymitch - a že tím naším je Artemis bohyně lovu, měsíce a léčitelství.

Asi bych ti mohla vysvětlit proč zrovna Artemis. V našem kraji jsme měli obrovskou továrnu na léky a náš kraj se zaobíral léčitelstvím. Předtím se tu prý těžilo uhlí, ale teď se dvanáctka plně věnovala výrobě léků, učili se tu doktoři a ty jsme pak posílali do ostatních krajů.

Katie, Sylvia a Mike se na mě ještě naposledy usmáli a odešli pryč. V duchu jsem se pousmála. Spíš jsem, ale byla nervózní z toho, jaká Seltie bude. A jaké šaty mi vybere.

V pokoji jsem byla sama ještě pár minut, než se otevřely dveře a dovnitř vešla asi 30- letá žena s úplně bílými vlasy. Ty mě překvapily asi nejvíc. Byli úplně bílé, žadné odstíny šedé, prostě bílá. Musela si je nabarvit - teď už vážně, je tu vůbec někdo, kdo si vlasy nebarví? Ale docela jí to slušelo.

"Ahoj," přešla k místu kde jsem seděla a podala mi ruku, "jmenuju se Seltie a budu tvojí vizážistkou." Úsměv jsem opětovala. "Primrose." Barva jejích očí byla zelenohnědá. Přikývla. "To samozřejmě vím. Obleč se, půjdem se najíst a popovídat si."

Sklouzla jsem ze stolu, na kterém jsem předtím seděla a oblékla si tenké bílé šaty, co tu ležely. Pak jsem následovala Seltii do jiné místnosti. V této byla pohodlná křesílka, rozestavěná kolem dřevěného stolu. Seltie mi pokynula, abych se posadila a sama si sedla na jedno z křesel. Posadila jsem se na křeslo naproti ní a vyčkávavě na ní pohlédla.

"Tak, jak už asi víš, letošní ročník, je celý v duchu řeckých bájí a pověstí. Říká ti to něco?" začala otázkou. Přikývla jsem. "Matka mi je četla, když jsem byla menší. Jsou tam bohové a bohyně... a tak." Seltie přikývla. "Ano. A prezidentka Snowová se rozhodla, že každý kraj bude znázorňovat jednoho boha nebo bohyni, podle zaměření jeho kraje. 12. kraj vyrábí léky a zabývá se léčitelstvím. Váhali jsme mezi Apolónem a Artemis, ale ukázalo se, že Apolóna si zabral 5. kraj a proto, dostala dvanáctka Artemis. Artemis je bohyně lovu, léčitelství, ale také měsíce. A toho jsme se s Endrym - vizážistou Mii - rozhodli využít v náš prospěch. Kdyby tě to zajímalo, ostatní kraje dostaly tyto bohy: 1. kraj dostal Afroditu, 2. kraj má Ára, 3. kraj má Héfaista, 4. kraj má Poseidona, 5. kraj má Apolóna, 6. kraj má Hérma, 7. kraj má Hestii, 8. kraj má Athénu, 9. kraj má Gaiu, 10. kraj má Dionýsa, 11. kraj má Démeter, 12. kraj tedy Artemis a 13. kraj dostal Háda. Teď se ale zaměříme na tebe. Jsi dcera Katniss Everdeenové, to něco už znamená. Ale nemyslím si, že bychom to teď měli vyzdvihovat. Jak už jsem říkala, Artemis je také bohyně měsíce." Nadzvedla jsem obočí. "A to znamená, že budeš zářit." Odpověděla na mou nevyřčenou otázku s šibálským úsměvem.

Pak Seltie zmáčkla knoflík po straně stolku a na stole se objevilo jídlo. Zbytek toho co říkala jsem už nevnímala, protože jsem se nechala unést tím jídlem. Ale taky jsem měla proč. Bylo to výborné. Jehněčí kotleta na bylinkách s bramborami... no asi si dokážeš představit, že už jsem pak nic nevnímala.

Po jídle, po kterém jsem byla úplně nacpaná, jsme se přemístili do stejné místnosti, ve které jsem byla předtím. Můj přípravný tým tu nebyl, ale místo nich tu byla Seltie. Teď mi řekla, ať se posadím a začala mi upravovat vlasy. Katie mi je upravila už předtím, ale Seltie mi je teď dočesala do vysokého drdolu. Pak mi ještě trochu upravila make-up - který mi už předtím udělal můj přípravný tým - a pak mi řekla ať si stoupnu. Za chvíli přišla s velklým vakem, ve kterém pravděpodobně byli moje šaty.

"Zavři oči." Pobídla mě. Zavřela jsem je a za chvíli už jsem cítila, jak látka šatů zklouzává po mém těle. Seltie mi ještě pomohla do pohodlných sandálů a po chvíli úprav mi konečně dovolila oči otevřít.

