Part 2

Účelem většiny manter je dosáhnout vysvobození. Oslavné a povznášející mantry se většinou recitují nahlas. - Wikipedie

„Mám dítě!"

Začal to omílat od chvíle, co zjistil, že to funguje.

Od okamžiku, kdy zaparkoval u obchoďáku na vyhrazeném místě pro „matky s dětmi" a byl z toho nařčen pětičlennou rodinou, která se na jeho plac měla snahu vecpat. Téhle otravně protestující skupince v levném kombíku se legitimně prokázal kopajícím Samem zabaleným v igelitové tašce. Ha-ha! Stěr!

Od doby, co si zabral opovážlivě jeden z posledních vozíků s dětskou sedačkou, kam bratra křečovitě vmáčkl, těžkopádně provlékl jeho neposedné nožky otvory a zamotal ho do kšír, až si od něj vysloužil vyčítavý pohled.

Od momentu, kdy ho hazardně nepřiměřenou rychlostí tlačil uličkami, až mu zčechral to bezvýznamné chmýří na hlavě, na malinké tváři vykouzlil potěšení a u ostatních nepochopení.

„Pozor tady - mám dítě!" hlasitě si vymáhal úlevu z fronty.

*

Regál s plínama hledal v oddělení alkoholu aspoň patnáct minut. Když se z toho zmatku vymotal, nastala ta pravá zkouška - zkouška rozměru.

Pokud věděl, na světě byly dvě velikosti - malá a velká. Jenže teď tu stál v sekci tisícmilionstopadesátpět size plus S a to jeho jistotu poněkud podkopalo. Nikdy se necítil tak zmateně.

Nikdy se necítil tak komplikovaně. „Zasraný plíny!"

Bral jeden balík po druhém, otáčel je a vracel zpátky. Takhle tu zkejsne tři dny! A pak se brácha promění zpátky a bude tu pobíhat s igelitem přilepeným na zadku!

Tahle nepřístupná představa v něm zažehla urgenci situaci co nejdříve vyřešit. Proto nejdříve - opticky porovnával Sama s mrňatama vyobrazenýma na obalech plen ve snaze odhadnout správnou velikost.

Poté - ho vyndal ze sedačky, aby ho vždy přiložil k fotce a rychleji tak poměřil. Jenže se nezdálo, že by to tím nějak zrychlil. A navíc si ho začala všímat jedna z postarších prodavaček, která doplňovala zboží.

Když se mu Sam začal v rukách nespokojeně kroutit, došla mu trpělivost. Právě hodlal z každého balíku vytáhnout jednu plínku jako vzorek, někde ji na bráchovi vyzkoušet a pak si dojít pro odpovídající velikost, když ho žena zezadu oslovila.

„Můžu pomoc."

Ztuhl a zamaskoval natržený obal. „Já si o žádnou neříkal!" Nezaznělo to od něj moc přívětivě, ale ona se ho také neptala.

„Nemusíte. Stačí mi to, co vidím," hnula se vpřed a on instinktivně ustoupil, aby udržel vzdálenost. „Kolik je tomu drobečkovi?"

„Proč vás to zajímá?" přitáhl si Sama, kterého doteď držel v natažených pažích, ochranářsky k sobě.

„Hmmm..." měřila si ho 'znáš prd mladej'pohledem. „Víte, proč jsou tady ty čísla?"

„Do binga?"

„Skoro. Ty označují počet měsíců. Stáří miminka. To vaše má kolik?"

„Éééém..." rychle se na bratra podíval, jakoby u něj hledal nápovědu, jenže obdržel jen bezzubý úsměv. Byl v tom sám. „ No... pár má... pravda! Pár měsíců už má... žejo."

„Tipuju čtyři? Pět?"

„Wow! Jste dobrá! Dneska je to přesně čtyři pět."

Žena si odkašlala a sáhla po jednom balíku. „Pak by tyhle váš problém měly vyřešit."

A on se přitom rozzářil, aniž by chtěl. „Super!" nahrnul do pojízdného košíku zásobu nejmíň na půl roku.

Vecpal Sama zpátky do sedačky. Tady skončili. I když...

„Mohla byste mi ukázat, kde bych našel..."

„Jistě."

**

„A tohohle máte dost?"

„B-budu to vůbec potřebovat? M-mám ho jen na víkend."

„Kriste pane! Jistě! A co si myslíte, že bude jíst?! Steaky?"

„On toho stejně nikdy moc nesnědl a ke všemu je vybíravej..."

„Takže - tohle naředíte jedna ku dvoum. Tohle tady jedna ku čtyřem a tohle je už hotový, to jen ohřejete v mikrovlnce..."

„Beru hotovku!"

„Ještě jsme neprošli všechny možnosti..."

„Řek sem, že to sní!"

***

Dupačky s nápisem 'I am sweet'vyměnil za 'I am rolling'a světle modré pyžamo s dinosaurem za maskáčové s tankem. Nikdo mu z bratra citlivý mimino dělat nebude!

