Jenže osud měl s chlapcem jiné plány. Jednoho rána ho jedna z řádových sester spatřila hltat teplou polévku. Když vzhlédl, tak spatřila jiskřičky života. Uzdravoval se velmi rychle, i přesto si ho tam ještě nějakou chvíli nechali. 

Naopak v domě se snažil každý zabavit nějakou prací, o nových zprávách nevěděli. Starosta s mužem připravovali plány na další práce na domě. Všichni ve skrytu duše doufali v návrat syna, a proto musel být nový domov bezpečný. Znamenalo to však ráno odejít a v noci se vracet. 

Ženy mezitím prováděly běžné práce doma a četly si. Dívka však většinou hleděla z okna.