Zdravím :)
Již včera jsem slibovala bonus, který se bude nacházet pod těmito vysvětlivkami. Bonus má dvě části - 1. často jsem popisovala stvoření, jejich obrázky tedy přidám společně s číslem povídky a úryvkem. 2. chtěla bych se svěřit s alespoň deseti informacemi o téhle sbírce povídek :)
Takže si užijte čtení!

28.

Dívka seděla uprostřed zalesněného údolí na kameni. Oblečena byla v bílých šatech, které byly jako stvořené pro jakoukoli činnost venku. Po pravici měla menší rybníček, nad kterým se v jeho vodě shlížely stromy. Její dlouhé, havraní kadeře jí padaly do čela a do půli pasu, zelenýma očima těkala po krajině všude okolo a její ústa se otevírala při tichém zpěvu písně.  

34.

Někde v hustém borovicovém lese se nacházelo útočiště všech ztracených duší. Stála tam dřevěná chatka, nijak velká, avšak útulná. Uvnitř byla skromně vybavená, všechen nábytek tvořil stůl, pár židlí a dvě postele. Vůně, která se usídlila právě do tohoto domu, připomínala domov, ať už byl jaký chtěl. 

39.

Již se schylovalo k večeru, když se na odlehlých kopcích zčistajasna objevila dívka. Dlouhé vlasy v barvě havraního peří jí volně splývaly na záda, téměř mléčně bílá pleť se třpytila v záři zapadajícího slunce a bystré, mechově zelené oči se ostražitě rozhlížely po okolí. Na první pohled mohlo být jasné, že do tohoto světa nepatří.  

40.

První vločka dopadla právě na její ruku, vždy tomu tak bylo a vždy bude. Byla schopna čekat hodiny, i přes to, že přesně věděla, kdy sníh dopadne na zem. Ona sama mu určila dobu přistání, stejně však byla překvapena z jeho krásy. Vždy vyšla ze svého hradu na odlehlém místě, jen aby mohla spatřit tu nádheru. 

 42.

Zahřmělo, snad jako předzvěst přicházejí bouře. První dešťové kapky těžce dopadly na zem, kde se rozstříkly a kapičky stékaly z kopců. Všichni lidé se utíkali schovat do svých příbytků a se strachem se tiskli v koutech. Báli se, že se jejich bozi zlobí a proto na zem vrhají déšť a blesky.  

46.

Vysoká, štíhlá žena s mléčně bílou pletí zlostně udeřila dlaní do stolu a rychlou chůzí přešla k oknu. Její černé oči se blýskaly hněvem a rudé obočí nad nimi bylo vztekem staženo téměř do jedné linie. Rudé vlasy s černými konci jí kolem hlavy létaly jako hedvábný závoj a rty v barvě krve byly zkřiveny do zlostné grimasy.  

47.

Kdokoli by ji viděl, ihned by mu došlo, který stav zastupuje. Větrem ošlehaná, opálená pleť byla pokryta spoustou jizev a odřenin, dlouhé hnědé vlasy měla zavázané stébly trávy a smaragdově zelené oči zářily bystrostí a vychytralostí. Lehce sešikmené obočí dodávalo potřebnou autoritu, která byla těžká na projevení - alespoň pro ni. Každý ihned poznal, že tato dívka byla Krotitelkou.  

48.

Její temně fialová ústa se zkřivila bolestí a odhalila tak ostré špičáky. Fialové, lehce zašikmené oči byly zakaleny bolestí a její světlá pleť najednou byla mnohem bledší, než kdy dřív. Klenuté obočí se sbíhalo do vodorovné linie a kovové předměty, kterými bylo zdobeno, se leskly nejen odrazy světla, nýbrž i potem, kterým bylo oroseno celé její tělo. 

49.

Spal. Jeho tělo sebou ze spánku mírně cukalo a rty se chvěly, jako by každou chvíli měly vypustit slova. Husté, černé obočí bylo to jediné, co chránilo jeho oči před záplavou potu, která se řinula z krátkých, ebenově černých vlasů. Plášť byl to jediné, co alespoň trochu zahřívalo jeho odhalené paže, které byly odhaleny uniformou. 

50.

Spící elfka ležela na kameni, kde nastavovala tvář polednímu slunci. Její krátké, černé vlasy se zlatými konci ji zdobily a zároveň ohrožovaly. Mnoho sběratelů různých cetek se ji marně snažilo odchytit, na to byla moc chytrá. Luk ležící vedle ní ji vždy ochránil i za cenu lidských životů, které pro elfy nic neznamenaly.  

A  teď fakta:

1. Příběh prvních pár dnů neměl cover, jelikož jsem ho vydávala narychlo a  aiminonasumi ho nestihla udělat tak rychle (vůbec nic nevyčítám)

2. Počítala jsem s tím, že ho nezvládnu vydávat dlouhodobě.

3. Občas jsem byla z této večerní povinnosti tak zoufalá, že jsem příběh málem zrušila.

4. Když teď večer nenapíšu příběh, přijde mi to hrozně divné.

5. Nápad přišel, když jsem před spaním otevřela okno a viděla lampu.

6. Necelý týden po napsání první části (a prosezení nejméně 15 minut u otevřeného okna v zimě) jsem důsledkem toho chytla lehký zápal plic.

7. Když už jsem neměla nápady, pustila jsem si Editor, kde jsem si začala vytvářet postavu, které jsem jen dodělala příběh.

8. U některých příběhů lze vidět můj nynější stav aka nešťastná zamilovanost. :D

9. První známky kreativity před spaním se mi projevily před dvěma lety na puťáku s @Leposka a @HelenaMarieTereza. Vyprávěla jsem příběh o úchylné srnce.

10. Básně na konci jsem začala psát proto, že jsem měla ze svého pohledu málo slov.

Pokud máte ještě nějakou otázku, ráda ji zodpovím, stačí jen napsat :)
Prozatím se s vámi loučím a oficiálně označuji tento příběh za DOKONČENÝ.