Jet lyžovat.

S narozením dětí přichází spousta nových povinností své o tom věděla i mladinká Andrea, jejíž tři děti jí dávaly pořádně zabrat. Za poslední tři roky ani jedinkrát nezalitovala, že ji se se svým manželem, Felixem, pořídili. Ano, mohli sice nějaký ten rok ještě počkat, ale na tom nyní nezáleželo. Hlavně že děti byly zdravé a nic jim nescházelo. Dvojčata ťapkala po pokoji své sestřičky a sahala na vše, co se ocitlo v jejich dosahu a tříletá Bella seděla na postýlce a právě se prala s tričkem, jež si zkoušela navléknout sama. Nakonec přeci jen potřebovala asistenci své maminky, jež jí ochotně vypomohla. Jakmile byla Bella oblečená, vrhnula se na ty dva malé otrapy, kterým na tričko navlékla mikinku a bundu, obula botičky a následně je popadla do náruče, míříc si předsíni do garáže. Jen co je usadila do sedaček, pomohla s bundou i své starší dceři, jež trvalo na tom, že si do sedačky vleze sama. Ani to se ovšem neobešlo bez dopomoci. Čas je totiž tlačil. Eliza byla pozvaná ke své tchyni, aby společně napekly cukroví, zatímco malá Bella bude ve školce, Felix s Normanem v práci a Hug ve škole. Obě dvě doufaly, že to zvládnout co nejdřív, i když se u toho musely vypořádat ještě s rok a půl starými dvojčátky, Orlou a Abelem.

"Ahoj," pozdravila Andrea vřele svou  tvými, když jim otevřela dveře a pozvala je dál. "Velku mrzne až to není pěkný," postěžovala si, jakmile za ní a dětmi Georgia zavřela dveře. "Hug si ráno stěžoval, že je týrání, když po něm chci, aby šel v tomhle počasí pěšky," zasmála se starší žen, sklánějíc se ke svému vnoučkovi, aby jej mohla vysvléknout z teplho oblečení. V domě bylo příjemně, takže děti mohly zůstat jen v punčoškách a tričku. "Na jednu stranu se mu nemůžeš divit," ozvala se Andrea. Poplácala Orlu po zadečku na znamení, že může cupitat do kuchyně, kam ji i s Georgiaou, jež nesla Abela na ruce, následovala. "Je tak opravdu příšerně," zatřásla se při v vzpomínce na zimu, jež venku vládla. Sice to bylo její oblíbené roční období, ale když už, tak ji chtěla trávit na horách, kde by si ji mohla náležitě užít a ne ve městě. Jak ráda by po čtyřech letech zase ráda stála na lyžích na svahu. V tuto dobu se to však zdálo nedosažitelné. Musela si počkat, až budou děti starší, aby na lyže mohli vyrážet jako rodina, což by stejně nebylo přesně to, co si přála. Chtěla znovu zažít ty prázdniny, jež strávila s Felixem na chatě jeho rodičů, když jim bylo čerstvě devatenáct. Společné lyžování, když už se většina lyžařů chystala do tepla, večer u krbu a brzy ráno zase zpět na svah. Klidně jen na jeden den. Jen oni dva.

"Máš zabaleno?" zaslechla hlas své tchyně, když z trouby vyndávala předposlední várku cukroví. "Nemusíš se bát, za chvilinku budeme hotové, tak se pro ní pak stav. To víš, že ano. Počítám s tím." "Georgio? Dám tam ten poslední plech, ano?" houkla na starší ženu Andrea. "Jen ho tam dej." Po onom pobídnutí tak udělala, načež se obrátila akorát včas, aby chytila Abela, jež se k ní hnal. "Copak, rošťáku?" zasmála se, když si jej vyhoupla do náruče. "Za chvilku mu už přijede tatínek," mrknula na dvojici Georgia, jež postávala u dveří s širokým úsměvem na rtech. Právě tento úsměv na ní byla Adriana zvyklá vídat ode dne, kdy měla tu čest onu úchvatnou a velice charismatickou ženu poznat. V posledních měsících si však začala všímat, že onen úsměv už není takový jaký býval. Něco mu chybělo. Místo čisté radosti a vřelosti se za ním skrývalo jakési podivné prázdno. "Děje se něco, Georgio?" zeptala se s obavami v hlase. "Ale vůbec ne," mávnula nad tím rukou. "Víš, že se na mě můžeš obrátit s čímkoli, že ano?" A právě to byl ten důvod, proč si Georgia svou snachu zamilovala téměř okamžitě. Její laskavá povaha, jež jí nutila lidem za každou cenu nezištně pomocí, její velké srdce. "Vážím si toho, Andreo," věnovala své snaše vděčný úsměv. "Ale s tímhle mi pomoci nemůžeš." Mladá žena si povzdychla. "Promluvit bychom si o tom ale mohly," zkusila navrhnout. "Určitě. Rozhodně ale ne dnes." Než se Andrea stačila zeptat proč, rozhlehl se domem zvonek. Georgia se okamžitě odebrala ke dveřím a Andrea se vrhla na přemlouvání Orly. Děvčátko si totiž zalezlo pod stůl a odmítalo vylézt.

