Otevřít srdce lásce.

Hodiny na stěně vydávaly otravný zvuk, jež nutil majitelku domu přemýšlet nad tím, jestli by nebylo nejlepší je prostě sundat. Nechápala, jak její praštěnou sestru mohlo napadnout, že by se jim tahle odpornost mohla hodit. "Teta Stela dává stejně ty nejlepší dárky," zašklebila se Ariana, jež seděla v křesle s učebnicí fyziky v ruce a poctivě si opakovala látku, z níž měla dalšího dne psát ve škole test. "To bych neřekla," odfrkla si žena, jež nepochybovala o tom, že jí její nejmladší sestra chtěla oním darem popudit. Více než samy kýčovité hodiny však Libby vytočil fakt, že je poslala poštou a ještě ke všemu příliš brzy. Pokud je své sestře chtěla dát Stela k Vánocům, rozhodně jej měla odeslat o něco později, nebo jí alespoň dát vědět, aby si onen balíček má rozbalit až pod stromečkem. "Mami?" "Hm?" zvedla tmavovlasá žena hlavu k dívce, jejíž vlasy vypadaly, jako kdyby patřily Zlatovlásce. "Nezlobíš se na tetu jen kvůli těm hodinám, že ne?" povytáhla Ariana tázavě obočí, blankytně modré oči neodtrhávající od učebnice jejího nejoblíbenějšího předmětu. "Nezlobím se na ní kvůli těm hodinám," zavrtěla Libby hlavou. "Jen..." "Myslíš si, že letos opět nepřiletí?" s lítostí v očích pohlédla na ženu, jež jí vychovala, načež zaklapla učebnici fyziky a odložila ji na konferenční stolek. "Znám Stelu, Ariano. To, že nám začaly chodit dárky od ní, může znamenat pouze jediné." Lhala by, kdyby tvrdila, že jí to nemrzelo. Svou o devatenáct let mladší sestru, jež odcestovala za studiem do ciziny, neviděla osobně téměř dva roky. Sice si pravidelně volaly a Libby sem tam s pomocí Ariany měla možnost komunikovat se Stelou i skrze videohovor, ale ani tak to nebylo ono. Ze začátku to skutečně bylo fajn, ale časem to prostě přestalo stačit. 

Jedno škrtnutí zapalovačem a potemnělý obývací pokoj osvětlilo světlo první svíčky na adventním věnci. První prosinec, první adventní neděle. Libby však doufala, že by se více věcí mohlo onoho dne stát poprvé. Od rána společně se svým nejmladším potomkem chystaly výzdobu po celém domě, který se ženě zdál více prázdný než obvykle. Ještě před čtyřmi lety s nimi bydleli i její dva starší potomci, dvojčata Emilia a Jasper. Pamatovala si, jak ji jejich věčné dohady rozčilovaly. Jak ji vytáčelo, že kdykoli se něco stalo, spojili se proti ní. Jejich nerozlučnost v těžkých situacích byla však dávno pryč. Sourozenecké pouto jako by vyprchalo v den, kdy Emilia oznámila svým rodičům a dvěma sourozencům, že se bude stěhovat do bytu svého přítele Kaye, jehož si později vzala a založila s ním rodinu. Jasper odchod své sestry nenesl lehce. Krátce poté, co si Emilia odvezla své poslední věci, sám se sbalil a z domu svých rodičů odešel. Nějaký čas se se svými rodiči, Libby a Davinem, nevídal. Nakonec je dohromady dala až jeho tehdejší přítelkyně Olivia, jíž už dva roky pyšně nazýval nejen svou ženou, ale i matkou svých dětí. Vztah s jeho dvojčetem však uvízl na bodě mrazu. S rozbroji mezi dvojčaty se Libby natrápila až až. Po letech snah o jejich usmíření se to rozhodla ponechat v jejich rukách. Přeci jen měli oba dva svou hlavu a dost rozumu na to, aby si to vyřešili. 