To co jsem uviděla v zrcadle mě dočista omráčilo. Moje černé vlasy se teď třpytily a byly vyčesané do vysokého drdolu, což vypadalo vskutku úžasně. Na sobě jsem měla šedé šaty, ve kterých byly někdy odstíny modré, někdy zelené. Střih šatů, byl stejný jako ten co nosili staří řeci. Šaty tedy měly jedno ramínko a na druhé straně jsem rukáv neměla. Byly šedé ale třpytily se jako kdyby byly celé z měsíčního třpytu. Šaty mi dosahovaly pod kolena a odhalovaly sandále, které byly pevážně zelené. Vypadaly prostě, ale za to byly nesmírně pohodlné. Vypadala jsem... úchvatně. I kůže se mi leskla. Takhle nádherně jsem nevypadala snad nikdy v životě.

"Líbí?" Zeptala se mě Seltie. Pohlédla jsem na ní v zrcadle. "Je to úžasné. Já... děkuju." Vydechla jsem. Seltie se usmála. "To není všechno." Prohlásila. "Dvanáctka pojede až skoro na konci, až bude tma. A ty budeš zářit. Tenhle oblek v sobě má čidla, která s tmou rozsvítí šaty. Ne, že bys byla jak lampička." uchechtla se, "Ale budeš vidět."

Seltie si mě ještě jednou prohléda a pochvalně pokývala hlavou. "Vypadáš úchvatně. Pojď, už je čas. Musíme jít k vozům." Otočila se na patě a vydala se ke dveřím. Následovala jsem jí.

Prošly jsme pár chodbami a ocitly jsme se v hale, z které jsme měli odjíždět. Jak jsem zjistila, byla jsem mezi posledními, ale Mia s Haymitchem a jejím vizážistou Ernym tu ještě nebyli. Seltie mě dovedla k vozu 12. kraje.

Naše koně byli šediví a vskutku vypadali jako ušlechtilá zvířata. Opřela jsem se o vůz zatímco Seltie někam odběhla, takže jsem tu byla sama. Rozhlédla jsem se kolem.

Splátci z 1. kraje překvapivě vypadali docela dobře. Měli Afroditu, takže se dalo očekávat, že budou hezcí, ale problém byl spíš v ženské splátkyni. Musela jsem uznat, že se vizážisti opravdu překonali, když z ní dokázali udělat docela pohlednou dívku. Byla sice vyšší, ale vypadala dobře.

Ale nejvíc pozornosti nejspíš upoutával Elijah. Jak už jsem předtím říkala, byl opravdu hezký a teď když tu stál s kopím a se svým kostýmem, vypadal prostě úchvatně. A jak jsem si povšimla nebyla jsem jediná kdo na něj zíral. Pohledem jsem se přesunula k jiným splátcům. Všichni měli úžasné kostýmy a já se začínala bát, že můj kostým bude oproti kostýmům ostatních nic.

Ale nejvíc mě asi zaujal ten kluk ze třináctky. Hádes byl pro něj jako ušitý. Vizážisté ještě podtrhli jeho bledou pleť a zvýraznili mu oči, které byly úplně černé a kruhy pod jeho očima. Celý byl v černém. S jeho bledostí, a celým černým oblečením vypadal jako duch. A ten jeho kamenný výraz tomu jen napomáhal. Musela jsem uznat, že vypadal docela hezky. Ani jsem si neuvědomila, že na něj zíram tak dlouho, dokud jsem za sebou neuslyšela něčí hlas.

"Vypadá opravdu dobře, co?" Poplašeně jsem se otočila a uviděla druhou splátkyni z 13. kraje. Emily mám dojem. Měla stejný kostým jako Mark, ale ona v tom samozřejmě nevypadala tak dobře. Cítila jsem, jak mi zrudly tváře. "Ehm... jo tak nějak." Vybreptla jsem. Emily se jen zasmála a pobaveně zavrtěla hlavou. Pak ke mně přistoupila blíž a podala mi ruku. "Jsem Emily, kdyby tě to zajímalo." Přikývla jsem a její ruku přijala. "Prim." "Samozřejmě, že vím kdo si. Jsi dcera Katniss Everdeenové! Ta pro náš kraj udělala hodně. Víš napadlo mě, dvanáctka a třináctka měly vždycky úzký vztah, jako dva nejchudší kraje... nechceš utvořit spojenectví?"

Překvapilo mě, že je ke mně tak přátelská a nabídla mi to teď, a to jsme se pořádně neznaly. Ale byla jsem ráda, že se zeptala. "Jasně." přikývla jsem, "S Miou - to je druhá splátkyně z dvanáctky - už jsme se dohodly, že s vámi zkusíme utvořit spojenectví." Emily se usmála. "Super. Alespoň v aréně nebudu jen s Markem - tedy pokud se mnou bude vůbec chtít utvořit spojenectví. Známe se sice už od té doby co jsme byli děti... ale u něj člověk nikdy neví." Byla jsem z toho zmatená, ale dřív, než jsem se stačila zeptat už Emily mluvila o něčem jiném.

"Ty tvoje šaty jsou skvělé. Nemýlím se, že váš kraj dostal Artemis?" "Jo. A vy máte Háda. I tvůj kostým je hezký." Dodala jsem. Emily nad tím mávla rukou. "To je fuk. Už asi půjdu. Předpokládám, že se uvidíme zítra na tréninku. Popravdě řečeno, nejsi namyšlená jak jsem předpokládala."Ještě mi věnovala jeden úsměv a vydala se ke svému vozu. Zatřepala jsem hlavou, abych si pročistila hlavu. Emily byla hodně přátelská.

