Neměl jsem moc nadějí na to, že by mohla Rose ještě žít. Ale zkusit jsem to musel. A navíc, jediný přeživší z Profíků, byl Elijah. Netajil jsem se tím, že bych ho s radostí rozsekal a poslal do Pekla. Tedy, pokud nějaké Peklo vůbec bylo.

Jak jsem nad tím přemýšlel, musel jsem přiznat, že pak bych pravděpodobně do Pekla šel i já. Bylo normální někoho chtít zabít? Asi ne. Vím, že předtím, než mě vůbec vylosovali, jsem na zabití člověka ani nepomyslel. A představa, že bych někoho opravdu zabil... hnusilo se mi to.

Ale teď? Teď po skoro dvou týdnech v aréně, bych klidně někoho zabil.

Musel jsem se usmát nad tou ironií situace. Kapitol vzal nevinné děti a změnil je ve vraždící monstra. Nepřekvapilo by mě, kdyby pak vzali vítězce ze všech her a udělali z nich armádu. Bylo by jim to podobné.

Stejně mě překvapilo, jak snadné bylo někoho tak změnit. Jak bylo možné, tak rychle udělat z někoho, komu se představa vraždy hnusila a bál se něčeho takového, někoho, kdo by s radostí zabil? Co se se mnou stalo?

Předpokládal jsem, že za to mohla ta skrytá zvířecí touha přežít. Každý to v sobě měl. Když jste byli v nebezpečí, dělali jste, co jste mohli, abyste přežili. A pokud záchrana sám sebe znamenala smrt druhého, nebylo to tak špatné. Stejně se mi to nelíbilo.

Snažil jsem se utěšit tím, že jsem přeci nikoho ještě nezabil, a že člověk, kterého jsem chtěl zabít, byl zrůda, který zabil spoustu jiných lidí, jeho ego už bylo tak vysoko, že se nedalo najít, a buďto Rose zabil, nebo ji držel v zajetí.

Zaskřípal jsem naštvaně zuby a překročil další keř. Nevěděl jsem, co by bylo horší. Kdyby Rose byla už dávno mrtvá nebo kdyby ji ten parchant držel v zajetí, a kdo ví, co by s ní dělal.

Kdyby byla mrtvá, asi by to bylo lepší. Přeci jen, aspoň by v tomhle podělaným světě nemusela dál žít.

Větvičky mi praskaly pod nohama, když jsem mířil na mýtinku, kde mě a Primrose napadli.

Přemýšlel jsem, jestli tenhle svět byl někdy dobrý. Vzpomněl jsem si na dobu, když ještě brácha žil. Bylo to fajn. Měl jsem tátu, který mě měl rád, stejně jako skvělého staršího bratra. Lidé v 13. kraji nebyli nejbohatší, to je pravda. Ale byli to milí lidé a rozhodně to byla dobrá komunita. Pak přišel ten hrozný incident a brácha... Mám pocit, že právě tehdy jsem tátu ztratil. Alkohol a smutek ho změnil a mého otce nahradilo alkoholem páchnoucí, agresivní monstrum.

Zatnul jsem zuby. Nesměl jsem takhle myslet. Potopit se do vzpomínek nikdy nebylo nejlepší. Hlavně ne, když jsem se musel soustředit. Dávno jsem se už smířil s tím, že nemám rodinu. Neměl bych to teď znovu rozebírat. Žít v minulosti nebylo dobré pro nikoho. Musel jsem žít přítomností.

A zrovna teď, mě sledovaly stovky lidí. A jeden z nich byl i ten člověk, s kterým jsem přes pár let žil (pokud se tomu dalo říct žití). A já si moc dobře pamatoval, co mi řekl na rozloučenou. Prohlásil, že byl šťastný, že mě vybrali. Prý, že mě stejně zabijí, a kdyby se tak nestalo, prý, že se o mě už nikdy stejně nebude muset starat.

