Lezl jsem po větvích po koruně stromu a upíral jsem svůj zrak nahoru. Nedokázal jsem sklopit oči k zemi dokud jsem neseděl bezpečně na jedné z nejvyšších větví. Než jsem si tam však stihl sednout, všiml jsem si dívky sedící na mé větvi.

Hnědoblonďaté vlasy měla svázané do jednoho silného upraveného copu. Měla na sobě montérky, které byly nejméně o dvě čísla větší. Bylo mi jasné podle černých skvrn, že patřily jejímu dědovi, který opravoval motorky. Odraz velkého filmového plátna měnil její obličej v černobílých barvách.

Nedokázal jsem dělat několik minut nic jiného než pozorovat její obličej, který se soustředil na něco jiného než na plátno. Věděl jsem, že se snažila rozeznat souhvězdí. Kopala nohama do vzduchu a otočila se.

To byl přesně moment, kdy jsem vyděšením sevřel větev a vyskočil jsem, načež jsem ztratil rovnováhu a musel jsem se pevně držet větve. Její pohled mě vždycky jaksi vylekal, na celém těle jsem náhle měl husí kůži. Polkl jsem. Katie se přisunula ke mně a pomohla mi se dostat do stabilní polohy. Posunula se o několik centimetrů, aby mi uvolnila místo vedle sebe.

,,Víš, co je zvláštní?" řekla najednou. Zavrtěl jsem hlavou. ,,Máš kolem sebe takovou zvláštní energii. Opustily mě všechny starosti." povídala. ,,Že mi pomůžeš a dáš mi k dispozici svou atmosféru?" Mlčky jsem přikyvoval, i když jsem neměl jediné tušení, co to atmosféra je, protože jsem ve škole nedával pozor.

„Slib mi něco." hlesl jsem něžným hlasem. „Nezapomeneš na mě."

Katie se zasmála a podívala se mi do očí. „Tohle říkají třicetileté postavy v máminých romantických filmech. Je ti dvanáct." zavrtěla hlavou, jako kdyby můj věk byl naprosto absurdní věc. V té chvíli jsem si nemyslel, že bylo dvanáct málo, vlastně jsem se cítil jako vyspělý chlap.

„Slib to." odsekl jsem.

„Dobře. Slibuju, že na tebe nezapomenu." usmála se a já ve tmě spatřil její zářivé bílé zuby.

„A když to nedodržíš?" zeptal jsem se zvědavě.

„Tak ti dávám povolení mi vrátit paměť jakýmkoliv způsobem." odpověděla a obrátila zpátky čelem k plátnu.

,,I tak, že tě hodím do bahna?"

„Ne když to udělám první!" odvětila.

Usmál jsem se sám pro sebe. Byl jsem spokojený a klidný. Původní hněv z toho, že jsem musel s rodiči do blbého kina, místo abych byl na hřišti a hrál fotbal najednou vymizel. Myslel jsem si, že jsem do Katie zamilovaný. Byli jsme stejně dobří ve fotbalu. I když tvrdila něco jiného.

Měl jsem ji nejradši ze všech lidí.