Kdo podle ní však rozum postrádal, byla blondýnka, jež nebyla ani jednomu ze svých rodičů vzhledově podobná. Libby mnohokrát přemýšlela, zda by se neměla nechat obarvit, aby Arianě poskytla alespoň nějaký náznak toho, že je něco pojí. Po poradě se svým manželem Davinem to nakonec zavrhla. Ariana byla silná dívka. S tím, že byla adoptovaná se musela smířit sama. Libby s Davinem jí dávali celý ten čas, co byla u nich vše, co potřebovala. Žena se však obávala, že to ani tak nestačilo. Zvláště v posledních měsících začínala mít pocit, že se dívka uzavírá čím dál více do sebe. Že jejich láska už prostě nestačí. Přeci jen byla nyní v posledním ročníku střední školy. Pomalu ale jistě se blížila k věku, kdy její starší sourozenci odešli z domu a založili si vlastní rodiny. Když se o tomto pokoušela mluvit s Davinem, říkal jí, že jsou její obavy normální, ale že by si měla přiznat, čeho se doopravdy tak moc bojí. Domníval se, že jeho žena není smířená s tím, že by je Arianina mohla brzy opustit, zatímco ono děvče bylo na život na vlastní pěst připraveno. Opak byl však pravdou. 

"Ariano!" křikla tmavovlasá žena ve středních letech na blondýnku, jež opět seděla v křesle v obývajícím pokoji, tentokrát však s papírem a propiskou, věnujíc se výpočtům, jimž Libby nikdy neporozuměla. Ariana se jí sice mnohokrát snažila do tajů fyziky zasvětit, ale jak sama žena několikrát pronesla na obranu své neschopnosti látku pochopit, neměla na to mozkové buňky. "Je tu Leo!" Libby to sotva dořekla a Ariana už byla v předsíni, zírajíc na svého dlouholetého kamaráda. "Napadlo mě, že bychom se mohli učit spolu," usmál se nevinně mladík, zvedajíc ruku, v níž svíral učebnici fyziky. "Jako kdybych to potřebovala," dovolila si poznamenat Ariana, ale mávnula na svého kamaráda rukou na znamení, že má jít dál. Dvojice studentů prošla kolem Libby, jako kdyby tam nebyla. Sama žena to však sotva vnímala. Její pozornost upoutal pohled, kterým se mladík na její dceru díval. Už dávno si myslela, že mezi nimi dvěma je víc než jen silné pouto přátelství, které si Ariana často chválila. Kdykoli si ovšem něco takového dovolila naznačit, byla Arianou pokáraná, že tak to opravdu není. Že kdyby bylo, hned by se jí s tím svěřila, protože nikomu nevěřila více než ženě, jež jí vychovala. 

