Milý deníčku!
Dnešek se konečně začíná dařit. Všech osm dnešních testů jsem nejen napsala bez chyby, ale zároveň jsem vymyslela plán jak obejít moji roly. Mám strach, že se to nepovede. Dnes večer to proberu se svou přítelkyní. Kéž by jsi mi mohl pomoci, bylo by to tak jednoduché. Psát slova... je občas jednodušší než mluvit s člověkem o svých pocitech nahlas. Jen ta nervozita je stejná. Nikdy nevíš co nás čeká. Jen já to tuším.

Vždycky mám špatný konec, deníčku.

,,Adriene?'' Mužský hluboký hlas se nesl mramorovanými chodbami. ,,Otče?'' Když se jeho syn vynořil spoza rohu s černými kruhy pod očima, pokusil se klidně mluvit dál, byť ho to lehce vyvedlo z míry. ,,Dnes ti odpadá jak šerm, tak jazyky, odpoledne o půl čtvrté máš přehlídku v galerii.'' Adrien se už už chystal vznést dotaz, jenže jeho otec vždy znal otázku předem. ,,Ne, vezmeš si na sebe ten oblek od Dupain-Chengové, volal jsem jejím rodičům, souhlasili.''

~

Mířil si to ulicí po chodníku a hlavu měl volně svěšenou. Přehlídka ho nepřekvapila a oblek od Marinette, který otci vlastně sám ukázal taky nepovažal za špatné. Jen zrovna teď nebyla vhodná doba. Měl chuť zakřičet na celý svět. Aaaaaa! Argh! Alespoň v duchu si ulevil.

Pohled od země zvedl ve chvíli, kdy se před ním objevila nemalá pekárna. Na tváři se mu objevil úsměv a s veselejší náladou a pozdravem vstoupil. Ozval se zvonek, který značil jeho příchod.

A opět, překvapovovalo ho jak mu dnes dospělí čtou myšlenky. ,,Marinette je nahoře u sebe.'' Jen poděkoval a zamířil po známé cestě. Tedy, jak se to vezme. Zaklepal a bez vyzvání vstoupil. A v tu chvíli si vysloužil silnou ránu polštářem.

Překvapeně zamrkal a otočil se směrem, ze kterého polštář přiletěl. Na posteli seděla Marinette, celá byla schovaná v tmavě modré dece. Oči červené od slz a rozcuchané vlasy. ,,Nejdu v nevhod?''

~

,,Promiň mi tu ránu.'' Tmavovláska ze sebe shodila deku, otřela si oči a v rychlosti si učesala své rozcuchané vlasy. ,,Už to neřeš, připletl jsem se do cesty.'' Zazubil se na ni blonďák, bolelo ho ji vidět takhle. ,,Co ta smutná nálada?'' Vypadalo to, že se jí dotkl, chvíli se zastavila než zvážila odpověď. ,,Osobní důvody, Adriene.'' Zašeptala tiše a ze skříně mezitím vytáhla společně s ramínkem celý oblek. ,,Tak tady, vše je hotové, ale stále se zlobím, že jsi otci o tom nápadu pověděl.'' Šeptla znovu už otočená zády.

,,Marinette, vždyť víš, že se to týkalo toho projektu, uniklo mi to...''

_____________________________________

M: Omlouvám se, že nezveřejňuji kapitoly, nastal technický problém, kdy můj počítač prostě odmítá spolupracovat s wattpadem.

Zároveň chci oznámit, že na veškeré komentáře nebo vzkazy na nástěnce odpovídá Ráv osobně za mé menší pomoci.