Part 3

„Tak jo, tak jo! Už nemusíš tak řičet! Ztlumím to," Dean sáhl po kolečku hlasitosti a otočil s ním doleva. „Ježíš! Kdo by do tebe řek, že přeřveš i Highway to hell!" podíval se na mrňouse ve zpětném zrcátku.

Malý Sam seděl v dětské sedačce, tváře mokré od slz a červené od vypětí. Teď, když v autě zněl jen Deanův hlas, se utišil. Winchester starší měl však ke klidu daleko.

„Nevím, proč takhle vyvádíš. Ale jestli kvůli těm lacláčům s méďou tak mi věř, že ani já je nechtěl! Jenže nic jinýho nebylo!" pozoroval bratra, který začínal znovu pomalu nabírat. Spodní ret mu vyjel dopředu, obličej se zkrabatil.

„Tak jo, tak jo!" sevřel volant, až mu zbělely klouby. Vařil tu z vody. „Chceš dudáka?"

Vařil z vody a hodně!

Sam se přestal kabonit. A Dean se konečně mohl chytit stébla.

„Tahle hra tě baví, hm? Pheh! Ty si stejnej jako tvý velký ty, páč ten taky neumí udělat nic, co nejde udělat jednoduše," mlel jenom, aby nebyl zticha. A pak v tomhle svým pokusu sledoval bráchu mlčky do doby, než začal zase natahovat. Zdálo se, že to je právě ten hluboký tón, co ho dokáže ukonejšit, takže Dean pokračoval s přemýšlením nahlas.

„Možná - možná bysme se měli stavit někde na jídle, protože já bych už něco zakousnul," pohladil si kroutící žaludek. „Nejsi tu jedinej, co si stěžuje!"

*

„Tak jo, tak jo! Ještě chvíli!" mlel polohlasně mezitím, co přehazoval ten nakoupený pel mel v kufru svého auta. Jestli kdy byl jeho bratr uvnitř vozu hlasitější, bylo to právě nyní.

Jeho naříkavý pláč rezonoval interiérem ve snaze vykřičet si pozornost u toho, který ho právě opustil. Ta naléhavost a neštěstí byla slyšet v každém tónu, Sam do svého projevu dával opravdu všechno, aby ho přivolal zpátky.

A pak se dveře na jeho straně konečně otevřely. „Ta-dá," starší z Winchesterů měl na sobě navlečený postroj, jehož neznalost instalace ho tolik zdržela. „Velkej Deanno je tu! Tvoje duha, když prší, tvoje hvězdy, když je tma," snažil se, svým vlastním způsobem, uchlácholit prcka, zatím co ho unudleného a uplakaného vyzvedával ze sedačky.

Když však pod prsty ucítil, jak moc je to maličké tělíčko z té námahy dovolat se propocené a jak moc je zadýchané nutností něco mu sdělit, celá jeho vystavěná image ledabylého tvrďáka, který to zvládá palcem pravé ruky, vzala za své.

Konejšivě objal malého Sammyho jen co ho usadil do nosítka na své hrudi. Byl to fyzicky jiný a přesto tak emočně známý pocit, držet bratra v náručí.

Sám pro sebe se usmál – jop, tak takový to je, když na velikosti nezáleží!

**

„Víš ty co? Jednou – jednou budeme jíst jídlo, který nebude instantní a přihřívaný ve veřejný mikrovlnce na místní pumpě," předvídal, strkajíc dětskou lahev s instantním cokolivtoje do veřejné mikrovlnky na místní pumpě.

Navolil minuty dle návodu a volně se přesunul k regálu s tiskem a videokazetami. Když se Sam začal netrpělivě vrtět, obrátil ho zády k sobě a časopisům čelem.„Nojo, publikace tě vždycky zajímali. Tak se koukej... Wow! Tohle vzdělávací číslo s Kenayou jsem ještě neviděl..." natáhl se pro Playboy. „To musí bejt nový!"

Neočekávaně k němu přičichl. Jop. Fresh! A ve jménu nastolené zábavy pokračoval.

„A teď ti Velkej Deanno ukáže kouzlo – umím se prolistovat číslem, i když je zatavený v igelitu," pronesl dramaticky a patřičně hrdě.

Jenže Sam mu to jeho sebevědomí ihned smetl ze stolu – rozbrečel se nad obrázkem barevné sex bomby tak, že i obsluha za kasou – a že byla zvyklá na ledacos – si je oba změřila podezřívavým pohledem.

„Hej! To je vaše dítě? A kde je jeho matka?!"

Dean mu oplatil s takovou bitch face, že personál instinktivně nahmatal pod pultem emergency tísňové tlačítko. „A kde je ta tvoje, tatrmane!"

***

Tak jo, tak jo!