Vyzvánění, které si žena rozhodně nenastavila sama, jí vyděsilo. Už nikdy jí nenechám poblíž svého telefonu samotnou. Uchechtla se v duchu, když hovor přijímala. "Kolik ti je?" Ona otázka přiměla osobu na druhé straně k smíchu. "Dvacet pět, sestřičko," zasmála se druhá nejmladší z Libbyiných sester. "Jsem jen o dva roky starší než tvoje dvojčata," dovolila si jí připomenout. "Rozhodně ale ne rozumově," uzemnila ji tmavovláska. "Emilia ani Jasper mi nepřenastavují zvonění u jejich kontaktu na šmoulí verzi své oblíbené písně." "Tak promiň, suchare. Chtěla jsem tě pobavit." "Místo toho si mi málem způsobila infarkt," odfrkla si pohrdavě Libby, jež už si na tyhle žertíky přišla jednoduše stará. Stále nechápala, co její rodiče vedlo k tomu, aby si téměř ve čtyřiceti pořídili další dvě potvůrky. Onen věkový rozdíl mezi staršími a mladšími sestrami byl někdy pro zlost. "Promiň, promiň," omluvila se Millie, z jejíhož hlasu bylo stále znát pobavení. "Jak to u vás jde první adventní neděli?" "Jak se to vezme," zauvažovala Libby. "Davin je s Jasperem někde venku, Emilia s dětmi měla přijet na oběd, ale nakonec to zrušila a Ariana se v obývacím pokoji učí fyziku s Leem." "To je ten její věčně hyperaktivní kamarád, o kterém všichni víme, že je z ní paf?" Libby nezbývalo jinak než souhlasit. "Obávám se ale, že z toho nic víc nebude," povzdychla si poněkud zklamaně tmavovlasá žena. "Proč myslíš? Arianka jen potřebuje postrčit. Stydlínka naše se prostě musí otrkat." "Přijde mi, jako kdyby si zakázala se zamilovat. Víš, jak dlouho trvalo, než si vytvořila nějaký vztah k nám," připomněla své mladší sestře se smutkem a bolestí v hlase. "Opustili jí její praví rodiče, Libby. Ve třech letech se ocitla sama na ulici. Pokud si z toho něco pamatuje, jakože doufám, že ne, nebude to nic pěknýho. Nikdo z nás se jí nemůže divit," ozvala se moudře Millie. "Přála bych si, aby své srdce otevřela lásce." "Nemyslím si, že jí je Leo lhostejnej," oponovala Libby Millie. "Jen se bojí udělat první krok, aby se nezklamala. Možná kdybys jim malinko..." 

"Mami!" "V kuchyni!" odpověděla Libby na Arianino volání pohotově, do ruky berouc dva tácy. Jeden se sklenicemi džusu a druhý s miskou brambůrek, oříšků a také jednou s ovocem. "Už jdu," oznámila, když se nacházela před dveřmi. Jakmile ji Ariana spatřila, vyskočila na nohy a vydala se jí na pomoc. Leo ji přesně, jak to měl ve zvyku, následoval. Zatímco dívka si od své mamky převzala tác se sklenicemi, mladík se ujal toho s občerstvením. "Dejte to na ten větší stůl, prosím," požádala je Libby, spokojeně sledujíc, jak její prosbě okamžitě vyhověli. Ariana položil tác na stůl. Když se otočila, málem vrazila do Lea, jenž se smíchem natáhl kolem ní, aby sám odložil občerstvení. Následně zastrčil své kamarádce za ucho pramen vlasů, jež jí při prudkém otočení spadl do vlasů. Ariana zčervenala jako rajčátko, když si všimla své matky, jež postávala u dveří. Jakmile navázaly oční kontakt, Libby kývnula hlavou vzhůru. Jen co měla jistotu, že její dcera pochopila, na co naráží, odešla, aby dvojice mladých studentů měla soukromí. 

Ze své ložnice vylezla až ve chvíli, kdy se zespodu ozvalo klapnutí domovních dveří. Sešla pouze pět schodů, načež se zastavila. Stanula totiž tváří v tvář svému nejmladšímu potomkovi. Ariana měla ruce založené na hrudi a tvářila se nanejvýš vážně. "Vysvětluj, mladá dámo," pronesla tónem, jež používala Libby, když Ariana přišla domů po večerce, či neudělala, co po ní její mamka žádala. "Nevím, o čem to mluvíš," hrála si Libby na hloupou. "Tak ty nevíš?" pokroutila Ariana hlavou. Koutky úst jí však zacukaly. "Neměla by ses do toho plést, to víš," udržovala si vážný tón, když se vydala po schodech, naproti své matce, jež se nehnula ani o krok. "Ale děkuju. To jmelí byl dobrý nápad," přiznala s úsměvem, jež napovídal, že tmavovlasá žena skutečně nešlápla vedle. Co víc. Vše vyšlo přesně tak, jak si to představovala. Její nejmladší dcera otevřela srdce lásce a Libby nemohla být šťastnější. 

_______________________________________

Vítám vás u mého prvního vánočního speciálu 🎄✨

Zkrátíme si spolu to čekání na Vánoce. Snad se bude líbit 😊♥️

2️⃣3️⃣

💋🤗💖