„Chceš mojí ruku, kluku...?" Bobby ve vysvětlení rozpažil, špinavý až po lokty.

„Vypadáš ustaraně - máš trable, starý pane?" Dean ho nejdříve zhodnotil slovně, než k němu napřáhl pravačku. Nikdy se nebál umazat.

Bobby mu podal tu svou a pak si ho přitáhl do objetí. Neviděli se dlouhé týdny a oba si absenci toho druhého už několik dní uvědomovali.

Dean se v mužově sevření uvolnil, když si dovolil ten komfort, nenést všechno na svých bedrech a Bobby svíral svého synka tak, aby si to právě – tady a s ním – byl schopný uvědomit. A když se mu mladík v náručí podvolil, usmál se.

Přesně takhle to mělo být.

„Děláš na něčem, co si zaslouží mou pozornost?" Dean kývl k umouněným pažím, ale už teď na něm bylo vidět jeho zájem.

„Je to krám! Vůbec nevím, proč jsem s tím souhlasil-"

Ještě než stačil tu trosku v garáži proklít, Winchester starší už si sundával bundu a vyhrnoval rukávy. „Dobrá! Nebudu se tedy zbytečně vyčerpávat mluvením..." a už si to sypal k vraku. Tohle byl jeho svět.

„Kde je Sam? Nechal jsi ho ve městě? Mám tu nějaký knihy, na který chci, aby se podíval," Bobby byl na návrat svých chlapců připraven.

Dean se při té zmínce otočil na patě. „Jop." Zatvářil se provinile, když se vracel k autu. Prostě si na tuhle svou situaci ještě nezvykl.

„Jednoho knihomola bych tu měl..." otevřel dveře, naklonil se dovnitř a odpoutal bráchu ze sedačky. „Momentálně teď frčí na bestselleru o rákosí a jeho tajemství." Strčil mu malou postavičku pod nos.

Oba na sebe koukali stejně vyjeveně. Malému vypadl dudák z pusy a Bobby zatahal za štítek své kšiltovky.

„Co to je? Ten je tvůj?"

Dean vylovil z trávy šidítko, otřel ho o džíny a nacpal zpátky tomu, kdo ho ztratil.

„Jop." Vmanévroval mimino staršímu muži do těch špinavých rukou tak šikovně, že ten si to uvědomil, až když ho držel. „A už sis na něj sáhl, takže je to od teď i tvůj problém."

„Co je to za dítě? Ehm, nemyslím si, že se mu zrovna líbím..." poznamenal Bobby s úšklebkem, když se mu zdálo, že prcek začíná natahovat.

Dean se naklonil, aby viděl bráchovi do tváře. „No..." vzal si ho raději zase zpátky. „Ono to nemusí zrovna bejt tvým obličejem, může mít nadílku v tam dole, v ranci," stáhl mladýmu tepláky a dvěma prsty odtáhl okraj plínky. Polkl, posbíral kuráž a rychle mrkl dovnitř.

„Uf, čistý," vrátil všechno na původní místo. „Takže tím se vracím k první variantě."

Starší muž se zatvářil naštvaně.

„Klid," Dean mu položil ruku chlácholivě na rameno. „On si potřebuje jenom zvyknout. Sammy, tohle je přeci strejda Bobby."

Ten se ještě víc zamračil. „Co jste to provedli, idioti!"

*

Dean už skoro hodinu pracoval v garáži na autě, které se Bobbymu stále nedařilo rozchodit, malého bráchu připevněného na hrudi v nosítku, a ještě zabaleného ve velkém tlustém šátku, jak zkušená indiánská žena.

Vyndané součástky měl vyrovnané na pracovním stole, všechny pečlivě prošel a prohlédl. „Chmmm..." zamyšleně si utřel špinavé ruce do hadru, který pak zastrkal mezi sebe a mrně, aby ho měl stále na dosah. „Všechno je to sice starý, ale funkční. Tak proč to nechce fachat? Co mi uniká?" dotýkal se prsty dílů, v hlavě vše virtuálně dával dohromady, všechno zapadalo tam, kam mělo. Podrbal se na čele, kde zanechal umouněnou šmouhu. „Zatracenej Dodge!" zvýšil podrážděně hlas, až se Sam rozkopal. Skoro by zapomněl, že ho tam má jak lehký a klidný celou tu dobu byl. Naučil se s tím malým balíčkem na svých prsou pracovat bez omezení, protože ho nechtěl nechávat položeného v okolí a Bobby odjel do města.

Sam většinou poklimbával, teď však byly jeho oči doširoka otevřené a upřené do Deanovi tváře.

„Co..." upravil lem šátku, aby nevypadal jak jednooký bandita. Taky musel pohledat v záhybech látky vypadnuvší dudák a zasadit ho zpátky. „Kdyby všechno takhle fungovalo," okomentoval spolupráci Samovy pusy a šidítka, které se rozvlnilo. „Pú model ti šmakuje, co?"

