,,Přišla si na něco nového Alyo?''
Zakousl se do čokoládové sušenky a přehodil si nohu přes nohu. Když se z telefonu ozvala záporná odpověď a nějaký dodatek, zpozorněl. ,,Ne. Ale ten kdo to psal má obrovské problémy. Adriene, obávám se jestli už není pozdě ji hledat, už může být dávno m-'' ,,Ne!'' Adrien kmitl hlavou tak rychle, že se mu zlaté prameny lehce zamotaly a na chvíli mu zamezily výhled.

,,Opovaž se tu myšlenku říct nahlas. Nevěřím tomu.'' A pak, jako blesk přišel další nápad. ,,Adriene? Říkal jsi mi o té situaci v parku. Co to zkusit znovu?'' Když se z jeho strany ozvalo jen nechápavé ehe? Alya se zvesela ujala slova. ,,Co když chodí do parku každý den.'' Konstatovala osoba na druhém konci telefonu, Adrien to zřejmě pochopil jakožto otázku a proto dodal svou myšlenku. ,,Proč by to dělala? To je hloupost.'' Alya na druhém konci se tiše zasmála. ,,Ty asi lidi moc neznáš Adriene.'' Ne, ale kdo by byl takový blázen, aby se tam vracel potom co jsem ho 'chytil'?

~

,,Zrekapitulme si to. Pokud to dobře chápu, ta dívka se snažila ten deník získat zpět,'' kdo by ho také nechtěl zpět, že? ,,ale neúspěšně. Co ho tam prostě dát a čekat? Třeba se ukáže.'' Blonďák by se rád tomuhle nápadu zasmál, ale byla to alespoň malá naděje, a on ji hodlal využít. ,,Fajn, zkusím to, ale je to hloupost.'' Zahlásil, a ještě předtím než hněodvláska zavěsila, zarazil se. ,,Lidé v tísni dělají divy, Adriene.''

Blonďák stále na pochybách zaklapal prsty o stůl. Ani nevnímal, že ho celou dobu sledoval jeho věrný černý společník, který dokonce zanechal svůj milovaný camembert někde daleko za sebou. Tohle ho totiž zajímalo ještě víc, a když se ujal deníku, aby se znovu začetl jen mu mlčky poletoval nad ramenem.

Milý deníčku,
už se to blíží. Přestože jsou Vánoce až za měsíc všichni okolo se připravují. Vánoční ozdoby, stromky a koledy. Proč? Miluji Vánoce, ale celé je to jako další kámen na tu síť nad mou hlavou. Uz teď praská ve švech. A všichni se chystají takovou dobu předem.. Do pekárny přišlo za poslední hodinu minimálně padesát e-mailů a dvanáct lidí. Všichni s účelem objednat si cukroví předem. Mám pocit, že táta přeceňuje svoje síly. Objednávek máme nad hlavu, takže celé svátky budu nejspíše péct. Teď už budu mít čas, už se nemusím věnovat celé Paříži a můžu se plnohodnotně věnovat škole a pekárně. Ubyde mi starost.

V Adrienovi vše posmutnělo. Poslední slovo se dalo přečíst jen ztěží. Písmena byla od slz rozmazaná a na konci slova byla obrovská kaňka.

Ale už nebudu nikdy plně žít.

Deníčku, zač mě život trestá?