The fifth midnight

Probudilo mě šustění v mém pokoji. Přimhouřil jsem oči ve tmě a pohlédl jsem na digitální hodiny na mém nočním stole. Bylo patnáct minut po půlnoci a Kate neležela vedle mě. Chodila po pokoji jako zběsilá. Dokola opakovala jedno jediné slovo jako smyslů zbavená. 

„Do prdele, do prdele, do prdele, do prdele..." prohrabovala si vlasy, jako to vždycky dělala, když byla na kraji zhroucení. 

Okamžitě jsem vstal z postele a doklopýtal jsem k ní a chytil jsem ji za ramena. Podíval jsem se jí do upřeně do očí, ale to jsem ani nemusel, protože jsem poznal, jak se cítila pouze z toho, jak se třásla. 

„Kate, klid, Kate." zašeptal jsem a Kate se na mě dívala jako malá holčička. Jako kdyby ve mně hledala naději. Vypadala tak prázdně, tak ztraceně. 

„Co se děje?" přivinul jsem si ji k sobě a objal jsem ji. Rukou jsem ji hladil po zádech a cítil jsem na sobě ten pozitivní účinek, přestávala se třást. 

„Já nevím, co tady vlastně dělám. Zatraceně. Tak dobře se mi ty poslední dny spalo, aniž by přišel posranej Thomas otravovat. Prostě jsem spala nerušeně, bez vědomí, že každou chvíli zase přijde ten ubožák a vyrazí mi dveře do bytu, aby dostal podělaný prachy. Je to tady jako prostej ráj, v klidu a s tebou. No a ten kretén to musí prostě posrat. Je pravda, že si dal na něj celkem dlouhou dobu pauzu - týden, ale samozřejmě se ozval přesně ve chvíli, kdy jsem na jeho smutnou existenci prakticky zapomněla. Chce furt peníze a vyhrožuje mi, k tomu mi ještě zdeformoval byt z jeho absťáku. Snažila jsem se myšleny na něj vytěsnit z hlavy, protože bez toho, aby mi něco udělal prostě zvládnu padesát dnů. Snažila jsem se sama sebe přesvědčit. Ale, postupně mi dochází, že se toho zmetka vážně bojím. Měla jsem z něj před chvílí noční můru a teď tady stojím a nevím, co mám dělat, co tady dělám, co tady pohledávám, jak se zachovám příště, co když mě Thomas najde, co když ti ublíží a kurva, jestli se ti něco stane, tak si to nikdy neodpustim. Abych byla ovšem realistická, ne na dlouho by mě užíralo svědomí, protože mě zabije ve vlně svýho absťáku. Ha. Nemůžu navždycky využívat tvojí štědrosti a utíkat za tvoje záda, když se blíží taková pohroma. Dělala jsem to jako malá a dělám to i teď. A to není správný. Sakra, vždyť ty máš teďka už hledat svoji snoubenku a mít život a děcka a chodit do práce a ne se srát se striptérkou, se kterou máš nějakou malou část minulosti." vydala ze sebe v neskutečné rychlosti, že jsem ji ani nestihl skočit do řeči, nebo ji štípnout, aby zmlkla. Prostě povídala a povídala a když přestala, bylo to protože ji došel vzduch. 

Zhluboka dýchala a dívala se na mě vytřeštěnýma očima a já na ní upíral svůj zrak, protože jsem se v hlavě snažil dát dohromady všechno, co právě řekla. Bylo tak nereálně  vidět ji tady zhroucenou, beznadějnou, protože jsem byl zvyklý ji vidět klidnou, lehce vyrovnatelnou se svými problémy. Jenže pod tou její vysoko postavenou zdí byla stejně ustrašená, jako každá holčička. A byla hrozně zranitelná. 

„Mě nic neudělá, Kate. A tobě taky ne. Je mi jedno, jak agresivní umí být, na tebe nesáhne ani špičkou prstu, rozumíš? Kdybych chtěl hledat nějakou neznámou holkou, kterou bych si měl vzít, nehledal bych celých třináct let tebe, nevzal bych tě sem v zámince našeho slibu a nechtěl bych s tebou trávit každičký svůj čas, nepřestával bych tě pozorovat a všímat si těch maličkostí, které si z dětství nepřestala dělat. Pochop, že to, že tady jsi je moje největší splněné přání. Pochop, že je mi ctí s tebou trávit každou sekundu jednoho dne. A uvědom si, že ten fakt, že si mě stále pamatuješ a bereš mě úplně stejně jako tehdy ze mě dělá toho nejšťastnějšího člověka v celý stupidní galaxii. Vlastně bych se ani nedivil, kdyby sis nic z tohodle neuvědomila, protože by to naznačovala jenom to, že si úplně stejně tvrdohlavá jako před lety." vychrlil jsem ze sebe malinko pomaleji než ona. 

Zavřel jsem svoje oči, když jsem domluvil a vypustil jsem ze sebe hluboký výdech. Když jsem svoje oči zase otevřel, Katyiný oči se třpytily a pak se najednou rozeběhla a objala mě pevněji než kdy předtím, jako kdybych byl její plyšový medvěd. 

Třebaže mě považovala za toho nejcitlivějšího kreténa na světě, bylo mi to jedno, dokud byla se mnou a ne v nebezpečí.




Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top

Tags: