Doba plynula a ze sněhových přeháněk se stala jen památka. Louky se zelenaly a vesnice se probouzela ke každodennímu životu. Žádné zprávy nepřicházely, což nemuselo být zlé znamení. 

Ozvalo se klepání na dveře. Rodina usazená v obývacím pokoji vyskočila na nohy a starosta došel ke dveřím. Stála tam osaměle sestra a tvářila se velmi vážně. Málem se mu podlomily kolena. Neměl odvahu promluvit. 

Za ním se během chvíle objevil otec chlapce. Musel prolomit ticho a položil obávanou otázku: “Kde je můj syn, sestro?”

V jeho očích mohla spatřit očekávaný strach. Všichni byly jako na trní, dokud sestra nepromluvila.

“Váš syn…”