Ta druhá možnost, byla ta jediná, která se mi líbila. Nejen, že bych mu ukázal, že nejsem padavka, ale odstěhoval bych se pěkně daleko se všemi vyhranými penězi a konečně bych bráchovi a mámě uspořádal pořádný pohřeb.

Ale celkově byl Panem dobrý. Tedy, dokud se k vládě nedostala Snowová. Stisknul jsem rukojeť mačety pevněji. Netušil jsem, jak mohli někoho, jako je Snowová, nechat vládnout. Její děd byl přeci Coriolanus Snow! Pro Panem! Prezident Snow byl zrůda. Za jeho vlády se nežilo dobře nikomu, pokud jste nebyli alespoň ze 4. kraje.

A teď ta mrcha měla představu, že by bylo dobré, přivést zpátky Hladové hry. Něco, o čem jsme se učili jen v učebnicích Dějepisu. Hladové hry pro všechny vždy znázorňovaly temnou stranu naší minulosti. Přeci, před 30 lety Katniss Everdeenová zastřelila prezidenta Snowa. *

Zvolili nové vládce a Hladové hry se nikdy neměly opakovat. Tak proč je přivedla zpět? Chtěla snad tímhle zvrženým způsobem pomstít svého děda? Nebo se snad nudila? No jakkoliv to bylo, stejně jsem měl pocit, že by neměli na post prezidenta/prezidentky přijímat nikoho z jejich rodiny.

Ale zpět k tomu, co jsem se chystal teď udělat. Plánoval jsem se vrátit na místo mého posledního setkání s Profíky a vystopovat je zpět a najít tak Primrose a Elijaha. Měl jsem v plánu toho namyšleného arogantního idiota zabít. Byl jsem na něj tak naštvaný. Nebylo to tak, že by si to nezasloužil. Elijah byl vrah. Spoustu ostatních splátců, bylo zabito ním. A pak tu byla Rose. Pokud byla naživu, měl jsem v plánu ji samozřejmě zachránit, vzít zásoby od Elijaha a utéct. Pokud by byla mrtvá... pak bych měl jen další důvod proč ho zabít.

Mýtinka vypadala úplně stejně, jako předtím. Předtím jsem tu moc nehledal. Teď jsem se pořádně díval na zem a snažil se najít, nějaké stopy. Po asi půlhodině hledání se mi podařilo najít kousek zelené látky - ze splátcovského trička - na větvičce. Koukal jsem se dál v tomto směru, než jsem našel na sešlapanou trávu a listí a kousek dál blátivou stopu. Dobrá. Mám stopu. A teď najít Rose.

Vydal jsem se lesem dál po stopách. Nebylo jich moc, ale udržoval jsem stejný směr a pořádně se díval a povedlo se mi najít jich víc, což mě ujišťovalo, že tu určitě prošli.

Počasí dnes bylo celkem hezké. Teplo, ale ne vedro. Blankytně modrá obloha. Světlo prosvětlovalo mezi stromy jako zlaté sloupy, ve kterých vířil prach. U nás v 13. kraji, jsme dobré počasí a s takhle modrým nebem nikdy neměli. Nebe bylo zšedivělé ze všech těch chemikálií, které unikaly z dolů. Srážky a zima nebyly nic neobvyklého. Od vstupu do arény jsem měl pocit, jako bych byl v peci, s tím jak bylo vedro.

Stromy se začaly rozestupovat, až jsem dost jasně uviděl velkou mýtinu. Překvapivě Profíci neměli tábor u Rohu hojnosti. Potom, co ohlásili znovuzavedení Hladových her, podíval jsem se na záznamy z minulých her. Samozřejmě jsem netušil, že mě vyberou, ale chtěl jsem zjistit, jaká by mohla být strategie různých splátců.