Najednou se zarazil. Nahnul se znovu nad stůl, zrakem skenoval vystavený pel mel. Zašátral po telefonu.

„Bobby – ten Dodge je Diplomat Coupé, cajk? Jenže řemen je z modelu Diplomat sedan. Jo, jsem si jistej, právě ho držím v ruce. Je na omak volnější a pružnější, ale pro oko k nerozeznání. To proto se chvíli nic nedělo, řemen dělal to, co měl, než se povolil natolik, aby to už neutáhl. Ten tvůj známej se v tom hrabal sám? Hm, tak mu vyřiď, ať už nic takovýho nedělá! Když seženeš správný... Dobře. Sam? Je jak v bavlnce. Vlastně to on mi vnuknul tu myšlenku. Je jak Yoda. A medvídek Pú... Fajn! Svoje nadšení se budu snažit krotit!"

**

„Co bude k jídlu?" Dean se vřítil do kuchyně, paže špinavé od práce až po lokte a nedbaje na nic, hmatal všude po všem. Bobby byl zvyklý.

„Přivezl jsem oběd z města, jestli proti tomu nic nemáš-"

„Woohoo! Burger burger burger!" ihned zavětřil papírovou tašku v rohu a jal se jí krámovat. To už Bobby netoleroval.

„Co kdybys trochu dbal na hygienu, když je teď v domě dítě!"

„Jemu to nevadí-"

„Ale mě jo. Padej!"

Dean se zatvářil uraženě a neochotně stáhl prsty z krabičky s hamburgerem a hranolky na které zanechal mastnou stopu.

Sam o sobě vrcením a kopáním začínal dávat vědět, zřejmě mu už zavěšení v postroji přišlo dlouhé. Ani Deanovi se ho nechtělo vláčet do koupelny, proto se zastavil před Bobbym a roztáhl paže, jak Kristus na kříži.

Starší muž nechápavě zavrčel „Co je?!"

„Štafeta. Teď je řada na tobě."

Jenže Bobbymu se do předání moc nechtělo. „Bude řvát. Viděls ho posledně."

„Tak se tvař mile," Dean mu ochotně poradil a přitom pozoroval, jak se mužova tvář stahuje do naštvaně-přísného výrazu. Zřejmě mu na to i chtěl něco peprného říct, ale kvůli přítomnosti dítěte si to rozmyslel.

„Zmlkni a dej mi ho!" natáhl se po něm. Nejdříve ho musel vymotat ze všech těch zákrut látky, ve které byl zabalen a teprve potom ho vytáhl z postroje. Jakmile Dean ucítil svobodu, vzal dráhu.

„Bavte se!"

***

Vymydlený a převlečený se vracel zpátky do kuchyně. Snažil se to moc neprodlužovat, přestože každých pár chvil ve své činnosti ustal a poslouchal, jestli z přízemí nezaslechne pláč.

„...A tak se stalo, že jsem přišel ke dvěma klukům, aniž bych se o to nějak víc zasloužil. No – a už jsem si je nechal. Aspoň oba dneska ví, že se mají vždycky kam vrátit-" Bobby zaregistroval Deana stojícího ve dveřích. Odkašlal si. „Konec."

Dean s úsměvem pohodil hlavou. „To musela bejt zajímavá storka, mladej ani nepípnul." Konečně vyndal burger z papírový tašky a bez talíře si rozprostřel umaštěný obal po stole.

Bobby se zadíval z boku do Samova obličeje – ležel mu tváří na rameni, ukonejšen mužským hlasem a jen občas zatahal za dudlík. „Ehm, no... Mám jich pár v zásobě."

Dean si přes burger nasypal hranolky a zamnul si ruce. Měl ukrutný hlad a na tomhle si pochutná. Jenže jen co si Bobby na chvíli sedl, prcek začal natahovat. Winchester starší, s hranolkem napůl cesty k ústům k němu upřel nevěřícně pohled.

„Vážně?"

Samovi vypadl dudlík, dolní ret vyjel dopředu. Oči se zaplnily slzami. Dean se vzdychnutím upustil vychládající jídlo zpět na hromadu a vstal. Sehnul se pod stůl, kam při příjezdu uklidil tašku s dětským proviantem. V tu chvíli se Sam regulérně rozplakal.

„Nemá hlad?" Bobby se zvedl a nervózně si povytáhl chlapce v náručí.

Dean se vynořil zpoza stolu a zamával lahví. Pak s ní začal šejkovat jak za barem. Malý brácha ten jeho krkolomný výkon chvíli tiše pozoroval, než mu lahev spadla na zem. V tu chvíli už měl zase nataženo k pláči.

„Můžeš přestat trotlovat?" Bobby představení neocenil stejně jako kňourající prcek na jeho ruce, Dean proto hodil flašku do mikrovlnky a hlasitě ji zavřel.

„Dvě minuty!" významně se podíval na staršího muže a přehnaně názorně zmáčkl číslici. Takhle mu chtěl naznačit, že v tomhle domě nemusí být jen jeden kuchař. „A čekáme."