„...a Thomas je bývalej Kate, který jí pořád vyhrožuje a chce od ní peníze na drogy a v tu dobu, co byla se mnou se jí milionkrát denně snažil dovolat a posílat jí výhružný zprávy. A říkal ji, že si jí najde a zabije. Jednou večer jsme šli domů a potkali jsme ho a dostali jsme se do konfliktu a když jsem se jednou ocitl zády k němu, praštil mě do hlavy a od tý doby jsem v nemocnici. Zbytek jsem vám už řekl." domluvil jsem a podíval se na ně, pozorně mě poslouchali, ale v jejich obličejích bylo těžké poznat, zda mi věřili. 

Podívali se na sebe a vyměnili si jeden vzájemný pohled, asi nějaká policejní telepatie. Byl jsem zmatený, protože jsem nevěděl co to znamená. Jestli to znamená, že stáhnou pátrání po Kate, nebo mi nevěří vůbec a myslí si o mě, že jsem šílenec. Tak či tak jsem byl nervozní. Už uběhlo několik hodin a za okny se stmívalo. 

Zvedli se. „Děkujeme za poskytnutí informací, teď vás tu necháme. Ještě se ozveme, nashle." a vyšli ven z místnosti, avšak napětí tam stále bylo. Dělal jsem si starosti o Kate. Vevnitř jsem šílel, že jsem nevěděl, kde byla, obzvlášť kvůli tomu, co by byla schopná udělat. 

Chtěl jsem ji zase vidět a mít ji v náruči. 

Unaveně jsem vydechl a podíval jsem se z okna. Za otevřenými žaluziemi byla tmavá obloha a už se objevovaly první hvězdy. Pozoroval jsem, jak ptáci odlétali z korun stromů a větve narážely do okna, kvůli prudkému vzduchu. Doufal jsem, že si šli rodiče domů odpočinout. 

Nechtěl jsem tady zůstat ani o sekundu déle. Jediné, co mě nutilo zůstat bylo pomyšlení, že by se během několika hodin vrátili policisté a dali mi vědět. 

Hodiny jsem ležel na posteli se zrakem upoutaným na té hnusné zdi. Zvažoval jsem všelijaké scénáře. Začal jsem od té nejvíc naivní klišé, jak bych našel Kate a Thomas by skončil v base, ale kdyby to jen šlo, už dávno by to tak bylo a Kate by před ním týdny, co týdny neutíkala. A pak jsem přemýšlel, byť opravdu nerad, ale představil jsem si Thomasovu ruku na Kate. Začala se ve mně hromadit zloba. Nemohl jsem pokračovat  v tom se dívat na představu, že ji ubližoval. Připadal jsem si jako naprostý tupec. 

Ležel jsem v posteli, zatímco se s Kate dělo bůhvíco. 

K čertu s nějakými policisty. 

Zvedl jsem se, příliš prudce, až se mi z toho zamotala hlava. Odpojil jsem se od přístrojů a byť jsem se cítil nepříjemně v tom, co jsem měl na sobě, Kate byla důležitá. Respektive mít na sobě něco na způsob ženské noční košile, bez boxerek, kdy vám klobása bimbá ze strany na stranu při každém kroku, je vážně jak chodit nahý po Times square. 

Procházel jsem kolem sestřiček a doktorů sebevědomě a jelikož v tuhle noční dobu bylo na pohotovosti plno vyřizování, jelikož se o půlnoci každý rozhodne opít, skončí tu spousta s vypumpovaným žaludkem. 

Prošlo mi to a já se během jedné chvilky objevil před nemocnicí. 

„Vůbec to nechápu. Vyšetřovatelé mu nechtějí uvěřit." 

Ach, tak mi to možná i nevyšlo. Pár metrů ode mě stáli rodiče a já se nestihl ve správnou chvíli otočit. Byť by to ani nemělo cenu, protože jejich konverzace přitáhla mou pozornost. 

„Ede, co to zase vyvádíš?" vyhrkla na mě máma a šla ke mně rychlým krokem. Byl jsem oslabený dost na to, abych věděl, že nemělo cenu ji utéct. 

„Musím ji najít, mami. Dřív než se jí něco stane. Dřív než jí udělá něco Thomas. A musím ji najít dřív, než ji najdou její hnusné myšlenky." odpověděl jsem ji suše a doufal jsem v pochopení. Podívala se na tátu a oba si vyměnili pochyby. 

„Nech to na policistech..." 

„Ale hovno, oni s tím udělají velký hovno. Tati, tady jde o holku, která nám všem změnila životy k lepšímu, už od začátku její existence, tak by bylo fajn, kdybychom ji to vrátili." 

„Změnila se ale."

„Jo, protože jste to slyšeli od fízlů, co se beztak nechali Thomasem podplatit?" 

„Kde by na to asi vzal peníze?" 

„Nevzal, bral od Kate." 

Mamka si povzdechla. 

Táta se na ní podíval a pak se podíval na mě. Objal mamku kolem pasu a ze zadní kapsy začal něco lovit. 

Na sekundu jsem si myslel, že mi dá klíče od auta, přeci jenom, kdo neviděl všechny ty dobře končící filmy, kdy se každý najde? Ale ne, táta vytáhl tyčinku musli a hodil mi ji. A pak po mě hodil jeho klobouk. 

„Sněz to, nemůžu se dívat na to, jak se z tebe stává vyžle a tím kloboukem si zakryj přirození, ať nám neuděláš ostudu. Eduarde, rozhodni se sám. Věřím ve spravedlnost a aspoň kus mého genu si doufám zdědil." 

Usmál jsem se a otočil jsem se na patě a klopýtal domů. 

Měl jsem málo času na to se převléknout a vzít si potřebné věci, než by po mě vyhlásila policie pátrání. 

Cítil jsem její vůni ve vzduchu a nevím proč, ale věděl jsem, že neodjela z města a rozhodně nebyla v bezpečí.

Do háje, Kate, kde kurva jsi.