Profíci - tak se označovali splátci z 1. 2. a 4. kraje. Označovali je tak, protože na Hladové hry trénovali už od mala. Netušil jsem, jestli by se jim i teď mělo říkat Profíci, když o hrách ani netušili... ale neukázali odlišené chování od Profíků z minulosti, takže si myslím, že bylo jedno, že se jim tak říkalo. Ale celkově, Profíci se vždycky drželi při sobě. Jako splátci sklidili od diváků největší obdiv. Nejen, protože z jejich krajů bylo nejvíce vítězů, ale také proto, že to byly nejbohatší kraje a měli nejlepší stylisty. Hned na začátku her, povraždili většinu splátců u Rohu hojnosti, zabrali všechny zásoby a pak postupně vyvraždili ostatní splátce. Nakonec jeden zavraždil ostatní Profíky a ten pak vyhrál, dostal spoustu peněz a odstěhoval se do svého už tak dost bohatého kraje, kde pak za své peníze žil bez toho, aby musel dál pracovat a vychoval své děti k tomu, aby zase vyhráli Hladové hry. Někdy jsem si říkal, že bylo lepší být z třináctky.

Ale někdejší Profíci se jak se zdálo, nedrželi obvyklostí. Zásoby tu sice byly, ale Roh nikde.

Ukryl jsem se za jedním křovím a rozhlédl se po táboru. Zásoby ležely ve velkém kruhu kolem ohniště. Bylo toho opravdu hodně. Zamračil jsem se. Hajzl.

Na protější straně kruhu byly do země zatlučeny dvě tyče. K jedné byla přivázána Primrose. Nešlo mi zadržet zuřivé zavrčení. Po obličeji a každém volném kousku kůže, který jsem viděl, se malovaly modřiny. Její bunda byla někde v neznámu, zatímco zelené tričko a černé kalhoty roztrhané a prosáklé na některých místech krví. Vypadala v bezvědomí.

Na jednu stranu jsem byl rád, že byla naživu, na druhou mi to dělalo starosti. První starostí samozřejmě bylo to, jak vypadala. Až uvidím toho zmetka, zabiju ho. A legálně.

Dobrá, Rose je tady. Ale kde byl Elijah? Rozhlédl jsem se kolem ještě jednou. Nikde. Zamračil jsem se v myšlenkách. Kdybych tam teď vběhl, mohl bych jí rychle odvázat, vzít a prchnout zase do bezpečí. Ale taky to mohla být past. Elijah tam klidně mohl být někde schovaný. Nebo jsem si ho jen nevšiml. Nebo na mě právě čekal. Ne. Lepší by bylo počkat do večera, když bude tma, proplížit se k Rose, potichu jí vzít a vypařit se dřív, než by si toho Elijah všiml. A ještě bych ho mohl propíchnout ve spánku...

Znovu jsem se rozhlédl kolem. Nikde jsem ho neviděl, a to jsem měl zrak přizpůsobený tmám v dolech, takže jsem viděl lépe, než ostatní. Už jsem se chystal to risknout a vběhnout tam, když na druhé straně mýtiny zašustělo křoví a vyšel z něho splátce z 2. kraje. Víc jsem se přikrčil a pozoroval, co se bude dít.

Elijah přešel k Primrose, znechuceně se na ní ušklíbl a kopl do ní. "Prober se." Bezděčně jsem se sebou škubl. Rose sebou trhla, vzbudila se a unaveně na něj zamrkala. Elijah se ušklíbl. Pak pozvedl levou ruku, ve které jsem si až teď všiml, že držel balík trojúhelníkového tvaru a zamával jí s ním před obličejem.

"Podívej se na to. Můj otec mi něco poslal. No není to skvělé?" Odmlčel se nad nenávistným pohledem, kterým mu Primrose posílala, a pak se zvolna jízlivě usmál. "Á počkat, pro tebe asi moc ne. Tobě totiž nikdo nic neposílá." Rozesmál se a odešel kousek dál, klekl si a začal to, co jsem teď pochopil, že byl sponzorský dar, rozbalovat.

