Druhý den se stal symbolem pro ticho. Kouř vycházející z komínů prozrazoval důvod prázdných ulic. Zamrzlá okna nesla potuchu o přicházejícím mrazu. Zdálo se to až magické, jak vítr tvořil obrazce na skleněné destičce.

Z jednoho domu však teplo nevycházelo. Vzduch zde těžkl a člověk měl chuť špatný pocit polknout. Temný dům s rozbitými okny naznačoval všelicos. Avšak uvnitř seděl chlapec, který snil o stejných věcech jako ostatní.

Jednu věc potřeboval více než vonící perníčky. Myšlenky na teplo krbu ho nutili se více zabalit do kožešiny, kterou mu dal jeho otec předtím, než odešel do lesa. Chtěl jim zajistit bezpečí.