,,Zabít!"
Rána otřásla místností a chlapec se svalil k zemi. Další, podobného věku, jej vyděšeně pozorovali. Na pohyb se neodvážili. Nechtěli skončit stejně. Přitom on netoužil po ničem jiném než po vlastním životě. Po svobodě a budoucnosti. Po lásce a po rodině. Kolik mu mohlo být? 15? 16? Víc určitě ne. Pokusem o útěk uhasil všechnu naději. Nikdo tělo neodklízel. Nechali ho výstražně na místě.

Ti všichni tu stáli v řadě vedle sebe. Původně dočasná vojna, která byla povinná pro všechny chlapce kolem 15. či 16., případně 17. roku, vždy na 13 měsíců, se proměnila v něco, čeho se každý obával. Z pouhého výcviku, jímž procházel kterýkoliv jiný občan onoho pohlaví, se měla brzy stát největší noční můra. Válka začala. A na tyto padl nešťastný los. Špatně se narodili.

V ten den se děla jejich prohlídka. Hlavně fyzická kontrola a následné přiřazení role na jejím základě.

Muž, jenž dal onen rozkaz, nyní přešel k dalšímu mladíkovi. Na jeho levoboku nyní zela mezera po mrtvém nešťastlivci. Tvář bez výrazu, skoro až bledá kůže, mrtvě však nevypadal. Jakmile si stoupnul proti němu, pronikavý pohled se do něj zabodával jako dýka.

Prohlížel si jeho tělo. Statné a vytrénované. Štíhlý, poměrně vysoký, širší hruď, silné ruce i nohy.

,,Jak se jmenuješ?" zeptal se, jako se ptal každého zdravého a silného.

Nic. Modré oči se do něj vpíjely tak, až jemu samotnému naskakovala husí kůže.

,,Jak se jmenuješ?" Zopakoval tedy otázku a výhružně zvýšil hlas.
,,K čemu je vám mé jméno?"
Povolaní namiřovali zbraně, on je však mávnutím ruky uklidnil. Každý chlapec měl číslo, najde si ho v seznamech, včetně věku. Už rok jej tady ale vídal, vojna mu měla jistě končit. Smůla.

Přistoupil blíž, chlapec se nepohnul.
,,Zabil jsi už někoho?" zašeptal mu do ucha. V místnosti bylo mrtvolné ticho, strach hustý, až se špatně dýchalo. Mnozí se urputně přemáhali aby neomdleli. Jak ze vzduchu, tak z vlastního přìšerného vyděšení. Hrůza v očích podobná jakou měl dobytek na jatkách. Osud taktéž. Některým se viditelně třásly končetiny, sotva stáli na nohou.

,,Možná."

×××

Dětství postav mám, co se písniček týče, buď žádné, nebo je zakomponované v jiných písničkách postav xd
Ale tak, tu je něco málo xd

Midnight

- pozdější období jejího dětství (spíš puberta)

( ͡° ͜ʖ ͡°)
Tuhle songu od nich zatím nejvíc krašuju, miluju xd

×××

Folarg
- Hopeless (idk)

Je to spíš, když zpětně slitej vzpomíná na jednu událost v jeho dětství xd

Ok, podcenila jsem jejich hudbu, mají ji fakt nádhernou, a ta sola jsou taky mega najs xd

×××

Ashirovo pozdější dětství až puberta

( ͡° ͜ʖ ͡°)
V určitém smyslu se krásně hodí k nadcházející jednodílovce

...

Tahle taky xd

- To je vše, nic víc nemám, jsem chudý občan xd

×××

Další songa k Skaduw

- Boulevard of Broken dreams (Green day)

Úplně Skaduw 👌

Skaduw (a Midnight)

- Natural (Imagine Dragons)
- v trochu jiném smyslu, než autor asi zamýšlel

×××

Kampi

- One step closer (Linkin Park)

×××

Desperret
- In my blood (The Score)

×××

Ashir
- Animal I have become (Three days grace)

...

- King Nothing (Metallica)

- tady se mi příšerně líbí ten text. Ale jakože fakt ho totálně žeru xd

×××
Songa pro Denouše:

- The Unforgiven (Metallica)

A dokonce druhá songa pro Denyho xd

- The Red (Chevelle)

Krašuju, musím najít víc song od týhle skupiny xd