23.o3.2o17

Zemřel, následoval však mnohem lepší pocit, po měsících nemoci se znovu cítil zdráv, milován a šťasten. Konečně cítil to, co mu po celý život chybělo: pravou a nefalšovanou Boží lásku, jež ho obklopovala tak, jako kokon obklopuje larvičku motýla. Celý život šel za světlem, avšak až na jeho sklonku šel za tím pravým světlem, za Duchem Svatým. Byl tam, kde si zasloužil být. Narodil se sice, tak jako každý, s dědičným hříchem, avšak jeho činy ho vynesly až do Nebe, Edenu, Ráje. Do místa, které má spoustu jmen, avšak nikdo, do je živ, ho nemohl spatřit.

V pokoji seděla dívka, z jejíchž úst padala slova modlitby právě za onoho muže.

Pane, prosím Tě za všechny zemřelé, za ty, kdo teprve umírají i za těžce nemocné. Prosím Tě také za kardinála Vlka, který celý život sloužil Tobě a konal ve Tvém jménu. Přijmi ho k sobě, aby poznal Tvou lásku, která ho bude provázet i po smrti.

Otče nás, jenž jsi na nebesích
Posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé
Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi
Chléb náš vezdejší dej nám dnes
A odpusť nám naše viny
Jako i my odpouštíme našim viníkům
A neuveď nás v pokušení
Ale zbav nás od zlého

Neboť Tvé je království i moc i sláva navěky

Amen

Pane, přijmi do svého nebeského království kardinála Vlka a dej, ať je zítřejší zádušní mše za něj úspěšná.

Dobrou noc!
A/N: Ano, vím, že to není takové, jaké je to vždycky, ale já opravdu musela...