"Andy." Při zaznění zkráceniny svého jména, zvedla mladá žena hlavu, čímž se uhodila o desku stolu. "Au," chytila se za postižené místy, čímž rozesmála svou mladší dcerku. "Potvůrka škodolibá," ulevila si, když ji popadla a spolu s ní vylezla z pod stolu. Její manžel se na ní usmíval, v náručí držíc Abela, jež Andree utekl hned, co jej položila na zem, aby Orlu přiměla vylézt z jejího úkrytu. "Jak to, že nejsi v práci?" zamračila se. "To je mi ale přivítání," zasmál se Felix. Andrea se na něj provinile usmála, líbajíc jej na tvář. "Jak to teda, že nejsi v práci?" zopakovala svou otázku. "Dědeček mi dal volno, abych mohl vzít maminku na hory," polechtal svého synka. Jeho slova způsobila, že Andrea na okamžik zamrzla v pohybu. "Cože?" vydechla nevěřícně. "Volala mi Stela, jestli už pro tebe mám dárek, že by měla nápad." Mladá maminka neměla slov. "Prý ses napsoledy, když jste spolu mluvily, zmínila, že bys chtěla jet lyžovat, ale že děti jsou na to ještě malé." Byla to pravda. Rok a půl starým dítětem by se sice dalo minimálně sáňkovat, ale to nebylo to, co si Andrea doopravdy přála. Sáňkovat totiž mohli s dětmi i na kopečku, jež měli Felixovi rodiče na zahradě, kdyby chtěli. Lyže by tam ovšem provětrala jen těžko. Nepochybovala, že se jim chudinkám v tom kumbále musí po sněhu a svahu stýskat.

"Nemáme hlídání," vypadlo z ní po dlouhé chvíli ticha. "Ale máte," vyvedla ji s úsměvem z omylu její báječná tchyně. "Od čeho jsou babičky?" zeptala se hravě a on své snachy si převzala Orlu, jež se stále něčemu chichotala. "Vážně?" Její vytřeštěné oči plné šťastných jisker zahřály Felixe u srdce. A Georgii stejně tak. "Samozřejmě." "A co Bella?" strachovala se Andrea. "Tu vyzvedne Hug po cestě ze školy, nemusíš se bát," věnovala mladší ženě uklidňující úsměv Georgia. "A teď už mi dej Abela a jeďte, ať se stihnete ubytovat," pobídla svého syna, jež jí ochotně vyhověl. Andrea sice ještě chvíli váhala, protože se jí nechtělo děti opouštět, ale nakonec souhlasila. Koneckonců to bylo jen na jednu noc. Další den večer je bude do postýlek zase ukládat ona.

Hlavu si opřela o okénko, hledíc, jak se venku postupně začínali stmívat. Bylo jí jasné, že lyžování po příjezdu na chatu, kde měli být ubytováni, nepřipadalo v úvahu. Nijak jí to ale nevadilo. Těšila se, až si s Felixem udělají po nějaké době večer jen sami pro sebe. Alespoň se více těšila na ranní lyžování, jež mělo také něco do sebe. "Koukej." Hlas jejího muže ji donutil pohlédnout před sebe. Dech se jí zatajil, když spatřila větší chatu, jež sloužila jako takový menší penzion. Vypadala malebně, kouzelně a především útulně. "Děkuju," obrátila se Andrea na Felixe, jež s úsměvem přikývl. "Není nic, co bych pro maminku svých dětí neudělal." A tak si mladičtí manželé užili den na horách, zatímco Georgia strávila trochu času s vnoučaty svého nejstaršího potomka. A zatímco manželství Georgie a Normana dále chátralo, Andrea si potvrdila, že si nemohla vybrat lépe. Na světě existovalo jen pár lidí, jež byli odhodlaní udělat vše proto, aby viděli něčí úsměv. A Andrea měla to štěstí, že Felix byl jedním z nich.

_______________________________________

Dneska trochu později, ale přeci! 😁

2️⃣0️⃣

💋🤗💖