9.3.17 - po návratu ze Saalbachu

,, Moje, moje, moje" dívka s přezdívkou Rivaira leží na posteli a opakuje tohle slovo. Už se jí po domově stýskalo a to zde nebyla jen tři dny. Sice si užila spoustu skvělých zážitků a procvičila si němčinu, ale jak praví to staré přísloví: Všude dobře, doma nejlíp.

Tichou zimní nocí se proháněl vánek, který ze stromů shazoval jejich sněhovou přikrývku. Sem tam jemně zakřupal sníh pod náhodně spadlou větvičkou, jinak však všechny zvuky pohltila temnota, která přišla se západem slunce. Korunami stromů se znovu prohnal vítr, teď však silněji. A byl to právě tento vítr, který přihnal mračna plná sněhu z jihu. Ona mračna však se svým roztrhnutím počkala až na mnou dříve zmíněné místo. To poté hustě zasypala jasně, třpytivě bílým sněhem, který se v záři vycházejícího slunce leskl stejně jako korálky rosy na pavučině snů, kterou upřádá naše fantazie.

Ale o tom zase jindy.
Dobrou noc!

A/N:
Omlouvám se za krátkost, ale potřebuji se do toho znovu dostat 😉
Byla jsem na horách a jak jste si mohli všimnout, Wi-Fi nebyla 😁