Part 1

Civěl na to místo s výrazem, jakoby tam ležela nukleární hlavice a ne jeho nyní několikaměsíční bratr.

První sklenička byla na vyrovnání tlaku v tepající hlavě, druhá a třetí na vyrovnání se se situací.

Čtvrtou vyrovnal obsah lahve se dnem.

Teď se ještě vyrovnat s nadcházejícími třemi dny.

Se rty namočenými do whisky se posunul k posteli, kam bratra před několika minutami položil. Ale ještě dřív, než ho sebral ze země společně s jeho dospělým oblečením, přes něj rychle přehodil tričko, aby se tím zbavil podívané na ten jeho nestoudně holý zadek a jehož cíp rukávu teď Sam cucal.

Jakmile se mu dostal do zorného pole, rtíky se roztáhly do úsměvu, který na tvářích vytvaroval dva malé dolíčky a odhalil bezzubé dásně, holé nožky se radostně rozkopaly.

„No-" povytáhl nad tím čistým veselím pravé obočí spolu s koutkem úst. „Možná to tak nevypadá, ale uvnitř se taky směju." Zvuk jeho hlasu rozparádil prcka ještě víc. Malé ručky vylétly nahoru, nohy pumpovaly tak divoce, že to vypadalo, jakoby cvičil kojenecké sklapovačky.

V návalu nestandardních myšlenek (a že jich v této prekérní situaci už pár vyplodil a ještě hodně jich, než bude všemu konec, vysype a na některé vážně hrdý nebude) se nad bratrem naklonil. „Same, jestli jsi tam uvnitř, držen touhletou miniaturou jako rukojmí, tak... tleskni." Pronesl naprosto vážně a napjatě ho sledoval.

„No tak... dej mi znamení, Sammy. Teď mi musíš pomoc. Třeba... vyplázni jazyk. Nebo se aspoň přestaň tak idiotsky řepit!"

Jak se nakláněl níž a níž, z krku se mu zhoupl přívěsek zavěšený na kožené šňůrce, což mrně uchvátilo natolik, že mu úsměv ve tvářičce povolil, oči se fascinovaně zafixovaly na té houpající věci.

„YES! Já to věděl!" Tohle byl jasný signál. Sice neměl tucha, kam se tímhle tenhle případ na stupni průserovosti posunul, ale...

Dítě na posteli se znovu rozjařeně rozkopalo. „KRUCINÁL!" Zvadnul.

*

„Fajn, Holá dásni. Takže teď ti řeknu, jak to bude - mezitím, co ty tady budeš v klidu ležet a tiše si slintat, velkej bro se zatím pohrabe v poznámkách a compu. Nemám čas - natož tři dny, čekat, až se tadyhle z tý larvy vyklube zpátky můj dospělej brácha. Cumlej si to svoje triko, já už nás z toho průšvihu dostanu." A tím nás mínil nesobecky hlavně sebe.

Rychle do sebe kopnul poslední skleničku a přesunul se ke stolu, kde si založil studijní základnu.

Netrvalo však dlouho a ze Samova místa se ozvalo tiché zakňourání. Díky své pozornosti, kterou upíral jinam, to nejdříve nevnímal, až když fňukání nabíralo na hlasitosti i četnosti, zareagoval.

„Pšššt."

Jakoby to tím spíše povzbudil, kvíkání přešlo do pobrekávání. S povzdechem se tedy zvedl. „Co je to tu za nekázeň, Holohlave."

Malá tvářička se pokusila o úsměv nad tím, že ho vidí, jenže něco jí v tom okamžitě zabránilo, takže se celá zkrabatila, koutky úst se prohnuly dolů a jeho tahle emotivní nestabilita tak nějak zatahala za něco uvnitř hrudi. Nerad vídal slzy u dospělého Sama a ani teď se při tom necítil bůhvíjak.

„Copak je?" odtáhl mu z tváře ocucaný cíp látky. V koutcích velkých světlehnědých očí se leskly slzičky, které mohly mít bohatou škálu příčin. Mohly by - kdyby zdroj nebyl zřejmý na první pohled.

Napůl vyděšeně a napůl znechuceně okomentoval to mokré kolo v dolní části trika. „Doufám, že tohle je jenom propocený!" přísně na to místo ukázal. Jenže i kdyby si to tisíckrát přál a milionkrát se za to pomodlil, stejně by tím tu bezútěšně počůranou pravdu nezměnil.

„A to jsem ti věřil."

Když se ozvalo uplakané zabrblání, věděl, že právě tady a teď nastane v jeho dospělé existenci zlom - doteď to totiž byla brnkačka, ale nyní bude muset svého bratra přebalit.

Nad nadcházející misí se jeho mysl najednou zadrhla a představivost mu udělala ze života peklo!

Co když teď zavolá nic netušící Bobby a zeptá se ho, na čem právě dělá? Zrovna jsem přebalil svýho počůranýho bráchu... A na čem děláš ty?

Fuck! Musí začít tím, že přestane děsit sám sebe! V tomhle zavšiveným motelu je jistě bobků dost, není třeba k nim přidávat ještě ty jeho!