Rozbalil balík a chvíli překvapeně koukal, než se mu tvář rozjasnila pobavením. Zahodil hlavu vzad a začal se na plné obrátky smát. Musel jsem se sám sebe ptát, jestli nemá o kolečko navíc. Podle Primrosina pohledu to vypadalo, že má stejný názor. Elijah se zvedl na nohy a zvedl rozbalenou věc a mně se konečně dostalo pohledu na... luk a šípy? Naklonil jsem hlavu na stranu. Elijah tu má úplně všechno a jeho otec mu pošle luk a šípy? Hm... možná, že Elijah tu není jediný padlý na hlavu.

Elijahovi to ale přišlo vtipné, protože se stále usmíval a řekl větu, která mi úplně zamotala hlavu. "No není to ironické? Syn Hurikána Hawthorna dostane luk na to, aby zabil dceru Katniss Everdeenové."

Párkrát jsem zamrkal. Počkat... to jméno mi bylo povědomé... no ano! Hurikán Hawthorne přeci pracoval jako vojenský generál v 2. kraji. Předtím byl celkem významná osoba. Vydával se za bratrance Katniss Everdeenové, i když pak vyšlo najevo, že se o ní Hurikán ucházel stejně jako Peeta, ale kvůli hrám se museli tvářit, že jsou jen dobří přátelé a příbuzní. Taky bojoval za 13. kraj a společně s Katniss a pár dalšími lidmi tvořil tým, který se nakonec dostal až do Kapitolu.

Ironie byla v tom, že Katniss a Hurikán mohli být spolu, pokud by nebylo toho, že si Katniss vybrala Peetu. V duchu jsem se zašklebil. Nedokázal jsem si představit Primrose a Elijaha jako sourozence.

Rose byla z té informace stejně překvapená jako já. Elijah nahodil na oko uražený pohled. "Neříkej mi, že ti o mém otci tvá matka nikdy neřekla. Oh, nebo počkej. Mám pocit, že asi nevyhlašuje, komu lezla do kalhot." Znovu se jízlivě rozesmál.

"Proč mě už rovnou nezabiješ?!" Vyštěkla na něj zprudka Primrose. Elijah se ušklíbl. "To by se ti tak líbilo. Mám ti to znovu zopakovat? Vypařilo se ti to už snad z tý tvý blbý hlavy od včerejška? Tvůj kluk tě určitě přijde hledat. Kdybych tě teď zabil, viděl by to večer na obloze. A přestal by hledat. Teď si bude myslet, že ještě má šanci, tě z toho nějak dostat. Až na to, že stejně nestojí za nic a zabiju ho dřív, než se sem vůbec přiblíží. A pak i tebe. Vidíš? Nebudu ho muset hledat a zemře. Dvě mouchy jednou ranou."

Otočil se a odkráčel na druhou stranu tábora. Už jí nevěnoval pozornost.

Takže to byla past. Skvěle. No, až na to, že už jsem tu čtvrt hodiny dřepěl a on si mě ještě nevšiml. Musel jsem vymyslet nějaký plán. Tiše jako myš jsem se oddálil od křoví a odplížil se pár metrů dál. Sedl jsem si a opřel se o kmen stromu.

V noci by bylo nejlogičtější tam jít. Ale Elijaha by to taky mohlo napadnout. I když mu jeho ego zatemňovalo úsudek, nebylo by dobré ho podceňovat. Ale v noci bych měl výhodu tmy a Elijah taky někdy musí jít spát, no ne? Mohl bych technicky čekat tak dlouho, dokud by neodešel z tábora pryč, ale to by se vůbec nemuselo v blízké době stát. Nebo bych tam prostě mohl teď vtrhnout. Ne, to byl pitomý nápad.

Dobrá. Počkám do noci, až bude jeho pozornost dostatečně snížena. A pak tam vtrhnu, zachráním Rose a rozcupuju toho hajzla na kusy.

