Čekal jsem na lavičce, než za mě zaplatil Anthony kauci. Zadrželi mě včera z letiště a odvezli mě na policejní stanice, kde jsem musel vyřídit všechno papírování a téměř si před ně kleknout, aby mě za to neposlali před soud. Kromě tlumeného hovoru policistů jsem slyšel pouhé tikání hodinových ručiček na hodinách nade mnou. Chvíli, co chvíli jsem se podíval, kolik je hodin. Bylo sedm hodin ráno a já za celou noc strávenou zde, nenaspal ani minutu. 

Byl jsem unavený jako prase, ale nemohl jsem zavřít oči pomyšlením na to, že Kate už je na cestě pryč z mého života. Vlastně tam byla s Thomasem a to mě znervózňovalo. Sám sobě jsem si říkal, ať jí už konečně vypustím z hlavy, ale to jsem vedl sám se sebou válku. 

V půl deváté jsem už seděl v restauraci na rohu ulice a dávil se hamburgerem s Anthonym, který se na mě už od té doby, co jsem vyšel z policejní stanice díval, jako kdybych spadl z Marsu. Měl jsem větší hlad, než abych se ho ptal, co mu mele mlýn v mozku. 

,,Tak spusť." otočil jsem se k němu čelem.

,,Chováš se jako...ani nevím, jak to popsat. Ta holka ti musela dát pořádně, že ses kvůli ní nechal i zadržet. Navíc dát někomu pěstí? To jsem tě v životě neviděl udělat, teda pokud nepočítám pěsti do ramene. Narostly ti asi koule, nebo já fakt nevím."

,,Měla něco do sebe, holt." odpověděl jsem a ignoroval jeho poznámku o mých koulích. 

,,Myslel jsem, že z tebe udělá měkotu. Pravdou ovšem je, že si byl měkota dřív než přišla a pak se z tebe stal muž. Ty vole, to je prostě hustý."

,,Radši drž hubu. Zavoláš tomu Marthymu?"

Neodpověděl a z kapsy u kalhot vyndal telefon. Už jsem mu nadále nevěnoval svou pozornost a začal si zase vychutnávat svůj hamburger. Ani jsem nevnímal, co Anthony do toho telefonu mumlal. Můj hlad převzal téměř celé vedení mého mozku a sotva jsem myslel na něco jiného. Ovšem, zatímco jsem zakusoval do svého jídla, přemýšlel jsem nad tím, co se teď bude dít s Kate a jestli to vůbec někdy zjistím.

Přes tu noc, co jsem seděl v policejní cele a zíral na zeď, jsem se pomalu začal smiřovat s tím, že jí zase už nikdy neuvidím, tentokrát už doopravdy. Nejprve jsem si to s tím vůbec nemohl spojit. Bylo to jako něco nemožného. Nemohl jsem si představit, že bych bez ní byl jen tak, ale postupem času, jak se stmívalo a v ulicích bylo větší ticho, tím více jsem se s tím smiřoval a už to nebylo tak nemožné.

Z mého hlubokého přemýšlení mě vyrušil Anthony a řekl mi něco, co mě ale vážně zaskočilo. Vůbec jsem tuhle možnost nezvažoval, ale asi to tak bylo. Trošku jsem se i zadusil posledním kouskem hamburgeru. Vykulil jsem na něj nevěřícně oči. Očividně bylo všechno možné. Během několika krátkých vteřin jsem tu informaci rychle vstřebal.

Kate do toho letadla nikdy nenastoupila.

Během toho dne jsem i zjistil proč. Šlo jí jen o získání více času. Zdržení všech v okolí.

Už to mám dopsané do konce a během tohoto víkendu tu budete mít všechno (snad)! -K