Vrátil svoje explicitní číslo, po kterém tak toužil zpátky a poodstoupil. Pod přísným dohledem obsluhy, přešel ležérně ze sekce „pro dospělé" do sekce „pro děti."

V očích přítomných ho peklo jistě nemine!

S netrpělivě kopajícím Samem na hrudi procházel dětsky infantilními tituly a měl pocit, že jemu samotnému se z těch zdrobnělin všechno zmenšuje.

Myšáček Čumáček, Dortík pro Bertíka, Dobrodružství žlutého míčku, Co se děje v rákosí, Myšáček Čumáček jede na prázdniny... Moment-

Přeskočil z posledního titulu na ten předtím. „Konečně něco s příslibem."

Otevřel lehkou knížku o pár barevných stránkách s detektivním příběhem a až poté, co se ujistil, že na ní Sam dobře vidí, četl nahlas.

„Co se skrývá v rákosí? Cesta co se nekosí. A hned za ní svět, co navštívíme teď. Možná je a možná není, jistě však mám podezření..."

Dean obrátil stránku s nepatrnou dávkou zájmu.

„O místě plném překvapení. Tam vůbec není o co stát, avšak pro tentokrát..."

Otočil v zaujetí list.

„Cesty zpět už dávno není, není ani vysvětlení, proč se skrývá v rákosí-" netrpělivě na další stránku.

„Žabí sklepení-" vydechl. Wow! Nepřítomně zíral před sebe v představě takového institutu.

Hustý! Ani si nevšiml jak mu imaginární Kenaya mává na rozloučenou a bledne ve jménu vidiny Žabího sklepení.

Až pohyby na jeho hrudi ho vrátily z pomyslné vycházky v rákosí. Pohlédl na bratra, který se s jedním koutkem zdviženým culil na velkého zeleného žabáka sedícího uprostřed trávy. Bez slz, protestů nebo stížností – prostě si jen hověl v postroji, sledujíc barevné obrázky doprovázené Deanovým emocionálním projevem.

Vždy uměl k Samovi promlouvat a i nyní, v téhle situaci ho jeho hlas zabíral.

Proto se rozhodl pokračovat ve čtení a v odkrývání dalšího děje, jenže časovač na mikrovlnce pípl.

„Awww," vyloudil otráveně. „Zrovna teď!" svěsil otráveně ruce.

****

Než se přesunul k pokladně, byl už plně monitorován.

„Takže... Sendvič, lahev neperlivý vody a... Tohle si berete taky?"

„Tohle to určitě!" zapíchl ukazováček do knížky – „páč chceme s bráchou vědět, jak to dopadne! A vezmu si i druhej díl, Co se děje u rybníka. Jestli to bude mít vzestupnou tendenci, doufám v seriál!"

Vypláznul peníze, vyzvedl ohřátou lahev a pakoval se. Nechtěl jíst v takové díře. Tedy přesněji měl v úmyslu nakrmit prcka v klidnějším a vstřícnějším prostředí.

Proto si teď udělal pohodlí na zadní sedačce svého auta, Sama si položil do ohbí paže. Plastová lahev mu přišla dost horká, proto z ní nejdříve sám ochutnal, protože nevěděl, jak jinak to odzkoušet. Potáhl z gumového dudáku a chvíli převalovat směs v puse, než udělal ohodnocující obličej.

„Jop, přesně tvůj styl, kámo! Tekutý a pofiderní. Jenom tomu chybí ta nechutně zelená barva. Budeš to zbožňovat!" odklonil lahev a opatrně ji vsunul mezi ty piko rtíky.

Měl trochu obavy, co bude dělat, pokud Sam tuhle stravu nepřijme – byl tak vybíravý a striktní, co se týkalo příjmu kalorií. Dean si z něj buď utahoval a nebo, když museli hledat dlouho jiné bistro, které by vyhovovalo oběma, ho to frustrovalo.

Ke své velké úlevě však v prstech, které držely lahev cítil ten podtlak, jak ji malý Sam hltavě vysával. Tak tohle byl důvod všech těch slz...

„Měl jsi hlad, hm?" díval se na něj ze shora, na človíčka ležícím mu na ruce, který mu oplácel ten samý přímý pohled.

„Uhm... já... tak trochu jsem vyšel ze cviku. Tyhle mí schopnosti prostě zrezivěly. Nečekal jsem, že bych kdy ještě..." upravil si bratra v náručí, když mu trochu sklouzl, protože se bál ho držet pevněji.

Zazíral na malé prstíky, které ho chytly za ukazováček. „Heh... ahoj," lehce po nich přejel palcem. „Jsem tady a o všechno se postarám, jasný?!"

A maličký Winchester se na něj zaculil stejně tak jako se před pár minutami culil na obrázek velkého zeleného žabáka v rákosí.

No co už...