Zavrtěl jsem hlavou nad těmi myšlenkami. Nepoznával jsem se. Co asi museli lidé, co mě znali na tohle říkat? Vlastně, co si asi o celé téhle situaci mysleli Kapitolané? Asi už sázeli. Přemýšlel jsem, kolik lidí asi fandilo mně. Pravděpodobně celkem málo. Stejně mi to bylo jedno. Tupí Kapitolané, to bylo teď to poslední, nad čím jsem přemýšlel.

Pohlédl jsem znovu do tábora. Primrose bezděčně zírala do země. Elijah se ale překvapivě natáhl do houpací sítě. Tiše jsem vstal a přiblížil se k předchozímu stanovišti. On šel spát? Proč by... Možná, že čekal, že přijdu v noci a proto se teď šel vyspat. Idiot. Jeho plán celkově měl tuhle jednu velkou díru. Někdy taky musel spát, a já mohl téhle situace využít. Neměl nikoho, kdo by hlídal, zatímco on spal. Povzdechl jsem si. Lehké.

Rozhodl jsem se počkat nějakou dobu, dokud nebude hluboce spát. Zatím jsem přemýšlel, jak bych na to měl jít. Mohl bych použít prak, co jsem měl a prostě ho omráčit. Avšak já s prakem začal zacházet až tady v aréně a moje schopnosti s tím rozhodně nebyly nejlepší. No... takže zbývalo se tam vplížit a s velkým štěstím ho zapíchnout ve spánku. Až na to, že by se mohl probrat a zabít mě první. Sakra.

Věděl jsem, že bych mohl prostě jen vzít Primrose a utéct. Až na to, že tohle byla jedinečná šance. Hry skončí jedině, až bude jen jeden přeživší. A pokud bych teď nechal Elijaha naživu... jen by se zvýšila šance toho, že nás všechny pobije. Spoléhat na to, že bychom ho už nikdy nepotkali bylo stupidní. Tvůrci chtěli vidět řežbu. Stejně by nás potom k sobě nahnali.

Ale teď, co udělat, aby se Rose nezděsila, až k ní přijdu? Mohla by sebou trhnout nebo udělat nějaký zvuk a pak by to nedopadlo dobře. Chvíli jsem přemýšlel, co udělat, než jsem ucítil nepříjemné tlačení ve stehnu. Pohlédl jsem dolů a překvapilo mě zjištění, že to pocházelo z něčeho, co třímalo v mé kapse. Vsunul jsem ruku do kapsy a vytáhl to malé zrcátko, co nám poslali sponzoři. Pousmál jsem se, když mi došlo přesně co, bych měl udělat.

Posunul jsem se blíž k mýtině a podle slunce nastavil zrcátko tak, aby se od něj paprsky odrážely a mířily přímo na Primrose. Chvíli trvalo, než si mého blikání vůbec všimla, ale když si konečně uvědomila, že se už asi půl hodiny snažím upoutat její pozornost, šok přejel po její tváři. Otevřela ústa, jako by chtěla něco říct, ale já ji rychle přerušil tím, že jsem si dal prst před ústa a pokývl hlavou ke spícímu Elijahovi. Pusu zase zaklapla. Ukázal jsem jí jeden vztyčený prst v posunku, aby počkala.

Nejtišeji co jsem dovedl, jsem obešel křoví a proplížil se k Rose, nespouštějíc oči ze spícího Profíka. Elijah se pohnul ve spánku a já zůstal stát na místě, jako přimražený. Po chvíli, co se nic nedělo, jsem si oddechl a došel až k Rose. Rose na mě hleděla s úžasem. Dřepl jsem si za ní a rychle zručnými prsty rozvázal provazy.

"Co nejtišeji přejdi do lesa v místě, odkud jsem přišel. Snaž se dojít, co nejdál můžeš. Já tě dohoním, až to tu vyřídím." Poručil jsem ji šeptem. Pohlédla na mě. Vypadala, že chtěla argumentovat, ale já ji přerušil. "Jdi." Semknula rty a přikývla. Pomalu se zvedla. V jejím obličeji se zračila bolest. Chytil jsem ji za ruku, abych ji trochu pomohl. Věnovala mi vděčný úsměv a odbelhala do lesa. Když zmizela mezi stromy, pohlédl jsem na spícího Profíka.