Po chvilce dorazili Mia s Erniem. Ernie vypadal docela mile. Byl to zrzek s milou tváří. Haymitch nikde. Ale Mia... páni. Vypadala skvěle. Měly jsme stejné kostými až na to, že Miiny šaty byly jen třpytivě šedé, zatímco moje v sobě měly i odstíny modré a zelené. Ale u Mii to bylo nejspíš kvůli jejím růžovým vlasům. Nadšeně ke mně přiběhla. "Vypadáš skvěle!" Vyhrkla. "Ty taky." přikývla jsem a prohlížela si ji. Potom jsem jí řekla o tom, že mi Emily nabídla spojenectví. Mia s tím souhlasila, řekla, že jsme se jich stejně chtěly zeptat. Pak konečně přišel Haymitch a odtáhl si mě stranou. "Nezapomeň. Od chvíle co vyjedeš z tý brány už musíš hrát. Musíš jim ukázat, že jsi nejistá. Chápeš mě?" Mluvil opravdu vážně. "Jsem si toho vědoma, Haymitchi." přikývla jsem, "Prostě se budu chovat, jako bych nebyla ve své kůži. Nebudu jim mávat, možná spíš budu radši jen držet Miu za ruku a budu se tvářit vystrašeně a nejistě. Co ty na to?" Přikývl. "Dobře." Vrátili jsme se k ostatním.

Za chvíli se otevřela brána a 1. kraj vyjel. Stouply jsme si s Miou do vozu a čekaly.

3. kraj dostal Héfaista a splátci vypadali jako roboti.

4. kraj - ti vypadali opravdu dobře. Poseidon bůh moře. Vypadali jako mořské bytosti.

5. kraj - byli zlatí a jako by zářili. Apolón byl bůh slunce, takže bylo jasné, že budou zářit.

6. kraj - Chloey vypadala rozkošně. Vypadali jako pošťáci - měli Hérma - ale jí to neskutečně slušelo.

7. kraj, 8. kraj, 9. kraj - ti měli kůži natřenou na zeleno, a vypadali jako by opravdu byli celí ze země -, 10. kraj.

Pomalu jsme se přibližovaly k bráně. Po chvíli odjel vůz 11. kraje a my přišly na řadu. Soustředila jsem se, abych vypadala nervózně. Bezradně jsem se dívala kolem. Bylo tu spoustu diváků. Všichni s těmi divnými kostýmy a účesy.

Pohlédla jsem na Miu, která jim začala mávat. Seltie měla pravdu. Stmívalo se a my doslova zářily. Divácí z nás šíleli. Chytla jsem jí za ruku. Překvapeně na mě pohlédla, ale pak mi ji stiskla a dál mávala ostatním. Jak jsem si uvědomila, sama jsem byla nervózní a vyplašená. Takže to bylo docela lehké. Publikum si našich svítících šatů hned všimlo a bylo nadšené. Ale stejně tak u kostýmů ostatních. Ale měla jsem pocit, že se nejvíc zajímali o dvanáctku.

Po cestě jsem si všimla obrazovek, které nás živě vysílaly. Vypadaly jsme... úchvatně. A spokojeně jsem zjistila, že jsem vypadala poplašeně a jako bych nejradši co nejrychleji zmizela. Ale mou pozornost taky upoutal 13. kraj. Mark teď vypadal opravdu děsivě. Skoro jako by byl mrtvý. Což vypadalo sakra dobře.

Po asi dvaceti minutách jsme se konečně dostaly na náměstí k Výcvikovému centru. Jak jsem si všimla na jedné obrazovce, reportéři se snažili ještě naposledy zachytit všechny kraje. U všech zůstali tak dvě sekundy, ale jak jsem si všimla, u našeho vozu zůstali o něco déle. Kdybych tak věděla, že to samé se tehdy stalo i mámě. A za chvíli se za námi zavřela vrata Výcvikového centra.

Další kapitola na světě! Tak, co si o tom myslíte? Vím, že tahle kapitola byla tak o ničem, kromě té jízdy na vozech, ale... snad to nevadí. =D. Přiznávám se, že jsem blázen do řecké mýtologie takže... jsem to sem trochu šoupla =D. Ale teď k té písničce nahoře. Jmenuje se to Anything but ordinary od Avril Lavigne. Popravdě, ani nevím proč jsem to sem dala. Nemá to s touto kapitolou společného vlastně vůbec nic, ale nemohla jsem najít dobrý obrázek a napadlo mě, že bych sem prostě mohla přidávat moje oblíbené písničky, když zrovna nebudu vědět co přidat. A napadlo mě, že pokud byste chtěli, mohla bych sem přidávat písničky na vaše přání. Takže pokud by někdo chtěl, stačí napsat do komentářů. Omlouvám se za chyby a doufám, že se líbí. =D

Ginny Weasleyová