*****

Dean pokračoval v cestě, dokud se nepřistihl, že za volantem usíná. Normálně by si pustil jednu ze svých milionkráte ohraných kazet a osolil hlasitost, takže by mu ten kravál dovolil ujet ještě několik kilometrů navíc, jenže teď, když vezl malého pasažéra, si to nemohl dovolit. Proto měl rádio vypnuté už co vyrazili od pumpy a uvnitř nechával znít zpočátku svůj hlas, avšak od chvíle, co Samovi padla hlava do strany a on tvrdě usnul, interiér vozu naplňovalo pouze vrnění motoru.

Pravidelně bratra kontroloval pohledem do zpětného zrcátka, ten však nevypadal, že by se chtěl v nejbližších několika hodinách vzbudit. Zřejmě ho ten pel mel dnešních divokých událostí dohnal a jen co měl teplé jídlo v žaludku, vypnul se. Dean se mu nedivil, sám toho měl plné zuby, jaký nápor to potom musel být pro takové malé křehké tělíčko. Proto při první příležitosti odbočil k motelu.

Nejdříve sám a pozorně prohlédl zaplacený pokoj, aby se ujistil, že uvnitř je vše v pořádku a až poté se vrátil pro spáče do auta. Měl obavy, aby ho při vyndávání ze sedačky nevzbudil, proto s ním zacházel nejjemněji, jak dokázal. Musel v duchu uznat, když ho opatrně pokládal do motelové postele, že manipulovat s bezvědomým Samem v jeho malé verzi je daleko snazší než s tím dospělým, který byl samá ruka samá noha a pořádně se pronesl.

Přestože se hrabal v kufru auta snažíc se posbírat věci, které si myslel, že by mohl potřebovat, nepřestával jedním okem sledovat otevřené dveře do pokoje. Ihned, jakmile zapadl dovnitř, pečlivě zamkl a skrze poodhrnuté závěsy zkontroloval venkovní prostory. Teprve pak se uvolnil.

******

Utřídil natahané věci na malém stolku, plíny a plastové lahve se sunarem postavil na viditelné místo. Zdálo se, že tyhle dvě věci budou alfou a omegou v celé téhle zmenšovací grotesce.

Převlékl se do pohodlnějších věcí na spaní a se zubním kartáčkem v puse se rozvalil na posteli. Sáhl po ovladači, jenže pak si to rozmyslel. Rejdil v dutině ústní, mezitím co se díval na spícího Sama. Přišel mu tak maličký na té velké posteli. A hned ho napadla absurdní myšlenka, že takto bezbranný je nejen snadnou kořistí pro démona, ale klidně by ho mohla odnést i liška nebo kojot. Jeho bratr tak nějak vždycky skončil unesenej.

Měl by tu mezeru mezi oběma lůžky zmenšit, ale to by znamenalo šoupat nábytkem. Vstal, hodil kartáček na noční stolek, sebral všechny volné polštáře a vystavil kolem bratra hradbu. Jenže pořád mu to nepřišlo dost bezpečné, a ještě ke všemu na něj neviděl, když si lehl zpátky. Proto ho opatrně přenesl k sobě do postele, polštáře naskládal k okraji, aby z ní Sam nemohl spadnout a sám se posunul ke kraji druhému. Takhle měl prcek dostatek prostoru a on nad ním okamžitou bezpečnostní kontrolu. Jen ať si sem něco zkusí přijít! šoupl ještě svou stříbrnou zbraň pod podušku.

Původně k Bobbymu jet nechtěl, jenže byli uprostřed případu, a jestli se tahle proměna prosákne tam dolu, budou na bezmocného Sama stát zástupy, aby srovnali skóre. Moc dobře si uvědomoval, že ho bude těžké bránit v takto otevřeném prostředí kord, když na to je sám. A tomuhle riziku chtěl předejít.

Proto se rozhodl hned ráno vyrazit tam, kde věděl, že bude bratr v bezpečí, na místo, kde měli oba druhý domov.

A ať si pidi Sama užije i staroch, poťouchle si pomyslel.

Ochranářsky položil svou dlaň na dětskou hruď a cítil, jak se pod ní pravidelně zvedá.

„Bude to dobrý, Sammy. Byl jsem jenom trochu z formy, ale teď jsem zpátky. Spolu to zvládneme a starouš Bobby se z tebe zblázní. A až tyhle jesle skončí, tak tu čarodějnickou mrchu hnusně sejmeme a hezky upálíme! Ale do tý doby-" zmlkl, když se mu Sammy pod rukou zavrtěl, spokojeně odfoukl a ve spánku chytil Deana svými prťavými prstíky za ukazováček přesně tak, jako předtím. A stejně tak se i teď nad tím gestem starší z Winchesterů něžně usmál.

„Jsem tu, bejby brácho. Jsi v bezpečí. Slibuju."