****

„Myslím si, že tohle je divný, ale co už..." rezignovaně vzal z hromady krámů nakupených v košíku dudlík s obrázkem Tygra z Medvídka Pú a zase ho tam hodil zpátky. Další čarodějnice! Vždyť přišel jen pro plíny a bude ho to stát majlant!

Co však nemohl vystát nejvíc, byly ty její příšerný ťuťuťu věci co na Sama dělala! A soudě podle toho jeho rozzářeného obličejíku se mu to snad ještě líbilo! A to k tomu stačilo pár infantilních špásů!

Fuck - z bráchy je vážně mimino!

*****

Samova tvářička se z rozesmáté najednou stáhla do vážné. A hned na to mu spodní ret vyjel dopředu a oči se začaly plnit slzami.

„Awww... copak je zlatíčko. Copak se ti nelíbí...?"

„Si zase ucvrnk. To už poznám. Mimino!"

Žena pohladila tu ochmýřenou hlavičku a než ji v tom stačil zabránit, vyndala Sama ze sedačky. „Tak dáme suchou plínku a bude znovu dobře." A aniž by mu věnovala pohled, odnášela jeho bratra směr pryč.

„Hej!" nelíbilo se mu, jak se mu vzdaluje. Stačil za nimi udělat pár rychlých kroků, když na něj houkla přes rameno. „Košík!"

Smykem zabrzdil, poklusem se pro něj vrátil a zuřivě ho roztlačil, aby je dohonil.

******

„Co jste mu to proboha udělal?" podívala se na něj tak vyčítavě, že měl pocit, jako kdyby před ní právě nakopl štěně. Rozbalovala miminko na přebalovacím pultu a její nelibost vzrůstala.

„V daných podmínkách jsem z ničeho vytvořil parádní věcičku. Jsem jako McGyver!"

„Vždyť je celej zapařenej. Ještě chvíli a osypal by se!" znechuceně hodila igelitovou tašku s mokrým tričkem do koše. „Ale my zase vykouzlíme ty rozkošné dolíčky zpátky, že?" pošimrala Sama pod bradou, až se rozjařeně rozkopal. „Vlhčený ubrousky!"

Chvíli trvalo, než pochopil, že už zase mluví na něj. „C-co?"

„Podejte mi vlhčený ubrousky!"

„J-jo." Hrabal se ve vozíku jak bába v koksu. „Tady."

Žena jemně otírala postižená místa a on při pohledu na bráchovo obnažené pozadí raději vytočil zrak ke stropu.

„Krém!"

„Ano, madam." Byl za její komandování skoro rád, jenže věta „Musíte mu vždycky zadeček pořádně namazat, aby neměl opruzeniny", ho málem poslala do mdlob. Rozhořčeně se na ní podíval.

„Nechci žít s obrazem nahýho zadku svýho bráchy ve svym mozku po zbytek života! A to se určitě stane, pokud o něj ještě jednou zavadím! A už vůbec ho nebudu ničím potírat!"

„Cože?! Proč to takhle berete!? Vždyť je to miminko! Potřebuje vás! Když se o něj nepostaráte vy, tak kdo?"

Pomalu sjel pohledem k té malé tvářičce pod ním, kde se hned vytvarovaly dolíčky, jakmile získala jeho pozornost.

Kdyby si Winchesterovi uměli stěžovat, udělal by to. Třeba by tím dokázal vypudit všechen ten zmatek a nejistotu, které uvnitř sebe cítil od chvíle, co se tohle všechno stalo. „Je to jinak! A není to dobře!" teď dovedl být jen naštvaný, protože chtěl dospělého Sama zpátky - a to nejen kvůli rozdělanému případu.

Přistoupila k němu blíž. „Prokážete mi službu?"

„Žádnou vám nedlužím!"

„Takže si ji vyberu hned! JEN-" zvýšila hlas, když viděla jeho zpupně-odmítající výraz. „Jen poslouchejte. Pokaždý, když se na něj podíváte nebo na něho promluvíte, vykouzlíte ten nejúžasnější úsměv, co jsem za poslední dobu viděla..."

„Jsem zábavnej a jsem vtipnej..."

„To nevím, ale tohle miminko..."

„Je můj brácha. Uměl jsem se postarat už předtím a postarám se i teď." Konečně dokázal přijmout skutečnost. Vybalil nové dupačky a již oplenkovaného Sama do nich oblékl. „Nebude to těžký nebo jiný. Bude to jen divný." Přetáhl mu přes hlavu tričko, chvíli zápasil s mávajícími ručkami, než je dostal do dlouhých rukávů. Zvedl ho, chvíli podržel v natažených pažích, aby ohodnotil kvalitu své provedené práce. „Pořád ve formě."

*******

„Mám dítě a nebojím se ho použít!" hlasitě argumentoval, když se cpal s košíkem a Samem k pokladně určené primárně pro rodiny s potomky. Při placení jeho peněženka krvácela, kufr Impaly skoro přetékal a on při instalaci dětské autosedačky nevybíravě nadával. Jediný, kdo si to celé bezstarostně užíval, byl jeho bratr. Ale jen do té doby, než pocítil hlad.