**

„Tohle bude chtít odvahu!" odšrouboval uzávěr od nové lahve Jacka. Nalil si do skleničky, kterou ihned exnul a sebral jedno z dalších Samových trik. Ten mírně zarudlý uplakaný obličejík k němu vyslal němou výtku, když se nad ním nahnul.

„Hele, nekoukej se na mě tak. Pro mě to taky není jednoduchý, víš? Ještě včera ti bylo třiadvacet... nebo pětadvacet?" Mávl rukou. „Prostě sis všechno obhospodařoval sám. Tím myslím i Zónu tabu."

Jak mluvil, opatrně oblékal Sammyho do čistého trička. Přetáhnout mu ho tím velkým otvorem přes hlavu nebyl vůbec žádný problém.

Narovnal se, aby zhodnotil svou práci - vypadalo to jako ležící obří kus oblečení s malou kebulí.

Sáhl výstřihem dovnitř a nasměroval krátké ručky do rukávů, které pak ohrnul až k zápěstí. Tu lehkou část měl za sebou. Ještě se tak dovedně vypořádat s tím pocintaným spodkem. Odkašlal si. Teď bude muset sáhnout svému bratrovi do rozkroku...

„Tohle bude chtít hodně odvahy." Zhluboka se napil rovnou z lahve a současně zajel druhou rukou pod konec velkého trika; nejdříve nahmatal něco malého a měkkého a skoro ucukl, než si uvědomil, že je to Samova prťavá noha. Prsty proto šmatal výš, až narazil na ten navlhlý látkový shluk, vzal ho mezi palec a ukazovák a zatáhl. Chvilku s tím táhl po posteli i svého bratra, asi se to někde o něj zaseklo, ale pak to konečně povolilo a on to mohl odhodit na zem. Otřel si prsty o džíny.

***

Když musel o půl hodiny později celou proceduru opakovat, nabyl dojmu, že takhle to nepůjde - brzy by mu došla zásoba alkoholu. A Samovo oblečení.

I přes svoji nechuť bude muset vyrazit nakupovat. Otráveně zafrkal. „Čarodějnická čůza! Začíná to věcma, který jsem nikdy dělat nechtěl a... kam to až povede? Tři dny! Za tu dobu se ze mě klidně může stát pojebaná au-pair Marry Poppins!"

Pohlédl na teď už znovu suchého a šťastného Sama. „A to mám vzít do Baby bejby Chou-chou?!"

Díval se na kopajícího a usmívajícího se bratra, jenže najednou mu ta jeho radost přišla škodolibě ďábelská - určitě se mu teď v tý malý makovici líhne plán, jak mu auto znesvětit a to z důvodu nějaké osobní odplaty.

Přimhouřil oči, jak si ho podezřívavě měřil. Tohle vyžadovalo být vždy krok před miminem! Popadl proto spodní část trika, které bylo doteď volné, udělal na každé straně cíp, svázal je dohromady, ale ještě než je utáhl, prostrčil vzniklými dvěma otvory ty neposedné krátké nožky. Pak teprve přitáhl uzel těsně k rozkroku a vytvořil tak ledabylé dupačky.

„Ale to není všechno!" zvedl prst v upozornění, až se pod ním ten človíček zarazil. Na chvíli si od něj odskočil, aby se vrátil s malou igelitkou s nápisem Eko. Položil ji na bratra kvůli poměření umístění jeho nohou a v těch místech vystřihl dvě díry. Poté už nebylo těžké je jimi protáhnout a nevelká ucha mu pověsit na ramínka. Ještě to vymazlil tím, že mu je vzadu stáhl gumičkou a zabránil tak jejich padání.

****

Opatrně ho zvedl a držel v natažených pažích před sebou. „Vypadáš jak dítě v tašce. Asi proto, že ji máš na sobě oblečenou. Ale svůj účel to splní. Teď je tvůj zadek voděodolnej. Můžeš si tam uvnitř dělat, co chceš a ven se to nedostane. Hele! Nekoukej tak na mě - kdyby ses dokázal ovládat a neupouštět se každou půlhodinu... a navíc ten obal je z eko materiálu, tak buď trochu vděčnej."

Konečně si ho přitáhl blíž, opřel si ho o hruď a přitiskl jednou rukou k sobě, aby druhou mohl volně operovat. Bylo to divný takhle ho držet, cítit i přes všechno jejich oblečení (a igelit) jak hřeje. Netrvalo dlouho a drobné prstíky se chytily kožené šňůrky okolo jeho krku a snažily se nacpat si jí do pusy. Byl tak malinký - všechno na něm bylo tak maličký. Vždyť i ta taška na něm plandá a kolik se tam může vejít rohlíků... patnáct?

Přivinul si ho k sobě ještě o něco pevněji z pocitu možné ztráty. Mačkaný igelit zapraskal a Sam si vzdychl.

„Tohle je sice designová apokalypsa, jenže každá záchrana má svou cenu, Sammy. A jediný snadný den byl včera*! Teď se jde nakupovat!"

TBC

*The Only Easy Day Was Yesterday - NAVY SEALs motto.