o6.o4.2o17

Příď lodi rozrážela prudké vlny a křik námořníků se mísil s krákoravými výkřiky racků. Loď se blížila k lidem neznámému, tajuplnému ostrovu, který se již nějakou chvíli rýsoval na obzoru. Kapitánův hlas přehlušil všechen křik a žádal o vykasání plachet a vytáhnutí vesel, zásoby potravin a vody se totiž tenčily a jediný způsob, jak je na širém moři doplnit byly právě ostrovy, které se při troše štěstí podařilo při brázdění ještě nezmapovaných vod nalézt.

S každou další námořnickou výpravou se zaplňovala prázdná místa na mapách a země se předháněly, která z nich objeví novou pevninu dříve. Kapitán cítil nervozitu, která se prolínala se vzrušením z nového objevu, za který si bude moci připsat zásluhy.

Otroci v podpalubí se s vervou opírali do vesel, byli si vědomi toho, že čím dříve doplují, tím dříve je čeká zasloužený odpočinek. I vítr se svého údělu zhostil velice dobře, silně narážel do napnutých plachet a posouval obrovitou loď přímo k pevnině, která se každou chvíli blížila víc a víc.

Za necelou hodinu se přiblížili natolik, že hrozilo nebezpečí v podobě mořského dna. Kapitán tedy vydal rozkaz k zakotvení a vylodění, které proběhlo vcelku rychle. Ti mořští vlci, kteří se opírali do vesel v malých veslicích, byli nadšeni z vize pevniny. Moře sice milovali, avšak i nekonečná vodní hladina po chvíli omrzí a nové země jsou vždy vítané.

Po vytáhnutí člunů na břeh se vydali prozkoumat pobřeží a přilehlý prales, který se ve vší kráse tyčil do úctyhodné výšky. Na kapitánův rozkaz bylo vše zapsáno a zakresleno do lodního deníku, který nesměl na žádné lodi chybět. Ostrov byl také zanesen do mapy a kapitánova země si mohla k dobru přičíst další pevninu v dálce, která byla objevena pod jejím velením. 

Dobrou noc!