Po zbytek dne jsem Starka neviděla a ani další ráno. Už jsem si začínala myslet, že můj včerejší návrh vzal vážně, když jsem ho objevila u baru.
Byl pobledlý a rozcuchaný, pod očima měl veliké kruhy a oči zarudlé.
,,Zdravíííčko, " řekl pomalu a jazyk se mu pletl. Chtěl si nalít další sklenku whiskey, ale většina skončila mimo.
,,Dobrý den, pane Starku," pozdravila jsem ho a nejistě stála na místě. On však poklepal na stoličku vedle sebe. Posadila jsem se vedle něj a on se pokusil taky mi nalít skleničku. Přiťukli jsme si a já se opatrně napila zlatavé tekutiny. Pálila jak čert.
,,Jsem Tony," natáhl ke mě ruku a já ji zmateně stiskla.
,,Grace."
Pozorovala jsem ho a on mě. Bylo to zvláštní.
,,Proč jste se tak zřídil? " zeptala jsem se ho.
,,Proč JSEM se tak zřídil?" uchechtnul se. ,,Je mi na nic. Pepper mě nechala být. Je to už víc jak rok. Chtěl jsem ji tehdy požádat o ruku, ale ona mě poslala do jistých končin. A tvůj včerejší proslov s jogurtem mi to všechno připoměl," promnul si kořen nosu a pevně k sobě přitisknul oční víčka. Teprve v tuto chvíli se ozvalo mé svědomí a já začala litovat svých slov. Bylo mi najednou na nic, a tak jsem do sebe vyklopila zbytek alkoholu ve své sklence.
,,Omlouvám se," řekla jsem a sklopila hlavu.
,,Taky jsem se nechoval nejlíp. Co bys řekla na to, že začneme od začátku?" pozvednul obočí.
,,To je dobrý nápad, " usmála jsem se. Na to, jak byl opilý, mluvil celkem rozumně.
,,Na to se napijem," dolil nám Tony a my si přiťukli. Tentokrát jsem vypila celou sklenlu najednou, ale to nebyl dobrý nápad, protože jsem se hlasitě rozkašlala. Tony se ušklíbnul.
,,Ty asi moc často nepiješ, co? "
,,Zato vy až moc. Popravdě, dnes piju poprvé," zasmála jsem se.
,,Tak na to se napijem, " nalil Tony další a já jen protočila očima. Potřetí sklence se mi začala motat hlava a opouštěly mě všechny starosti. Byl to neuvěřitelný pocit. Cítila jsem se skvěle.
,,Proč vlastně chodíš pořád v černé? " pravil najednou Tony.
,,Truchlím, " řekla jsem a najednou mi bylo zase mizerně.
,,Truchlíš? Umřela ti rybička? " uchechtnul se Stark.
,,Táta," propálila jsem ho naštvaným pohledem. ,,Před rokem, při bitvě s těmi mimozemšťany. Neměl šanci, " stekla mi jedna slza po tváři. Rychle jsem ji setřela.
,,Omlouvám se," pravil potichu Tony. ,,Stihli jste se rozloučit? "
,,Pohádali jsme se, " zakroutila jsem hlavou. Byla jsem plná výčitek.
,,Tak to je zlý... Měl jsem to podobně. Nepohodl jsem se s otcem, když odjízděli na letiště. Už tam ale nedojeli."
,,Kéž by se dala minulost změnit," zahleděla jsem se do prázdné skleničky od whiskey, kterou Tony pohotově dolil.
,,Na to se napijem, " pokýval hlavou Tony a zvedl skleničku k přípitku. Pobaveně jsem nad tím zakroutila hlavou a popadla svou sklenku.
,,Na ten pitomý osud, který nám zbabral snad úplně vše, co se jen dalo," přiťukli jsme si a rozhodně to nebyla poslední sklenka, kterou jsme si ten večer dali. Upřímně netuším, kolik jich bylo, a radši to ani vědět nechci. Ano, bude to tak nejlepší.