Pevně jsem sevřel mačetu v rukou a přešel k síti. Elijah spal, poklidný pohled na jeho tváři. Opravdu jsem ho chtěl zabít? Předtím, než jsem zachránil Primrose, to znělo jako samozřejmost. Teď, když jsem nad ním stál a sledoval, jak spokojeně spí... Nebylo to tak jisté.

Zabil spousty lidí. Většina splátců v téhle aréně je mrtvá, kvůli němu a jeho partě. Pokusil se zabít tebe a Rose tu přes dva dny držel v zajetí a podle toho jak vypadá, to vypadá, že ji tu snad mučil. Když zaváháš, zabije tě. Když ho necháš být, nejen že nakonec zabije tebe, ale i spoustu dalších.

Zatnul jsem čelist. Elijah si to zasloužil. Pozvedl jsem mačetu nad hlavu. Zasloužil si to. Není to chladnokrevná vražda. Zaslouží si to, zaslouží si to, zaslouží si to.

Spustil jsem mačetu dolů, hrot míříc přímo na jeho srdce. Těsně předtím, než mu mačeta probodla hrudník, otevřel oči.

Krev mi vytřískla do obličeje.

Arénou zazněl výbuch z děla. Byl mrtvý skoro okamžitě. Pustil jsem rukojeť a odvrávoral dozadu.

Já zabil člověka. Já někoho zabil. Bože...

Ruce se mi třásly. V šoku jsem zíral na scénu přede mnou. Snažil jsem se přesvědčit se, že si to stejně zasloužil, že jsem se neměl vinit. Ale nemohl jsem tomu sám uvěřit. Ano, Elijah byl namyšlený kokot. Ale i přes to si přece nezasloužil... Nikdo z nás si to nezasloužil.

Zatnul jsem čelist. Nesměl jsem se tím zabývat. Jinak se sesypu. Probral jsem hromadu zásob, kterou tu měl. Vzal jsem zásoby vody, lékárničku, oblečení, jídlo a podíval se na zbraně. Našel jsem Primrosinu sadu nožů a celkem dobrou mačetu. Nehodlal jsem se té v Elijahovi vůbec dotknout. Nacpal jsem tyhle věci do baťohu, který jsem tu našel a vydal se za Rose.

Události poslední hodiny mi probíhaly před očima. Takže Elijah byl syn Hurikána Hawthorna? Zajímavé. Co si o tom asi myslela Rose?

Já sám jsem byl celkem překvapený. Přeci jen, aby se dcera Katniss Everdeenové a syn Hurikána Hawthorna pokusili navzájem zabít, to se nevidí běžně.

Jak na to asi musela reagovat sama Katniss? Osobně jsem ji znal, stejně tak jako Peetu Mellarka. Ironicky je přiřadili jako mentory 13. kraje. Byli to milí lidé. A rozhodně zkroušení. Nedokázal jsem si představit, jaké by to bylo sledovat své vlastní dítě vstoupit do her.

Primrose jsem našel opírat se o strom kus cesty od mýtiny. Vypadala, že se jí ulevilo, když mě uviděla. Beze slova ke mně dobelhala, objala mě a rozbrečela se. Upustil jsem batoh na zem a obtočil ruce kolem ní.

Už nás zbývalo jen 4.

* - Mark netuší, že Katniss zabila Coinovou a Snowa zadupal dav/udusil se krví, protože se v učebnicích učili jednoduchou verzi.

Nová kapitola je na světě. Měli jsme tu trochu akce. =) Jste rádi, že je Elijah mrtvý? Odhalila jsem tu celkem dost informací, doufám, že se vám líbí. Omlouvám se za chyby.

Iren