Ujišťuji tě, bratře. Slunce nad námi znovu vysvitne.

Již po několikáté si Thor přehrával Lokiho poslední větu v hlavě. Ač jej to uvnitř ničilo, byla to poslední vzpomínka, kterou na něj měl, a nehodlal se jí vzdát. Vzhlédl ke hvězdám zářícím na noční obloze, přičemž po jeho tvářích skanula osamocená slza. Tak osamocená, jak se nyní cítil on sám, když ztratil vše, na čem mu kdy záleželo.

Vteřiny se protáhly v minuty a venku se citelně ochladilo, což způsobilo, že se Thor konečně jal opustil střechu Stark Tower. Ze rtů mu splynula posmutnělá slova:

„Doufám, že jsi i prorok, bratře."