Vzal jsem ji ráno k domu svých rodičů. Dokázal jsem naprosto vidět v jejich očích, jak si Kate představovali jako malou holčičku, která byla vždycky špinavá, protože si neustále hrála na hřišti nebo lezla po stromech. I já si jí tak nejvíce pamatoval, jenže když jsem si pak uvědomil, co se za těch třináct let změnilo, krucinál Kate už si dávno nehraje na hřišti, ta měla zrovna spoustu jiných věci, se kterými si mohla hrát. A bylo to trapné, ale občas jsem si nemohl pomoc si představit, jak si hraje se mnou, v sakramentsky perverzním smyslu. 

Když otevřeli dveře od svého domu v matčiných očích byla radost, že mě vidí a jakmile spatřila Kate, pohlédla na mě s udivením a mě okamžitě došlo, že si myslela o Kate, že je to má přítelkyně. Kéž by. Když jsem viděl svého otce, měl zamyšlený pohled, což znamenalo, že narozdíl od matky tušil, že Kate odněkud zná.

,,Pojďte dovnitř! Ede, kdopak je ta slečna?" pozvala nás mamka dále a já jsem si vyměnil jeden jediný pohled s tátou. 

,,No počkej přece, Debbie. Koukni se pořádně!" řekl táta  usmál se než šel napříč Kate a pevně ji objal. 

,,Počkej, není to ta naše Kate?" zeptala se mamka s naprostým překvapením. 

,,Dobrý den, Debbie." zazubila se Kate a běžela obejmout i mamku. 

,,Já tomu nemůžu uvěřit! Kate?! Tak dlouho jsme tě neviděli! A jak jsi nádherná! Asi už jsme vážně staří viď, Bene?" zasmála se a pohladila Kate po tváři. 

Sedli jsme si do obývacího pokoje a dal jsem vařit čaj. Sedl jsem si vedle táty, který mě poplácal po zádech. Mamka objímala Kate kolem ramen a oči se jí leskly. Bylo to přesně jako za starých časů, kdy jsem byl malý a seděl jsem tátovi na klíně, zatímco Kate seděla vedle mě v matčiným klíně a dívali jsme se na filmy. 

„A jak ses sem vrátila? Já myslela, že žiješ pořád v San Franciscu!" pokračovala mamka stále ve své radostné náladě.

„Žiju, jenom jsem tam čirou náhodou potkala Warda. Vlastně jsem ho nepoznala, protože vážně vypadá jinak, víc mužsky, řekla bych. Naposledy, co jsem ho viděla měl obličej jako roztomiloučká holčička a zároveň byl stejně citlivý jako holčička."

Rodiče se začali smát na celé kolo a já jsem se z vlastní vůle postavil a odešel jsem pro čaj, který už byl nějakou dobu hotový v kuchyni. Když jsem přicházel, stále pokračovali v konverzaci o mě, což mi bylo vážně nepříjemné, jelikož poslouchat od svých nejbližších, jaká jste byla holčička, když vám bylo pět není zrovna kompliment. 

Vzpomínali jsme na staré časy a ve vzduchu byla klidná atmosféra. Každému z nás zářily oči při pomyšlení na nějakou starou, ale nádhernou vzpomínkou. Byli jsme tak zapálení do vypravování historek, že jsme si nevšimli, že už bylo pět hodin. Měl jsem ještě jednu věc, kterou jsem chtěl dneska stihnout. 

„Budeme muset odejít, mami a tati. Máme ještě plány. Jestli bude čas, ještě se někdy zastavíme." řekl jsem a začal jsem se zvedat. Snažil jsem se nedívat na Kate, protože jsem věděl koutkem oka, že po mě pálila zmatené pohledy. 

***

„Pamatuješ, jak jsme tady byli, když jsme byli malí s našimi rodiči? Jak nás to vůbec nebavilo, protože se bavili o nějaké ekonomice a politicích, zatímco my jsme toužili po tom si jít ven hrát, protože na támhletom hřišti si hráli děti našeho věku?" ukázal jsem prstem na hřiště pod námi. 

Byly tam fotbalové branky vedle toho byl přibližně pět metrů čtverečných asfalt, kde si dívky kreslily panáky, na kterých následně vesele skákaly. Byly tam děti, které jezdily na kolech nebo běhali po celém hřišti jako pomatení. Na trávě pak byly postavené houpačky, které byly nejoblíbenějším místem všech dětí. A právě z důvodu oblíbenosti tam prakticky každou chvíli někdo byl a já jako malý měl málokdy šanci tam jít a párkrát se zhoupnout. 

„Samozřejmě. Vždycky jsme si dávali přesně na tomhle stole závody v tom, kdo to sní nejrychleji." odpověděla Kate a já se pousmál. 

Byli jsme v restauraci, na kterou se vázala jedna z mých nejsilnějších vzpomínek z dob, kdy mi bylo devět. Chodívali jsme sem a jakmile se dospělí začali bavit o tématech, o kterých jsem tušení co to bylo, tak jsme s Kate zmizeli. 

„Vždycky jsi to vyhrála ty. Pak jsme vždycky odešli s tím, že potřebujeme na záchod tam." ukázal jsem na balkon a Kate se zachichotala. Zastrčila si odstávající pramen vlasů za ucho a lehce zrůžověla. Utřel jsem si ubrouskem koutky úst a vzal jsem ji za ruku přesně tam. 

Sedli jsme si na chladnou zem na kraj balkonu, který měl mříže jako zábrany, takže jsme mohli v pořádku prostrčit nohy mezi mříže, tak aby nám nohy vlály ve vzduchu. Avšak nepustil jsem její ruku. Vzpomněl jsem si na svou vzpomínku a hodlal jsem to říct, jenže to napadlo o sekundu dřív Kate.

„Tohle mi připomíná, jak jsme tady jednou seděli a dívali jsme se na to hřiště a já jsem řekla svou první sprostou nadávku na ty děti na houpačkách. Nazvala jsem je špindírami a my dva jsme se začali hrozně moc smát. A pak jsem to řekla ještě jednou a ty ses zase začal chechtat. Říkala jsem to víckrát, protože se mi hrozně líbilo, jak ses začal pak hrozně smát a občas ti to zaskočilo. Tvůj smích mi připadal hrozně vtipný. Vím, že asi sekundu na to se mi zjevila v hlavě taková myšlenka. Bude to znít hrozně bláznivě, sama tomu nemůžu uvěřit, ale říkala jsem si 'Jo, Ward bude jednou můj manžel.' ale je to vážně hezká vzpomínka a jak jsem tomu tak moc věřila, že jsem tě vzala za ruku." řekla a mě se začalo bít srdce najednou strašně rychle. 

Bylo to vlastně pro Kate něco typického. Ale v jejím smyslu to znělo jako 'Miluju tě.', což by nikdy neřekla nahlas, protože Kate nikdy neříkala nahlas svoje city, vždycky se to snažila zakrýt vtipem nebo sprostými slovy. Osobně jsem si myslel, že to byla opravdu malá dětská láska a to, že jsem ji potkal i po těch letech mi jenom navrátil myšlenky, že jsem ji měl rád, ale tím, že mi potvrdila, že mě měla taky ráda. 

Řekl bych, že jsem ji začal mít rád ještě jednou a mnohem intenzivněji.