Do uší mi bila retro elektrická hudba a motal jsem se v davu lidí. Do očí mi blikala světla, která způsobovala přímo utrpení pro moje oči. Nejvíce lidí však bylo u pódií, na které byla napojená tyč. Striptérky se kroutily všelijak a nechávaly si od nadržených chlapů peníze v kalhotkách.

Neměl jsem jediné tušení, co jsem tady dělal.

S dvěma skleničkami jsem se pokoušel dostat přes hloučky opilých lidí až k Johnovi, který se nechal uspokojit pohledem na téměř nahou slečnu. Seděl ve speciálním VIP pokoji spolu s kolegy z práce, které jsem neznal, jelikož byli všichni už naprosto na mol, když jsem přišel.

Před třemi lety bych si pohled na tyto dívky a alkohol v krvi užíval, ale časy se změnily a já už jsem vypadl z vejšky. Měl jsem nutnost odejít z tohoto strip klubu, ale nemohl jsem to Johnovi udělat, přeci jenom to byla jeho rozlučka se svobodou. ¨

Tak jsem s tichým povzdechnutím dopadl do prázdné židle a usrkl jsem si ze své skleničky naplněné tekutinou. Díval jsem se na to, jak se všichni ohromně bavili. Většina z nich nebylo schopno se ani pořádně postavit, takže pískali z leže na neznámé dívky.

„Nelíbí se ti to?" ucítil jsem horký dech jedné z těch dívek na krku, zatímco si bez zeptání sedla do mého klína. Nebylo to ale její tělo, co mě nenechalo chladným. Byl to její hlas. Věnoval jsem ji jeden důležitý pohled a polkl jsem.

Zahleděl jsem ji do očí a viděl jsem ji. Byla to ona. Jenom s nabarvenou blond a příliš velkým množstvím make-upu. Změnila se vzhledově tak, že jsem ji sotva poznal, ale byly to její oči, které ji prozradily. Vždycky měla jiné oči než ostatní.

Byla ale pořád nádherná.

„Kate?" zeptal jsem se a já ucítil jak ztuhla. Přestala se věnovat mému krku a okamžitě na mě pohlédla.

„Určitě si mě s někým pleteš, brouku. Kate není moje jméno." řekla, ale hlas se jí chvěl. Chytil jsem ji za zápěstí a donutil ji tak se na mě podívat.

„Lžeš mi. I po třinácti letech to dokážu poznat. Kate-" přiložila mi ruku na ústa a vykulila na mě své panenky.

„Neříkej moje jméno, nikdo ho nezná." sykla mi do ucha a vstala z mého klína. Odešla z pokoje a já jsem se pouze zmateně díval na dveře, kterými před chvílí vyšla.

Přál jsem si ji potkat, protože jsem věděl, že se pár dnů po tom, co jsme složili ten slib, přestěhovala do San Francisca. Věděl jsem, že pravděpodobnost, že bych ji potkal nebo poznal byl téměř nulový. A přesto se mi poštěstilo.